Vynález století: očkování!

Tento týden si celá má široká rodina postupně užila perné chvíle. Překvapila nás bez varování střevní chřipka a jako lavina se převalila celým příbuzenstvem. Průběh byl rychlý, ale o to více vysilující. Jediná osůbka, které se tato infekce vyhnula, byla malá Emi. Tímto ťukám na dřevo a blahořečím své předvídavosti, že jsem ji v šestinedělí nechala očkovat na rotaviry. Mezi svými známými jsem jediná, která neváhala investovat nemalý peníz a očkování automaticky přijala. To mě přivádí k myšlence, že očkovat se zkrátka vyplatí. Přesto stále existují názory a dle mého jsou zcela mylné, že očkování je zbytečnou zátěží dětského organismu a že platí v tomto případě čím méně, tím lépe. Já osobně jsem opačného názoru. Rozhodně nezatíží dětský organismus očkování víc, než samotná nemoc. My jsme například u rotavirů ani žádné nežádoucí účinky těsně po aplikaci nezaznamenaly. I další očkování zvládá v pohodě a kromě malého stresu z píchnutí injekce nemáme žádné teploty, podrážděnost ani nic podobného. A když jsem teď na vlastní kůži prožívala perné chvíle na toaletě, je mi jasné, že by to pro organismus Emi bylo mnohem více zatěžující. 

Jsem rozhodnutá nechat Emi očkovat ne jen povinné vakcíny, ale i ty s doplatkem - nepovinné. Do nedávna jsem netušila, že lze například očkovat i proti příušnicím či planým neštovicím. Já jako dítě jsem prodělala snad všechny známé dětské nemoci (ostatně jako téměř všichni). Nevyhnuly se mi zarděnky, spalničky, spálová angína ani příušnice, které u mě měly velmi vážný průběh a neštovice, se kterými jsem strávila tři týdny doma v přísné karanténě a na památku mi zůstaly dvě malé jizvičky. Naše děti tyto nemoci mít vůbec nemusí! Lze je dát očkovat. Osobně jsem toho názoru, že bude stačit i obyčejný kašel a rýma, tak proč trápit Emi ještě dalšími nemocemi? 

Ale není nás takto přesvědčených mnoho. Stále se spíše praktikuje metoda známá z našeho dětství - to jest, úmyslné nakažení. Například neštovicemi (je to ideální pro správné načasování, aby nás nemoc nepotkala v okamžiku méně vhodném jako je například odjezd na dovolenou či vánoční svátky) a tak každou chvíli čtu na facebookových zdích hlášku, že ta či ona matka hledá nakažené děti, či naopak matka postižených neštovicemi zve případné zájemce na návštěvu. Je to dočista jako ve středověku, jen si neumím představit, jak to dělaly matky v minulých letech bez facebooku a jiných sociálních sítí. Možná k tomu měly mateřská centra zřízenou speciální nástěnku.