Indiánská metoda v praxi

O indiánské metodě, neboli odplenkování podle indiánů jsem poprvé četla, když bylo Tomáškovi zhruba rok a přišlo mi to jako bezva nápad. Super, nic na tom není. Prostě ve dvou letech sundám plenku, vysvětlím, že se čůrá na nočník, nebo záchod a za pár dní jsou plenky úspěšně minulostí. Vzhledem k tomu, že je Tomášek narozen v lednu, rozhodla jsem se počkat na jaro. A tak od března, zhruba s čtrnácti denními intervaly zahajuji své pokusy zbavit Tomáška plenky. Překvapivě vždy v pondělí. Nejprve umyji nočník od prachu, slavnostně ho postavím doprostřed obýváku a vážným tónem k němu promlouvám. Ne k nočníku, ale k Tomáškovi, i když o pár minut později mám pocit, že kdybych promlouvala k nočníku, mělo by to stejný efekt. Poté, co v deset dopoledne svlékám třetí tepláky i s ponožkami a obsah slipů vyklepávám do záchoda, mé nadšení začíná upadat. Důležité je zůstat v klidu, hlavně aby se Tomášek nějak nezablokoval. A tak si Tomášek dál vesele čůrá všude možně a já jen trnu, aby to trefil raději na dlažbu, než na gauč či koberec. Z toho věčného ptaní se, zda se mu nechce dělat EE, jsem otravná už i sama sobě. A tak pro mě vždy bylo vysvobození polední spaní, kdy jsem mu s úlevou nasadila plenku a tak nějak to nechala vyšumět do ztracena. Zkusíme to zítra...a nebo raději až další pondělí. 

A tak jsme se jarem "pročůrali" až do léta. Je vedro, sundám plínku a neřeším nic. Na trávě se to ztratí a že si načůrá do dětského bazénku vážně neřeším. Na nočník si odmítá sednout, má záchvat jen ho vidí, na záchod už vůbec ne a to jsem mu pro tyto účely pořídila dětské prkýnko s tím úžasným červeným autíčkem. Ale přesto se za poslední dva, tři dny udála změna. Vydrží nečůrat, resp. už to není takové to miminkovské kudy chodím, tudy čůrnu, ale je na tom jako my. A dokonce je schopný ukázat, kde se ta nehoda stala. A jako třetí znamení, že se blíží úspěch je fakt, že si náhle nepřeje nosit plínku a sám si ji sundavá. Plínku tedy nenosí, nehody se eliminovaly na dvě, až tři za celé dopoledne a já se rozhodla vydržet. Vždyť o tom i ta indiánská metoda je. Sundat plenku a nedat ji s tím, že zhruba za tři dny (nebo za tři týdny?... jen doufám, že ne za tři měsíce) nastane obrat k lepšímu, dítě to pochopí a začne zcela automaticky respektovat. 

Jen nevím co udělat s faktem, že si stále odmítá sednout na jakékoli zařízení určené k této potřebě. A tak tedy experimentálně zkusím tento týden vydržet a třeba se i tato nechuť prolomí. Je důležité si opakovat: vydrž, Prďka, vydrž! Držte nám palce. 

Jak se dařilo odplenkování vám? Vyzkoušely jste také indiánskou metodu? A za jak dlouho se vám vše podařilo? Budu ráda za Vaše komentáře:-).