Jsem tlustá, hnusná a nemám co na sebe:-)...znáte to také?

Jsem tlustá, hnusná a nemám co na sebe! Přesně tak zněla sms v páteční večer od mé kamarádky. Když pominu, že je vysoká, štíhlá a vždy s dobrým vkusem, tak mě ten její výrok více než pobavil. Stála jsem totiž akorát před zrcadlem a snažila se udělat něco s tou proklatou patkou. Poté, co jsem ji nejprve vyfoukala, poté vyžehlila a nakonec opět vyfoukala, jsem ji ještě jednou zkusila umýt. Mezitím čas běžel a já stále měla jen rámcovou představu co na sebe. Po sto letech jsem měla vyrážet do centra Prahy, lístky na tu akci jsem měla víc jak půl roku v šuplíku a stejně jsem nakonec vše chystala na poslední chvíli. Zmateně jsem pobíhala po bytě, hledala vhodnou kabelku, čistila boty a k tomu ještě pacifikovala křičící děti. Asi někdo něco někomu vzal, či co...a já se šťouchla řasenkou do oka, sakra! 

No znáte to, snažíte se elegantně vyndat tu černou hrudku z oka,  nemrkat a hlavně neslzet! Makeup v háji, co vám budu povídat. A to jsem si dneska chtěla vykouzlit tu super zahnutou černou linku. No nic, tak jsem si aspoň zkusila nabarvit obočí.  Mám normálně obočí rovné, nevýrazné a závidím všem kočkám se sexy obočím. Nevím v čem je háček, že nakonec vždy vypadám jako Marfuša, ještě tváře a radost pohledět. Takže vsadím na klasiku, makeup jako vždycky a mám to nakonec za dvě minuty...

Oblékání začíná, čas do odletu je deset minut. To zvládnu, mám přeci tu rámcovou představu co na sebe ne? Začínám svým oblíbeným stahovacím body...naposledy se nadechnu a vcucnu se do něj tentokrát v rekordním čase. Přicházejí na řadu silonky. Na to jsem myslela a jedny černé si včera odpoledne koupila. Něco jsem letmo zahlédla o 3D efektu, ale že to bude až takový efekt, to jsem nečekala. Začalo to už u kolen, kdy se mi i s punčochy směrem vzhůru rolovaly veškeré mé centimetry. Pod zadkem jsem na malý okamžik zauvažovala, že to vzdám, ale bylo pozdě, jediným řešením by byly nůžky. A tak jsem rolovala a rolovala až pod prsa. Snad si nikdo nevšimne, že celý večer nedýchám. Boty mi pro jistotu zapnul manžel, bála jsem se ohnout, ale jinak super...tedy skoro super, špeky sice nikde, ale zvlhla mi z toho patka. No nic, lokny jsou teď v módě, hlavně se tvářit, že je to záměr. 

Vlak měl zpoždění, na České dráhy je spolehnutí a tak jsem odjela...v sále byla tma, bylo to tam doslova tělo na tělo a domů jsem jela taxíkem. Kdybych šla v teplákách, vůbec by si nikdo nevšiml a já bych se aspoň mohla v klidu nadechnout, nebo třeba i vydechnout. A v teniskách bych mohla i tančit...

Chjo...čekám kdy mě to přejde, kdy se přestanu konečně tolik řešit. Nebylo by krásné, kdybych místo neustálého naříkání, že nemám co na sebe a že jsem tlustá a hnusná, si prostě užívala života taková jaká jsem? Závidím všem, co se prostě obléknou a jdou. Je to nejspíš můj úděl, že půlku svého života strávím před skříní a druhou upnutá ve stahovacím spodním prádle. A jak to máte vy? 

Populární příspěvky z tohoto blogu

Jak žít šťastný život?

Nejkrásnější vánoční dárek - Emi usíná sama a spí celou noc

Práce na plný úvazek