Divná předtucha

Začalo to přiblblým filmem s odpovídajícím názvem, Jestli neporodím, tak se z toho zblázním. Čistě náhodou jsem přesvědčila manžela ke společnému sledování TV a ještě větší náhodou on vydržel až do konce. A tehdy, někdy kolem desáté večer, to na mě přišlo. Jak jsem viděla všechny ty těhulky, rozhodla jsem se, že chci taky! No a znáte chlapy, ty jsou v těchto ohledech zpravidla pro každou špatnost.
No a pak jsem začala mít divné tušení. Něco je jinak, cítím to! Nemám vůbec hlad a co je u mě obzvlášť divné, dokonce ani chuť. Žádná čokoláda? Nemůžu spát, přitom bych normálně prospala dny. Mám záchvaty zlounství, jsem vzteklá a pláču kvůli všemu. Dokonce pláču kvůli tomu, že už zase pláču a v noci pláču, že jsem zlá a nikdo mě nebude mít už nikdy rád. Kupuji si test, nějaký stoprocentně spolehlivý, který to prý ukáže již čtyři dny po početí. Samozřejmě negativní. Cítím úlevu. Ještě je přeci čas, ještě jsme ani pořádně nezačali a já ještě nemůžu být těhotná. V dnešní době se těhotní minimálně rok. Pro jistotu si následující den dělám ještě dva testy. Opět negativní. Jak mě vůbec mohlo napadnout, že by to vyšlo hned na poprvé a ještě na jeden jediný pokus? Uvědomím si, že je to třeba pojistit. Jednou je málo a tak vymýšlím noční strategie plné vášně a erotiky. Usínám spokojená, že tentokrát se ve mě jistě už zahnizďuje nový život. Ráno se probouzím s rozporuplnými pocity...lepší by bylo, kdyby to ještě nevyšlo. Jedeme přeci na dovolenou a nemusím ji tam prozvracet. 
Ani nevím proč, kupuji o týden později další test. Zírám na něj několik minut. Už je dávno po limitu a vím, že bych ho měla vyhodit. Ale nedá mi to, ještě se na něj raději mrknu. A vidím ji! Slaboulinkou, tenoulinkou čárečku. Já to věděla. Jsem v tom! Co teď? Mám mít radost? Nebo radši ne. Je to pravda? Nešálí mě zrak? A co na té dovolené - ježiš, mě bude ale špatně. Proč jsem si koupila jen jeden test. Letím na kole do lékárny a kupuji hned tři další. Na všech se postupně ukazuje slaboulinká čárka. No tak je to asi jasné. Jsem těhotná. Ale pššš...ať se to nezakřikne. Je to ještě velmi křehké:-). 

Komentáře

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Neštovice a mazání - co zaručeně funguje?

Obrázek
Celý minulý týden jsem se zaměřila na hledání nejúčinnějších mastí, gelů, pudrů a jiných přípravků na naše neštovice. Hledala jsem na mamawebech a poctivě pročítala všechny diskuse na dané téma. Neštovice se mají mazat, za nás to bylo většinou tekutým pudrem, ale dnes existuje celá řada dalších přípravků a matky i odborníci se často v názorech na ten nejlepší liší. A tak se moje malá Emi stala pokusným králíkem. Pokyny od paní doktorky byly jednoduché - natírejte buď genciánkou, nebo tekutým pudrem. Po tekutém pudru jsou větší stroupky. A tak jsem z počátku zvolila genciánku. Měli jsme doma vše modré, Emi má nový stříbřitý přeliv alá důchodkyně a pupínky vypadaly dobře. Mohly dýchat a svědění první dva dny nás netrápilo. Pro jistotu jsem podávala preventivně fenistilové kapičky. Třetí den se výsev pupínků zastavil a začaly se na prvních neštovicích tvořit stroupky. A přišlo také svědění - zvláště v noci. Na internetu jsem se v jedné diskusi dozvěděla o gelu na neštovice - Vira sooth
Další informace

In line brusle s kočárkem - jde to, jen zbytečně neriskujte

Obrázek
Najít sport, při kterém se účinně hubne, bude vás to bavit a ještě jej můžete provozovat se svým dítětem není jednoduché. Nekonečné procházky parkem mě záhy omrzely a hlavně jsem měla pocit, že to příliš nefunguje. Chtělo to něco víc energeticky náročného, zábavnějšího a hlavně něco, při čem opravdu budu hubnout! Chvíli jsem zkoušela cvičení podle internetu. Taková Jillien Michaels se zdála jako ideální - zvláště její třiceti denní program. Když jsem překonala všechny osobní překážky, jako je lenost, připojení k internetu, podložka a malé jednoruční činky a vrhla jsem se v aerobním dresu na svou každodenní lekci (říkala jsem si, že když se obléknu, bude mě to třeba i více bavit), jako na potvoru se Emi vzbudila a začala se s hlasitým rykem vyžadovat mé pozornosti. A zkuste si skákat v rytmu, nahoru dolu v potu tváře a do toho pokřikovat na řvoucí mimi v kočárku, že už to skoro bude, že zbývá jen dvacet minut. Přiznám se, že se mi nepovedlo tu půlhodinovou lekci odcvičit celou ani jedn
Další informace

Indiánská metoda v praxi

Obrázek
O indiánské metodě, neboli odplenkování podle indiánů jsem poprvé četla, když bylo Tomáškovi zhruba rok a přišlo mi to jako bezva nápad. Super, nic na tom není. Prostě ve dvou letech sundám plenku, vysvětlím, že se čůrá na nočník, nebo záchod a za pár dní jsou plenky úspěšně minulostí. Vzhledem k tomu, že je Tomášek narozen v lednu, rozhodla jsem se počkat na jaro. A tak od března, zhruba s čtrnácti denními intervaly zahajuji své pokusy zbavit Tomáška plenky. Překvapivě vždy v pondělí. Nejprve umyji nočník od prachu, slavnostně ho postavím doprostřed obýváku a vážným tónem k němu promlouvám. Ne k nočníku, ale k Tomáškovi, i když o pár minut později mám pocit, že kdybych promlouvala k nočníku, mělo by to stejný efekt. Poté, co v deset dopoledne svlékám třetí tepláky i s ponožkami a obsah slipů vyklepávám do záchoda, mé nadšení začíná upadat. Důležité je zůstat v klidu, hlavně aby se Tomášek nějak nezablokoval. A tak si Tomášek dál vesele čůrá všude možně a já jen trnu, aby to trefil ra
Další informace