První krůček!

A je to tady, Emi začala chodit! Už dlouho měla tzv. nakročeno a musím se přiznat, že jsem si myslela, že se toho samostatného kroku snad nedočkám. Vím, mnozí jistě namítnou, že ještě budu ráda vzpomínat na tu pohodičku, kdy jen lezla a posouvala se kolem nábytku. Ale jsem matka prvorodička a tak se nemůžu dočkat každého pokroku. A tohle je pokrok obrovský. Z kojence se nám ze dne na den stala batoletem! Nejsem zastánce vodění dětí za ručičku, ani pořizování chodítek. Nechala jsem jí, aby dělala jen to, co sama zvládne a na co si přijde. Je pravda, že poté, co začala tlačit před sebou vše, co bylo jen trochu možné posouvat (nejčastěji židle, dětskou židličku, křeslo či vysavač), pořídila jsem jí k tomu určené aktivní chodítko. Mohla konečně před sebou něco tlačit, aniž by hrozilo, že se poraní. A teď o víkendu sama od sebe chytla moji ruku a chtěla chodit. Tak jsem jí vyhověla, držela se mého prstu a chodily jsme na procházky po bytě. 

A právě dnes, ve věku 10,5 měsíců, 315 dnů od jejího narození, z čistajasna, se vydala sama napříč bytem a přešla půlku obýváku. Za uplynulou hodinu těch pokusů ještě učinila několik a její krok byl stále jistější. Konec špinavých kolínek a studených ručiček, konec oblékání do nepromokavé kombinézy, když si chceme ještě na chvilku užít posledního sluníčka. Obouváme první botičky a vydáváme se vstříc novému dobrodružství - tentokrát po dvou. Vím, že definitivně končí jedna etapa a začíná druhá. Ale já jsem přesto nadšená. Těším se na další pokroky, které díky chůzi přijdou a jak společně budeme objevovat svět nás dvojnohých:-).