Samovolný potrat versus kyretáž?

Někde jsem četla, že až 80%těhotenství zaniká v raném stádiu. Většinou o tom ani žena neví, jen má prostě pár dní zpoždění a zárodek nového života odejde se zpožděnou menstruací. Příroda je v tomto případě mocná a dokáže již v začátcích vyselektovat každý chybný pokus. Pak bohužel existují případy, kdy se bez ultrazvuku nic nepozná a žena žije v plané naději, že je vše v pořádku. Naštěstí se u nás v České republice dělají ultrazvukové vyšetření hned a nečeká se jako v jiných západních státech až na předpokládaný 12 týden. Jsem tomu velmi ráda, už jen v případě mimoděložního těhotenství, které je velmi rizikové a čekat tak dlouho s prvním ultrazvukem by mohlo mít fatální následky nejen pro budoucí těhotenství, ale i pro život matky. A také to eliminuje zbytečně plané naděje. Já jsem se o svém zamlklém těhotenství dozvěděla na prvním ultrazvuku. Následoval další týden ještě jeden kontrolní, ale pro mě to bylo jasné. Nějak jsem to už cítila, že se nejedná o malé těhotenství, ale zamlklé. Mnoho jsem o tom slyšela, ještě více četla a najednou se to týkalo i mě samotné. Otázka zní: podstoupím vyčištění dělohy nebo počkám, zda si tělo nedokáže poradit samo a nevyloučí to zpožděnou menstruací? Aby přišla menstruace, je nutné, aby hladina hormonů držící zárodek v děloze klesla na minimum. A to může trvat poměrně dlouho a těžko se dá odhadnout jak dlouho a zda vůbec. K tomu se přidává další otazník, nikde není psáno, že se tělo vyčistí samo kompletně a že nakonec nebude stejně kyretáž nutná. A tak jsem kývla na vyčištění, za dva dny jsem měla mít nástup do nemocnice. Den před zákrokem se však spustila menstruace. Rozhodla jsem se tedy, že počkám a zákrok odložím. Pro generaci mé matky zcela nepochopitelné rozhodnutí. Pro moji lékařku naštěstí ne. V západních státech je běžnou praxí, že se žena může rozhodnout. Já jsem se rozhodla o pokus nechat to na přírodě. Mám pocit, že to pro moje tělo bude mnohem šetrnější. Každý zákrok v narkóze je mnohem výraznějším zásahem do těla než dokáže příroda sama. Samozřejmě nikde není psáno, že se tomu zcela vyhnu, ale za pokus to stojí. Nesouhlasím s běžně u nás provozovanou praxí, že se ženy posílají na kyretáž jako na běžícím pásu. Samozřejmě není případ jako případ, ale přesto by měli lékaři zvážit i tuto možnost (je-li to fyziologicky možné) a nechat na ženě samotné aby se sama rozhodla, který způsob si zvolí.