Leze, leze po železe, nedá pokoj, až tam vleze

Jo je to tady...pryč je to miminko, které se vesele povalovala na gauči fascinované hrazdičkou houpající se nad ním, rozhazovalo ručičkama a vždycky jsem ho našla tam, kde jsem ho položila. Stačilo dát Emi do kočárku, vyšoupnout na zahradu a nechat si hrát. Venčila se sama pěkně na čerstvém vzduchu a já si mohla nerušeně užívat mateřské pohodičky. A jaká to byla pohodička! Nemusela jsem se strachovat zda se právě nerozhodla opustit kočárek a vydat se na průzkum směr dlažba volným pádem. 

Ale co naplat, kdeže ty loňské sněhy jsou...máme doma batole, které se den ode dne zlepšuje v ušlé vzdálenosti po čtyřech, žádný kout bytu mu není svatý a čím více mu bráním ve výhledu, tím důrazněji se domáhá svých práv. A naší Emičku lákají vždy ty nejméně vhodné předměty v dosahu pěti metrů (za rohem včetně). Zrovna dnes si Emi umanula, že ochutná moji sklenici vinného střiku. Z původní nevinné hry na olizování skleničky, ztropila scénu jak vystřiženou z kojeneckého ústavu - takový ryk jsem ještě neslyšela. Zvládne bez problému přelézt celý byt, chodí za mnou jako pejsek a divím se, že jsem ji já nebo někdo jiný ještě nepřišlápla. 

A bojím se, že co nevidět bude hůř, protože se právě začala stavět. Jakmile se dostane k čemukoli o co se může opřít, zvedne se na nohy a vesele se zubí na celé kolo. Dokonce už zkouší i malé nesmělé krůčky. Najednou si říkám - není nějak napřed? Neměla by zatím jen hačat, bumbat, papat a kakat? Není té pohybové průpravy v posledním týdnu nějak moc? Jo měla bych si už vážně rozmyslet co vlastně chci...nejdřív se nemůžu dočkat, až bude sedět a lézt, protože je to děsně roztomilé a když se tak stane, nostalgicky se otáčím zpět a vzpomínám na to malé roztomiloučké miminko, které hezky hajalo a nikam neutíkalo. Ale taková je příroda. Pořád nás nutí pohlížet vpřed, těšit se na nové, ještě nepoznané a rychle zapomínat na to staré...už se nikdy to miminko nevrátí. Místo něj přišlo jiné dítě, které už stojí, sedí a prosazuje si svou. Tak vítej broučku u nás doma a doufám, že se ti s námi bude líbit. Náš dům, zahrada i my samotní jsme tu pro tebe - můžeš vše zkoumat jak hrdlo ráčí. 

Populární příspěvky z tohoto blogu

Jak žít šťastný život?

Nejkrásnější vánoční dárek - Emi usíná sama a spí celou noc

Práce na plný úvazek