Mateřská dovolená naruby

Najít sport, při kterém se účinně hubne, bude vás to bavit a ještě jej můžete provozovat se svým dítětem není jednoduché. Nekonečné procházky parkem mě záhy omrzely a hlavně jsem měla pocit, že to příliš nefunguje. Chtělo to něco víc energeticky náročného, zábavnějšího a hlavně něco, při čem opravdu budu hubnout! Chvíli jsem zkoušela cvičení podle internetu. Taková Jillien Michaels se zdála jako ideální - zvláště její třiceti denní program. Když jsem překonala všechny osobní překážky, jako je lenost, připojení k internetu, podložka a malé jednoruční činky a vrhla jsem se v aerobním dresu na svou každodenní lekci (říkala jsem si, že když se obléknu, bude mě to třeba i více bavit), jako na potvoru se Emi vzbudila a začala se s hlasitým rykem vyžadovat mé pozornosti. A zkuste si skákat v rytmu, nahoru dolu v potu tváře a do toho pokřikovat na řvoucí mimi v kočárku, že už to skoro bude, že zbývá jen dvacet minut. Přiznám se, že se mi nepovedlo tu půlhodinovou lekci odcvičit celou ani jedn...

Tropické noci už nejspíš definitivně skončily, začíná se polehoučku ochlazovat a léto pomalu končí. Ach jo. Ale naštěstí je dovolená teprve před námi a tak si ještě na týden užiji tropické letní počasí s koupáním, opalováním a večerními procházkami. Prostě dovolenou se vším všudy. Nejspíš jako většina Čechů, i já jsem spoléhala na nabídku zájezdů na poslední chvíli...a musím přiznat, že to nakonec byla docela fuška. I v rádiu dnes hlásili zprávu o tom, že cestovní kanceláře mají vyprodáno a nejsou k mání žádné volné zájezdy. Docela mě to překvapilo a trochu jsem si vyčítala, že jsem nechala výběr dovolené takhle na honem. Příští rok si raději vyberu v klidu mnohem dříve. Letošní dovolená se nese v duchu mnoha poprvé a tak se přiznám, že na ní pohlížím s rozporuplnými pocity a obavami. Jedu poprvé do Bulharska, poprvé s mým mužem, poprvé jako manželka a ještě s malou Emi. Právě kvůli ní jsme zvolili právě destinaci Bulharska. A o Emi si v hloubi duše dělám také největší starosti....

Jo je to tady...pryč je to miminko, které se vesele povalovala na gauči fascinované hrazdičkou houpající se nad ním, rozhazovalo ručičkama a vždycky jsem ho našla tam, kde jsem ho položila. Stačilo dát Emi do kočárku, vyšoupnout na zahradu a nechat si hrát. Venčila se sama pěkně na čerstvém vzduchu a já si mohla nerušeně užívat mateřské pohodičky. A jaká to byla pohodička! Nemusela jsem se strachovat zda se právě nerozhodla opustit kočárek a vydat se na průzkum směr dlažba volným pádem.  Ale co naplat, kdeže ty loňské sněhy jsou...máme doma batole, které se den ode dne zlepšuje v ušlé vzdálenosti po čtyřech, žádný kout bytu mu není svatý a čím více mu bráním ve výhledu, tím důrazněji se domáhá svých práv. A naší Emičku lákají vždy ty nejméně vhodné předměty v dosahu pěti metrů (za rohem včetně). Zrovna dnes si Emi umanula, že ochutná moji sklenici vinného střiku. Z původní nevinné hry na olizování skleničky, ztropila scénu jak vystřiženou z kojeneckého ústavu - takový ryk jsem...

Tolik jsem se těšila na léto. Nebudu muset Emi každé ráno oblékat do několika vrstev, bude stačit plínka a tričko a můžeme vyrazit. Letní počasí je také ideální doba pro lenošení na dece, trénování lezení, papání všeho možného a výletničení. Ovšem nic není tak ideální, jak se z počátku mohlo zdát. Letní počasí má totiž kromě všech nesporných výhod i stinné stránky a ty se co nevidět projevily pod Emiččinou plínkou. Stačil k tomu jeden celodenní výlet a opruzenina byla na světě. Naštěstí jsem problém začala řešit včas. Ihned jsem zahájila letní přebalovací režim, který se skládá z úzkostného mytí zadečku při každém přebalování (k tomu je letní, často tropické počasí jako stvořené), pečlivě zadeček vysušíme na sluníčku (i to nám léto umožňuje) a pak namažu bepanthenem, který skvěle pomáhá jako prevence opruzenin. Tuto metodu se snažím dodržovat i na cestách. Stačí omýt zadeček někde v umyvadle na toaletách, nebo cestou v řece. Při sušení na sluníčku máme občas nějakou tu nehodu, a...

Tak je to za mnou...posledních čtrnáct dní bylo vážně hektických a tak jsem nestíhala ani zapnout počítač, natož psát na svůj oblíbený blog. Tímto se omlouvám všem pravidelným čtenářům a slibuji nápravu:-).  Titul paní a nikoli slečna už mi podle společenských pravidel náleží několik let získáním magisterského titulu. Ono co si budeme povídat, už tím těhotenstvím se to slečnování nějak zvrtlo a tak jsem si vlastně na mladou paní zvykla už dávno. Přesto jsme se rozhodli s manželem potvrdit naše soužití a tzv. do toho praštit. A ačkoli jsem si plánovala nic neřešit a prostě uspořádat takový větší mejdan, nebylo to nakonec tak jednoduché. Nervy jsem měla na pochodu už několik dnů či týdnů předem...zařídit prostory, sepsat sliby, odeslat oznámení, objednat občerstvení, kapelu, chůvu pro Emi...není to otázka jednoho odpoledne. Vše se vydařilo, počasí si s námi zahrálo na schovávanou, ale nakonec se vše zvládlo bez deště, s úsměvem a podle představ.  Jen by to asi nebyla...

Emi je sedm měsíců a začíná se dostávat do velmi sensitivního období. Stal se z ní uplakánek. Ačkoli jsem se snažila ze všech sil, aby měla ráda lidi a nebála se jich, někde se stala chyba. Má ráda pouze ty lidi, které pravidelně vídá a ostatní tety a strýčky nee...a dává to najevo hlasitým srdceryvným pláčem. Kde jsou ty časy, kdy Emi byla největší pohodář ze všech dětí a ochotně se nechala pochovat od kohokoli? Naštěstí mám velkou rodinu, jejíchž členy Emička pravidelně vídá a tedy akceptuje.  Emička se svou sestřenicí a bratrancem  Moje nádherná velká rodina skládající se ze všech možných tet, strýčků, sestřenic či bratranců a jejich dětí a dětí jejich dětí. Prostě ideální společnost pro každého napříč všemi generacemi. Spojuje nás nejen krev, ale i mnoho různých tradic, zvyků, máme společný humor, stejné postavy, často i stejná jména - prostě jsme klan. Jsem ráda, že v této velké hlučné rodině může moje dcera vyrůstat, být součástí a učit se vycházet s různě starý...

Musím přiznat, že mám velké štěstí. Emička je totiž pořádný jedlík a krmit ji, je doslova radost. Od čtvrtého měsíce jsem přidala zeleninový příkrm k obědu, velmi rychle jsem zařadila i svačinky a dnes Emi baští jako o závod různé druhy zeleniny, masa, mléčných výrobků, ovoce i obilovin. Jsem zastánce pestré stravy už od nejútlejšího věku. Právě díky tomu, že jsem se od začátku ničemu nevyhýbala a snažila se o různé chutě, věřím, že jednou Emi bude ráda a dobře jíst i jako batole či předškolák. Rozhodla jsem se s vámi podělit o některé recepty či náměty. Jak docílit chutě? Zkuste bylinky. Všichni víme, že dětská strava by neměla obsahovat koření ani sůl. Přesto však lze vytvořit různé chutě. Můžeme do příkrmů přidat třeba bylinky jako je petržel, libeček, pažitka, bazalka či kopr. Uvidíte, že díky tomu dostane pokrm jedinečnou chuť. Bát se nemusíte ani malého množství česneku, cibule nebo zrníčka kmínu. Změny chutě lze docílít také přípravou. Zeleninu není nutné jen vařit ve v...