Nakupovací mánie, předvánoční pohoda se však nějak vytratila

Celý rok jsem si schovávala dárkové kupóny do jednoho nejmenovaného nákupního centra. Těšila jsem se, že je utratím za Ježíška a že si to nakupování pořádně užiji! Přeci jen při té mateřské nemám toho pražského vyžití tolik a tak jsem se do nakupovacího víru vrhla takřka střemhlav. Při cestě tam, vybavená pečlivě připraveným seznamem dárků, jsem oplývala nadšením a iluzemi, že přeci jen ve středu dopoledne bude nákupní centrum poloprázdné a že nabídka předčí mé očekávání. Nejspíš jsem na té mateřské už opravdu dlouho a zapomněla jsem, že pohádky neexistují. Začalo to už na parkovišti, které bylo plné až po strop a náš odvoz / tatínek ztratil poslední zbytky své odvahy nás doprovodit, velmi rychle zastavil na místě pro invalidy, vyložil kočár, políbil nás, popřál šťastné a veselé nakupování a pelášil pryč. Tak fajn, ať si jede, my si to beztak více užijeme jen ve dvou a aspoň nebudeme muset celý den koukat na jeho otrávené výrazy. Ještě by nedej bože mohl dopadnout jako ten Japonec, který se minulý týden po šestihodinovém maratonu v nákupním centru zoufale vrhl ze schodiště a spáchal sebevraždu. 

Vybavena poukázkami k utracení v hodnotě pěti tisíc korun jsem se téměř euforicky rozhlížela po nákupáku a mapovala terén. Všechno tam bylo takové zářivé, jasné, vánočně ozdobené, z reproduktoru se linuly koledy a Emička sedíc v kočárku měla doslova oči navrch hlavy. Jen já jsem si v té záři jasných světel najednou více všímala drobných, jindy neviditelných flíčků na kočárku, na nablýskané podlaze kolečka kočárku nechávala stopy hlíny a ten Emičky svetr s bílým proužkem nějak divně zšedl. Ale hodila jsem pochyby za hlavu, protože jsem si tento den hodlala užít a ne se užírat nějakými nesmysly, jako je ušmudlaný kočár či ušmudlané dítě. A pak to začalo. 

Nikdy jsem osobně v New Yorku nakupovat nebyla, ale překvapily mě příběhy známých o frontách, které tam jsou u dveří prodejen. Tak u nás ještě nic takového zavedené není, ale myslím, že kdyby tam takové regulovčíky jednotlivé obchody zaměstnávaly, fronty by se tentokrát dozajista tvořily. V každém z obchodu, do kterého jsem nakoukla, šlo doslova o lokty. A do toho já s kočárem. Najednou se i ta lehce zablácená kolečka zdála jako výhoda, protože nafintěné paničky aspoň rychleji uskakovaly. A teď to samotné zboží. Možná jsem se za ten rok namlsala pohodlným nakupováním přes internet, kde stačí zadat do vyhledávače a máte hned několik typů na výběr, barev, provedení a ještě ke všemu rovnou srovnání cen. Tady mi přišlo vše bez výběru, když už se mi něco líbilo, chyběla velikost, nepřehledné a předražené. Po třech hodinách pečlivého nakupování a utracení dvou tisíc z kupónů jsem se cítila totálně vyšťavená. A to jsem ještě nebyla ani v půlce! Rozhodla jsem se jít na oběd a promyslet si, za co utratím zbývající tři tisíce. Hlavně rychle a aspoň trochu účelně. A nejlépe jedna věc, protože kočár se již zdál být téměř plný a hrozilo, že Emi půjde domů po svých. Na oběd jsem se vážně těšila a hlavně na to kafe, které sice nádherně vonělo, ale fronta na něj byla opravdu dlouhá. Bohužel restaurační část neoplývá příliš rozsáhlou plochou a nejspíš jsem měla hlad ve stejný čas jako dalších tisíc nakupujících. A tak jsem na stojáka nakrmila Emi koupenou studenou výživou, sama do sebe hodila bagetu a raději šla zase utrácet. 

Poté co jsem se třikrát ztratila a zase našla, jsem konečně objevila obchod s pánskými botami. Rozhodla jsem se, že zariskuji a vyberu manželovi zimní boty. Drahé a účelné. Přesně to, co jsem potřebovala. A tak jsem hnána nutností utratit své kupóny dříve než propadnou, vybírala outdoorové boty, řešila potřebné parametry vodního sloupce, naučila se nové výrazy jako watter proof a nechala si donést snad všechny možné typy. A když jsem konečně vybrala ty nejlepší a došlo na placení, zjistila jsem, že tento obchod nepřijímá dárkové šeky. Ouvej! Jdu se zastřelit. Tak jsem vytáhla platební kartu, protože ty  boty tam už nenechám. 

Plahočila jsem se po nákupním centru ověšená všemi možnými balíčky jako tetka z Vemenovic, které čouhá sláma z bot a koleček u kočárku, v tom zářivém světle mi najednou vynikly kruhy pod očima, má bílá mikina taky nějak zšedla a v kapse pořád tři tisíce k utracení. A tak, ačkoli jsem původně nic pro sebe nechtěla a peníze opravdu chtěla utratit za vánoční dárky, jsem byla tak zoufalá a ošklivá a tlustá, že mi to nebudete věřit, ale jsem šla do prvního butiku, který jsem potkala a koupila jsem si náhodným výběrem něco na sebe:-). Vážně jsem to potřebovala - věřte mi! 

Vrátily jsme se za tmy, unavené a hladové ze skvělého nákupního dne. Ve dveřích nás vítal tatínek, který se akorát vrátil z odpoledního team buildingu. Meeting se povedl, společnost je se svými zaměstnanci spokojená a  jako poděkování za skvělou práci jim zaměstnavatel věnoval vánoční dárek. Dárkové poukázky do nejmenovaného nákupního centra! 

Populární příspěvky z tohoto blogu

Jak žít šťastný život?

Nejkrásnější vánoční dárek - Emi usíná sama a spí celou noc

Práce na plný úvazek