Dárky k Vánocům patří, ALE...

Vánoce jsem mým nejoblíbenějším svátkem v roce. Je to čas, se kterým mám spojeno mnoho rodinných tradic a vzpomínek na dětství. A také se každý rok na Vánoce velmi těším, nadšeně peču cukroví, vymýšlím dárky a zdobím stromeček. Také ráda zpívám koledy, ale už jen raději přibrukuji do těch reprodukovaných. Celý prosinec nadšeně zapaluji vonné tyčinky a kominíčky, nasávám tu vánoční atmosféru a těším se na pohádky a vůbec na celý ten Štědrý den, který je jedinečný a má své kouzlo ať je člověku třicet nebo pět. Zkrátka nepatřím mezi vánoční škarohlídy. Ale mám pocit, že se to dárkování nějak zvrhlo. Je krásné udělat ostatním radost, dát si tu práci a vymyslet nějaký krásný dárek, který potěší, zabalit ho do vánočního papíru a položit ho pod rozsvícený stromeček. Je však nutné utrácet tisíce, kupovat jen proto, aby se koupilo? Opravdu mají dnešní děti z té tuny drahých dárků pod stromečkem stejnou radost jako jsem měla já? Dnes si děti píší seznamy, rodiče a prarodiče se předhání v nakupování těch nejrozmanitějších darů. A když se zeptáte šestiletého dítěte, co dostal pod stromeček, tak není schopno dárky ani vyjmenovat. Nepamatuje si to. Znám případy, kdy si dítě dokonce nezvládne ani všechny dárky na Štědrý den rozbalit, natož si s nimi pohrát. 
Já jsem vždy od rodičů měla v podstatě vše, co jsem si přála. Ale má přání byla usměrňována. V mých vzpomínkách je Štědrý večer spojen s novým pyžamem, které jsem si oblékla na spaní, voňavými knížkami, které jsem si narovnala na noční stolek vedle postele, s novým oblečením, ve kterém půjdu druhý den na návštěvu k příbuzným a jednou vytouženou hračkou, s kterou jsem si směla hrát než půjdu spát. A ráno 25., kdy jsem nadšeně vylezla z postele a ve svém novém pyžamu si znovu prohlížela každý dárek a těšila se na to, že vše znovu obléknu, vyzkouším a budu si hrát. Svou novou hračku zapojím mezi své staré hračky, kdy můj fantazijní svět bude zase bohatší o nový kousek. Nezahodila jsem staré barbie kvůli té nové, vysněné od Ježíška. 
A nyní jsem sama matkou a je na mě jaké Vánoce udělám svým dětem. Zda podlehnu nakupovací mánii a nebo dokážu přání svých dětí usměrnit a vést. Ale přiznám se, že navzdory tomu, že jsem se snažila nakupování pro Emi nepřehánět, jsem stále na vážkách. Mám toho pro ni dost? Nějak zapomínám na své předsevzetí a sklouzávám k uvažování typu, že nové zimní boty a kombinéza (oboje za nemalý peníz) nejsou dárkem a tak vlastně pro ni mám jen knížku (její první o zvířátkách) a dětský dotekový telefon (miluje náš telefon a pořád dělá halo, halo). A to letos je to ještě snadné, protože je jí teprve rok a nemá z toho moc rozumu. Zatím její nejoblíbenější hračkou je kachnička do vody za pár korun a pet lahve s vařečkami. Ale ustojím ten tlak do budoucna? Už teď se obávám, že ne. Protože už teď bojuji s výčitkami a přemýšlím, co bych jí ještě pod ten stromeček zabalila. 

Populární příspěvky z tohoto blogu

Jak žít šťastný život?

Nejkrásnější vánoční dárek - Emi usíná sama a spí celou noc

Indiánská metoda v praxi