Ideální rozdíl mezi sourozenci

Emička se svou kamarádkou...skoro jako sestry, ale jen skoro...
Leze na mě jaro a to doslovně. Polehoučku začínám přemýšlet o druhém dítěti a to jsem ještě před několika málo týdny byla přesvědčená, že nejdřív za tři roky další dítě rozhodně nechci. Ideálně jsem plánovala ještě nastoupit na rok, dva do práce a pak si v klidu užít další dítě. A přiznám se, že jsem úplně nevylučovala ani variantu jedináčka. 
Jo sice byla Emi zlatíčko od narození, měla jsem krásný porod, klidné těhotenství a celé svoje mateřství si vyloženě užívám...ale přesto jsem dlouho o druhém dítěti uvažovala tak nějak vzdáleně a řadila si ho ve svých představách na někdy potom. 
A najednou, z ničeho nic, jsem se přistihla, že se stále častěji zasněně dívám na dva malé sourozence a přemýšlím o tom, jaký je vlastně ideální věkový rozdíl mezi dvěma dětmi. A od této myšlenky už byl jen krůček k tomu začít plánovat. Tak jak to tedy vidím? Pro matku a klid celé rodiny je možná docela fajn odsunout druhé dítě na někdy potom. V klidu si vypiplat jedno a pak, v době, kdy je první celkem samostatné, začít piplat druhé. Ano, bylo by to v pohodě. Ale je tento model opravdu tak ideální? Nepřipravím tím Emi o zážitky z dětství po boku parťáka, někoho, kdo je mu blízko a kdo s ním může válčit společně proti rodičům? Nebudu tak mít vlastně dva jedináčky? A co rytmus celé rodiny? Jak přizpůsobit zájmy např. šestilétého dítěte a kojence? Komu se vlastně přizpůsobovat? Není jednoduší mít děti obě malé, odbýt si piplačku ve zrychleném tempu, ale pak mnohem lépe fungovat jako rodina? 
Jednou budeme moc všichni společně lyžovat, jezdit na kole, chodit do kina. Stále budeme vše přizpůsobovat dětem, ale oběma současně a to ulehčí celou řadu starostí. Budou spolu moc chodit do kroužků, budou si hrát s podobnými hračkami, jíst podobná jídla. Výhodou také je to, že nemusím příliš dlouho schovávat celou hromadu věcí na druhé dítě. 
A tak jsem se nakonec přesvědčila. Začínám navštěvovat internetové stránky snažilek, čtu články týkající se ovulace a začínám se těšit. Tak nakonec měla máma zase pravdu když předvídala, že druhé dítě začnu chtít co nevidět:-). 

Populární příspěvky z tohoto blogu

Jak žít šťastný život?

Nejkrásnější vánoční dárek - Emi usíná sama a spí celou noc

Práce na plný úvazek