Další hora před námi - nočník!!!

Emi bude rok a půl a stále používá pleny. Nevím, zda je to pozdě, nebo brzy. Prostě jsem to nějak dřív neřešila. Sem tam jsem zaslechla od nějaké maminky jak se pochlubila, že to její šikovné dítko už chodí každé ráno od půl roku a jak jim to prý pěkně jde. My jsme nočník nočník dlouho doma ani neměli. Já jsem své představy o odplínkování nechávala na léto. Plán byl jednoduchý. S hezkým počasím prostě sundám Emi plenku, připravím nočník, obléknu kalhotky a za týden to máme v kapse. Už slyším pobavený smích vás zkušenějších:-). Ano, byla to bláhová představa a jak řekla moje máma, představovala jsem si to jako Hurvínek válku. Takže v roce a čtvrt, s příchodem prvních hezkých dní, jsem stále ještě plna optimismu začala svůj smělý plán realizovat. Obřadně jsem Emi ukázala nočník, dala tam vyčůrat panenku, nechala ji, aby se posadila a čekala jsem na výsledek. Bylo hezky a tak jsem Emi svlékla do naha a nechala ji běhat po zahradě. Jak už jsem psala, představa se od reality, poněkud lišila. Hned první den tu byl háček - Emi se odmítala na nočník posadit. Dostávala hysterické záchvaty pláče jen jsem se zmínila a s přiblbým úsměvem se začala ptát, zda nechce dělat čur, čur...S tím jsem tedy opravdu nepočítala. Po třech dnech jsem měla nervy na dranc, dvakrát jsem uklouzla po loužičce v kuchyni a bolela mě záda z toho, jak jsem se snažila zmítající Emi propnutou v luk posadit na nočník. Dobře, zatím tedy nočník odložíme na pár dnů. Mezitím se stejně zkazilo počasí a hrozilo, že se Emi nastydne. Oddechový čas jsem věnovala názorným ukázkám. Nechávala jsem si na záchodě otevřené dveře a halekala na Emi, že dělám čur, čur, že je to bezva a jak to pěkně syčí. K podobným ukázkám jsem nutila i manžela, který se pro dobro věci musel obětovat a čůrat v sedě. Po pár dnech, když se vody trochu utišily, jsem zkusila Emi opět posadit na nočník. Jen tak, zkusmo. Za úspěch jsem považovala už i to, že se dobrovolně posadila a vůbec nevadilo, že to bylo maximálně na pár vteřin. Mezitím jsem stále raději dávala plínku (loužiček už jsem měla za ty první tři dny po krk). 
Nyní se počasí opět vylepšilo a Emi tak běhá celý den nahá. Ze mě se stal totálně nespolečenský tvor, protože veškerou svou pozornost upínám na Emi, kdy se pokouším vychytat její čůrání. Neustále ji napájím něčím dobrým, o čem mám jistotu, že bude hodně pít a tím pádem i čůrat. Čekám a když vidím, že Emi začala, letím o překot přes celou zahradu, abych ji na posledních pár kapek přesunula na nočník. Navzdory pravidelnému sprinterskému tréninku, doběhnu vždy pozdě. V nočníku už bylo kde co - kostičky, panenky, autíčka, voda z bazénku, ale to, k čemu je určený, zatím ještě ani jednou. Ale útěchou mi je, že je teprve začátek léta a že máme ještě celé dva měsíce prázdnin. A když i to nevyjde, tak to přeci nejsou poslední prázdniny ne?

Populární příspěvky z tohoto blogu

Jak žít šťastný život?

Nejkrásnější vánoční dárek - Emi usíná sama a spí celou noc

Práce na plný úvazek