Velikonoce

Velikonoce jsou, pro mě osobně, velmi hezkým a rodinným svátkem, který se může směle rovnat samotným magickým Vánocům. Ano, není kolem nich zdaleka tolik povyku, nikdo měsíce předem neplaší s nakupováním dárků, okna nemyji a televizní program nezaškrtávám už měsíc dopředu, aby mi neunikly mé oblíbené pohádky. Ale přesto mají své kouzlo. A já se na ně každý rok moc těším. Velikonoce v Čelákovicích jsou totiž stále ještě spojeny s některými hezkými tradicemi a já jsem za to velmi ráda.

Není to jen pondělí, kdy se něco děje! Přímo u nás v ulici u kapličky se začíná již ve středu s řehtáním. Děti se shází od středy do pátku v pravidelných denních intervalech k řehtání, aby nahradily zvony, které ulítly do Říma (aspoň tak jsem to slyšela od některých pamětníků). Je to letitý zvyk, kterého se po generace účastnili výhradně chlapci. Vrcholem jejich řehtací kariéry bylo tzv. panování, kdy se poslední rok dva chlapci ve věku 15 let ujmuli panování a organizovali řehtaní pro mladší děti. Patřily k tomu jistá pravidla, přesně určené trasy, časy řehtání ale i kázeň řehtajících a nakonec třeba i předříkání společné motlitby. Dnes už se modlitby bohužel neříkají, stejně tak ta kázeň není co bývala a nakonec se k velkému rozhořčení všech mužů starší generace přidaly i dívky. Přesto si myslím, že v zájmu zachování aspoň části této krásné tradice, je dobré, že chodí všechny děti bez ohledu na pohlaví. Já sama jsem jako dítě také chodila řehtat a letos jsem po několika letech opět zažila tu skvělou atmosféru díky Emi, kterou jsem na řehtání doprovázela. 

Ve čtvrtek je nutné si dát něco zeleného. Co takhle zelené pivo? Další, sice nová, ale jinak moc fajn tradice v místní hospodě. Já osobně pivo nepiji, ale toho zeleného jsem si lokla raději víckrát - člověk nikdy neví. 

V pátek moje máma říká - vodo vodo čistá, myla-li si pána Krista, umyj také mě. I já jsem to už druhé Velikonoce říkala ráno své malé Emi při oplachování obličeje. 
V sobotu se pečou mazance, barví vajíčka a vyhlížejí řehtající koledníci, kteří si za tři dny řehtání přišli vykoledovat nějakou tu sladkost a penízky. Je to už spoustu let, ale tu říkanku, kterou říkají si pamatuji stále...a jednou ji naučím i Emi, než půjde poprvé sama opravdu řehtat. 

No a v pondělí? Tak to už asi tušíte jaké bude zrovna u nás. Celé dopoledne se nese v duchu rozdávání vajíček, rozlévání panáčků, pojídání chlebíčků a výsledkem často bývá bolavý zadek. Ale to k Velikonocům prostě patří a tak to má být. A když to někdo přežene s pomláskou, tak mám připravenou speciální pomstu v podobě velmi silné domácí slivovice podávané v extrémně velkém panáku...jen ať si na mě odpoledne dotyčný hezky vzpomene:-). 

A jaké jsou Velikonoce u vás? Dodržujete nějaké tradiční zvyky a nebo raději zamykáte dveře a užíváte si sváteční atmosféru hezky u pohádek? 

Populární příspěvky z tohoto blogu

Jak žít šťastný život?

Nejkrásnější vánoční dárek - Emi usíná sama a spí celou noc

Práce na plný úvazek