Hubnu!!!

A je to opět tady! Už zase držím dietu! Několikrát do roka mě to chytne a já začnu spřádat plány a kout pikle. Tentokrát se blíží dovolená a já si představuji sebe samu v plavkách na pláži s ideálními křivkami, snědým opáleným tělem a hladkými, dlouhými blond vlasy (mimochodem zajímavé na tom celém je, že si pravidelně s menší velikostí oblečení představuji i delší vlasy, pevnější prsa a tak vůbec sebe samu nejméně jako hollywoodskou celebritu - jakoby se zhubnutím automaticky vyřešilo úplně vše - třeba i roztřepené konečky vlasů) ...realita však za představami poněkud pokulhává a tak jsem se rozhodla, že s tím musím něco udělat! A tentokrát fakt definitivně! Protože s tou pneumatikou kolem pasu já na dovolenou rozhodně jet nechci! A s těmi vlasy jako sláma už teprve ne! Chci být štíhlá, ladně se pohybující, mít hladké, lesklé vlasy jako ze salónu a chci si koupit overal, protože v něm teprve vynikne má nová velikost 36 (v reálu nosím 42 a do odjezdu budu ráda, když mi ta 42 nebude škrtit...stačí, když bude trochu volnější). 
A tak jsem si jako první krok objednala nový šampon, vyhlazující balzám a regenarační masku na vlasy i obličej. Také nové natáčky, ve kterých vypadám, jako satelitní vysílač. Jo a také zpevňující krém na prsa, vyhlazující na břicho a proticelulitidní na zadek. Myslím, že samotné používání všech těchto přípravků musí mít zaručené hubnoucí účinky, o hodinu déle jsem v koupelně místo v kuchyni. S pleťovou maskou stahující obličej se nedá u televize nic jíst. Jen to chce opravdu dávat pozor na to, co kam patláte. Dnes ráno se mi při zápasení s Emi o mé natáčky, které vyhazovala jednu po druhé do odpadkového koše, podařilo aplikovat krém proti celulitidě na zubní kartáček...řeknu vám, ta chuť nic moc...nejspíš další hubnoucí trik - snídani jsem vynechala. Ale teď už vážně. Prostě a jednoduše, začala jsem se pozvolna připravovat na den D. Ten den D. byl stanoven na předminulé pondělí. Ouvej, první dva dny jsem jakž takž zvládla, ale pak mě přepadla ta velikonoční atmosféra a já se jala zadělat linecké. No a ty zajíčci, beránci a vajíčka na mě po večerech tak smutně koukala. Přistihla jsem se jak sedím u krabice a láduji se slepovanými slepičkami tak vehementně, že jsem dočista vyhubila jeden motiv. Tak další pondělí...ale jistě uznáte, že Velikonoční pondělí není zrovna ideální k započatí nového životního stylu o salátech a libovém mase a klíčkách a soje a jiných velmi chutných potravinách, které mám v plánu v příštích týdnech nadšeně objevovat. A tak tedy tento týden už nebylo výmluv a já začala. Ráno obřadně posnídám jogurt (samozřejmě bílý a samozřejmě bez tuku), nakrájím si do toho nějaké to ovoce, jím pomalu, soustředím se na každé sousto, usmívám se a v duchu si představuji jak se dnes budu cítit lehce a svěže a jak budu překypovat energií po zbytek svého života. K dopolení svačině vynechám kávu a místo toho si uvařím bylinkový čaj. K obědu si připravuji rybí file, dušenou zeleninu. Odpoledne se začínám přistihovat při kacířských myšlenkách, mé horší já se začíná klepat. Uvařím si kafe a dám si do něj tajně, aby to náhodou nikdo neviděl, kostku cukru. Strčím si do pusy Emičky piškotu a při odpolední svačině ji sním půl pribiňáka (kupuji to větší, cenově výhodnější balení). Mezitím chroupu nakrájenou mrkev, kedlubnu, okurku. Mé myšlenky se nemohou vymanit z přemýšlení o večeři. Večeře a její složení se stává nejdůležitějším bodem dne. Ve čtyři odpoledne si dám kneckebrot a jdu se projít. Ujídám tvrdý chleba pro kačeny. V pět odpoledne se rozhodnu, že upeču manželovi jeho oblíbenou buchtu. Povede se mi, ještě ji potírám čokoládou. V šest večer usedám ke stolu a jím šopský salát. Okurku a kedlubnu už nechci, vyjídám jen balkánský sýr. V osm večer žeru buchtu...vypadala smutně. Jdu si namazat hubu krémem proti celulitidě a na zadek si dám pleťovou masku...usínám s předsevzetím, že od zítra začnu každý den ráno cvičit. Představuji si, jak vstanu ráno jako první a půjdu běhat. Budu krásná, vysportovaná, štíhlá a budu mít super fyzičku a vyhraji maraton. A na té dovolené budu také běhat. Na pláži za úsvitu. Poběžím v plavkách jako Pamela v Pobřežní hlídce...
Ráno venku prší, Emi se v noci několikrát vzbudila a já se cítím jako při kocovině. Spokojím se s tím, že místo ven, běžím na váhu zkontrolovat své včerejší snažení. Pak si vzpomenu na tu buchtu a raději si to rozmyslím. Dnes už to zvládnu - je to přeci tak snadné, stačí prostě nežrat! :-) 

Populární příspěvky z tohoto blogu

Jak žít šťastný život?

Indiánská metoda v praxi

Neštovice a mazání - co zaručeně funguje?