Můj první šátek!



první pokus na záda, není to ještě dokonalé, ale to vyladím:-)
A je to tady, konečně přišel můj první šátek. Poslední týdny jsem na internetu poctivě sbírala všechny možné rady ohledně výběru toho nejlepšího šátku na nošení dětí. Zdálo by se, že na tom nic není, ale čím více jsem se dozvídala, tím hůře jsem se rozhodovala, který šátek pro mě bude nakonec ten nejvhodnější. Zvolila jsem si tedy základní kritéria - jak dlouhý potřebuji, z jakého materiálu a jakou nejlépe značku. Pro člověka neznalého věci je překvapivé, kolik různých značek lze zakoupit. A ne každý výrobce prodává ty správné šátky. Po delším pátrání jsem tedy zjistila, že pro můj typ postavy  bude dostačující velikost 6 (obecně mám i trochu pocit, že to je taková nejběžnější velikost, se kterou lze vytvořit i složitější úvazy). Materiál už byl trochu jiné kafe a tam se názory a zkušenosti uživatelek poněkud liší. Velkým pomocníkem v tomto ale i v dalším rozhodování, mi byla velmi přátelská facebooková skupina Nosíme děti. Chtěla jsem materiál vhodný na letní období, abychom se s Tomáškem příliš nepotili. Však bohužel, prý takovou pavučinku ještě neutkali, aby se v ní nepotili dva lidé nalepení k sobě. Dále pak materiál s lehkou údržbou, aby se to moc nemuchlalo a mohl se šátek prát v pračce. Přicházela v úvahu buď stoprocentní bavlna a nebo bavlna s příměsí hedvábí, lnu, vlny či například konopí. To jsou tak ty nejběžnější příměsy. Nakonec velmi překvapivě jsem se dočetla, že největší teplo je v čistě bavlněném šátku. Vlna a hedvábí se zase musí prát výhradně ručně. A tak padl los na len, který má prý chladivé účinky a je tudíž doporučován na nošení v letních měsících. Je však z počátku trochu tužší a je nutné ho nejdříve tzv. zanosit a tudíž se nedoporučuje pro začínající nosiče, nýbrž by svou konzistencí mohl začátečníky odradit. Vzhledem k tomu, že jsem zkušená "nosnice" v ergonomickém nosítku, nenechala jsem se touto informací vyvést z míry a řekla si, že to je přeci hračka a že šátek mileráda zanosím. A i kdybych náhodou chtěla už nějaký zanošený, jako že jsem po bazárkách koukala, tak jsem vždy byla druhá, nebo třetí v pořadí a nedařilo se mi žádný takový zakoupit.
úplně první pokus o navázání, ještě bez praní
U značek to bylo horší, tam se názory zkušených nosiček lišily ještě poněkud více a tak jsem vybrala nakonec v poměru ceny, kvality to nejmenší zlo (tedy tu značku, kterou nejčastěji vychvalovaly zkušené uživatelky v různých diskusích). 
Dále už jsem to nechala na svých pocitech - vyberu ten design šátku, který mě nejvíce chytne za srdce. Chytl mě samozřejmě design růžovo-fialovo-svítivě žlutý a samozřejmě v dané kategorii ten nejdražší. Tak jsem zavolala na pomoc svou mamku, která má, na rozdíl ode mne, vytříbený cit pro barvy a ladění šatníku. A ta mě přesvědčila, že aztécké vzory jsou letos naprostým frčákem a že béžová je druhá černá, tudíž ladící s dalšími kousky mé garderóby. Nakonec jsem zcela přesvědčená zaměnila svoji první srdeční záležitost za šátek se vzorkem poněkud decentnějším, ale přesto krásným. A kdyby to náhodou s tím nošením nevyšlo, budu z něj moc udělat aspoň hezké závěsy do obýváku. 
Tak, bylo objednáno a teď už aby dorazil. Krátila jsem si čekání na vysněný šátek tím, že jsem na youtube shlédla snad všechny instruktážní videa nejrůznějších úvazů. Nemohla jsem se dočkat. A pak, když jsem ho konečně rozbalila, chtělo se mi brečet. Držela jsem v ruce tuhý kus látky, který se tak akorát bezvadně hodí na ta okna v mém obýváku. Přiznám se, že jsem nikdy žádný šátek neviděla z blízka, nikdy jsem si na něj nesáhla a tak jsem si bláhově představovala, že to bude lehká, vzdušná, podajná látka, kterou kolem se omotám a Tomášek i já se budeme cítit jako v peřince. Ano, počítala jsem s tím, že ho budu muset zanosit, ale že to bude takhle tuhé, to jsem fakt nečekala. I po vyprání a napaření dle návodu byl stále hutný a tuhý. Přesto jsem ho zkusila uvázat. První úvaz mi díky předchozí přípravě u počítače trval sotva pár minutek, hned napoprvé mi fungovalo utahování přesně tak, jak popisovala videa. A během chvilky jsem pochopila, že aby byl šátek nosný, že je nutné, aby látka byla pevná. Tomášek seděl v úvazu velmi pohodlně a i já jsem měla celkově dobrý pocit. 
Tomášek je sice trochu na stranu,ale šátek je krásný, co říkáte:-)
SOS zpráva na facebookovou skupinu mě utvrdila v tom, že se nemýlím. Musím jen vydržet, nepropadat panice a šátek intenzivně žehlit, spát na něm, vánočkovat, válet se po něm a hlavně nosit. A on změkne. Takže zatímco píšu tyto řádky, sedím na něm u počítače, několikrát denně ho přežehluji, uzlíkuji a spím na něm. Tak jen doufám, že se dočkám toho heboučkého šátečku dřív, než mi z něj Tomášek vyroste. Protože to bych pak musela jít do toho třetího dítěte, abych si plody své dřiny konečně vychutnala:-). 




Populární příspěvky z tohoto blogu

Jak žít šťastný život?

Indiánská metoda v praxi

Neštovice a mazání - co zaručeně funguje?