Opět o kojení, tentokrát znovu a lépe

Jak už to tak v prvních týdnech po porodu bývá, člověk se pohybuje v jakési bublině, do které se vejde jen pár věcí. Momentálně mojí hlavní starostí je kojení. Kojení je prostě základ všeho a když je miminko dobře nakojené, tudíž není hladové a netrápí ho zrovna bolavé bříško, je spokojená celá rodina. Zdálo se, že kojím dobře a že není nutné nic měnit. Ale! Kojila jsem s kloboučky a čím dál více mě to obtěžovalo. Najednou mi vadilo, že v noci nemůžu klobouček najít, že na ně musím neustále myslet, že mi padá a správně nedrží, že teče mléko všude kolem a hlavně, že se díky používání kloboučku blokuje výměna informací mezi matkou a dítětem a tudíž se nefunguje správně dokonalá funkce mateřského mléka a to jest vytvoření přesného složení přímo na míru miminka. Někdy ve třech týdnech Tomáška jsem zkusila klobouček odložit. Světe div se, on se krásně přisál i tak. To bylo pro mě velké překvapení, protože jsem měla za to, že můj tvar bradavek není pro kojení příliš vhodný. Nadšeně jsem tedy zkusila kojit bez. Po dvou přiloženích mě však tak bolela prsa, že jsem to vzdala a klobouček opět nasadila. Celou noc jsem se proklínala, že jsem si nechala bradavky opět poničit a kojení mě tak zase bolí. A tak jsem kojila s kloboučky dál...V šesti týdnech jsem narazila na zajímavé články o kojení, kde pomocí fotografií velmi názorně ukazovaly správné přisátí miminka. A to prso na fotografii vypadalo tvarem i velikostí bradavky úplně stejně jako moje. A to mě přesvědčilo. Když stejné prso může být na fotografiích jako vzor správného kojení, tak proč bych já musela mít klobouček? Nemohla jsem se dočkat, až se Tomášek vzbudí a já zkusím správné asymetrické přiložení. Věřila jsem, že se to tentokrát podaří. A ono to šlo. Přisátí nebolelo, Tomášek krásně pil. Nevěděla jsem například, že nos miminka má být volný a že do prsa je zabořená jen brada miminka...ve většině příruček o kojení píšou, že má mít zabořený i nosánek a hlava by neměla být ani mírně zakloněná. Najednou jsem na to šla doslova z jiného úhlu.

Rozhodla jsem se, že nebudu používat ani dudlík. Ten totiž ničí techniku sání, děti při používání dudlíku dávají jazyk do špatné polohy a díky tomu se pak špatně přisávají a ničí bradavky. Hned po pár hodinách bez dudlíku začal Tomášek krásně otevírat pusinku a já si libovala jak nám to pěkně jde. Samotné kojení se z dřívější půlhodiny zkrátilo doslova na pár minut. Pro jistotu, abych šetřila bradavky, jsem střídala při kojení obě prsa.

Celý den jsem statečně kojila bez kloboučku a dařilo se nám to i v noci. Druhý den přišla krize. Bolest bradavek se opět dostavila a navíc se zdálo, že mám málo mléka. Prsa byla prázdná a Tomášek nebyl k utišení. Vztekle jsem vrčela u každého přiložení a manžel mě trochu znejistěl svými pochyby...proč jsem odložila kloboučky, když nám to kojení tak pěkně šlo a proč si teď zbytečně přidělávám starosti? Měla jsem sto chutí to vzdát. Emi jsem také kojila s kloboučky a šlo to. Za své vzalo i mé dobře míněné přesvědčení, že nebudu Tomáškovi dávat dudlíka. Neměla jsem už sílu ho mít stále na prsu a jinak se uklidnit nedokázal. Dudlík okamžitě zabral. V noci jsem opět sáhla po kloboučcích. Ale prsa mě bolela stále - i s kloboučky. Demotivovaná, nevyspalá a s bolavými prsy jsem napsala na facebookovou skupinu o kojení, kde jsem zkusila požádat o povzbuzení. A odpověď od laktační poradkyně Šárky Valeškové dorazila vzápětí. Vydržte! Kojením s kloboučky se tvořilo méně mléka, během pár dnů se množství mléka upraví a bolavé bradavky jsou jen citlivé na nové doteky, natírejte levandulovým olejem, samo to časem přejde. A tak jsem povzbuzená opět odložila klobouček a od té doby (už je to skoro 14 dní jej nenasadila). Současně s kloboučky jsem odložila i na noc kojící podprsenku a začala aplikovat tulení tělo na tělo.Vše se upravilo, prsa už téměř nebolí a to i při velmi častém nočním kojení, mléka je evidentně více (poprvé od porodnice mám pocit plných prsou) a to pohodlí, že stačí jen vytáhnout prso, si nemůžu vynachválit. Už žádné složité instalování kloboučků, žádné vyvařování, žádné pobryndané mléko kolem. A jako bonus? Kojení nám teď trvá pokaždé sotva pár minut. A  v noci se mi už dvakrát stalo, že si Tomášek dokázal sám prso najít a nakojit se...já se vzbudila až při tom, kdy krásně pil. A musím potvrdit, že samopřisátí opravdu nebolí, protože mě to ani nevzbudilo:-).