Třetí trimestr

Tento týden jsem úspěšně ukončila druhý, často označovaný jako nejpohodovější, trimestr svého druhého těhotenství. Asi na té pohodičce něco bude, protože to uteklo jako voda. A ani bych neřekla, že už jsem tak dlouho těhotná. První trimestr jsem prožila naštěstí bez větších obtíží, nevolnosti jsem měla akorát jeden týden a to zrovna na dovolené v Řecku. Ale i tak se to dalo přežít. Mám prostě kliku, že mě výraznější těhotenské obtíže míjejí. Ve druhém trimestru se uklidnily i ty velmi řídké nevolnosti a já se nacházela ve stavu téměř bez příznakovém, nebýt zvětšujícího se břicha a začínajících pohybů, tak ani nevím, že jsem těhotná. No a než jsem se nadála, je tu další, tentokrát poslední fáze mého těhotenství. A já musím říct, že tento týden není zlomový jen podle data plánovaného porodu. Prostě se cítím jinak. Začalo to intenzivnějšími pohyby, které mi už v noci občas nedají spát. Zrovna včera se nejspíš můj syn rozhodl vyzkoušet všechny možné polohy, které mu moje břicho nabízí. Nebo, že by se už jednalo o to pověstné otočení hlavou dolů, které se kontroluje na ultrazvuku ve třicátém týdnu? Při spaní mě brní horní část břicha, nemůžu už spát ve své oblíbené poloze a břicho si musím podkládat náhradním polštářem. Chodím minimálně třikrát, většinou tak pětkrát za noc na toaletu, mám lehké spaní a pálí mě žáha. Sedí se mi špatně na gauči, musím se častěji narovnávat a když dlouho stojím, cítím bolavá záda. Břicho mi několikrát za den tvrdne. A do toho neustále přemýšlím nad tím, jak zorganizovat a upravit svou nevelkou domácnost pro příchod nového člena rodiny. Kam dám postýlku? Asi místo přebalovacího pultu. Ale kam tedy dám přebalovací pult? Zruším ho, nikam se nevejde. Budu přebalovat na gauči. Kam budu odkládat miminko, aby ho Emi nezašlápla? Jak budeme spát, když Emi je s námi v posteli a děsně se mele. Budu raději kojit někde mimo, nebo v posteli a vždy po kojení odložím miminko zpět do své postýlky? A kde budu koupat? A kde tedy budu přebalovat? S příchodem druhého dítěte se objevují ty samé "neřešitelné" problémy jako s prvním dítětem. A člověk by řekl, že už to bude všechno zaběhnuté z toho prvního dítěte. A že hlavně já budu více v klidu. Opak je pravdou. V noci koukám dlouhé hodiny do stropu a snažím se vymyslet nejlepší řešení. Nakonec to vzdám a říkám si, že to nějak dopadne a že budu prostě operativně řešit věci za pochodu. S Emi jsem také plánovala a nakonec vše bylo jinak. 
Výbavičku zatím nemám, plánuji ji koupit z druhé ruky a zatím je nákup ve fázi jednání. Myslím, že s Emi jsem už touhle dobou měla téměř vše doma, nejspíš už vyžehlené a naskládané ve skřínce. Nyní ještě ani nevím, kam tu budoucí výbavičku umístím. Budu muset přeorganizovat skříně tak, abych vytvořila novému členu domácnosti místo. Mezitím mě střídavě popadá uklízecí a organizační mánie. Zrovna minulý týden jsem téměř vykoupila Ikeu a s nadšením se vrhla na vyklízení koupelnových a kuchyňských skříněk. Později odpoledne mě tak bolelo břicho, že jsem se bála, že se jedná o předčasný porod. Přehnala jsem to s drhnutím sprchového koutu. Prožila jsem evidentní tzv. poslíčky. Ležela jsem v klidu, koukala na hodinky a s hrůzou zjišťovala, že se mi pravidelně opakují kontrakce po třech minutách. Naštěstí jejich intenzita nesílila (spíše naopak lehce povolovala) a zhruba za hodinu bylo po bolestech úplně. Ale přesto mě to pořádně vyděsilo a já si uvědomila, že se musím víc šetřit a nesnažit se vše strhnout na ráz. Mám přeci ještě času dost, začínám teprve třetí trimestr.  

Populární příspěvky z tohoto blogu

Jak žít šťastný život?

Indiánská metoda v praxi

Neštovice a mazání - co zaručeně funguje?