Svatba snů v Číčovicích

Svatba, to je především spousta starostí, příprav a nákladů. Není to žádná legrace zavděčit se všem a ještě si to navíc, jak se patří užít. Já jsem svou svatbu plánovala tak nějak za pochodu s miminem u prsu a musím říct, že jsem celou řadu věcí moc neřešila a možná i trochu podcenila. No pozdě bycha honiti, už je to za mnou...Jen škoda, že jsem nebyla dřív na svatbě podobné té, na které jsem byla tento pátek. Dle mého názoru to byla svatba snů! Konala se v krásném Pensionu v Polích v Číčovicích, kde i toalety měly svůj osobitý styl. Obřad se konal v romantické nedaleké kapličce a já byla snad první, komu se spustily slzy dojetím. Někdy si říkám, že bych se mohla živit jako profesionální plačka. No a pak všechno to další kolem, co si pro nás krásná nevěsta se ženichem připravili. Začalo to perfektní organizací díky osobitým webovým stránkám. Přesně tohle potřebuji. Vše přehledně a detailně popsané a já se pak nemusím ptát a mít pocit, že jsem za blbce.
Foto od Jan Martinec, https://www.facebook.com/HonzaMartinecPhotographer?fref=ts

Pak musím zmínit krásně nazdobený stůl se zákusky, kde se daly najít všechny dobroty od luxusních cupscakes, cake pops (což jsou taková roztomilá dortová lízátka), karamelky, creme brulee, makronky a další pochutiny přímo ve sladkém stylu a samozřejmě sladěné do svatebních barev. Krájel se i svatební dort, ale kdyby nebyl, tak já bych i tak byla naprosto spokojená, i když byl výborný.


Nevěsta měla úžasnou květinovou čelenku, která jí nesmírně slušela a byla dle mého názoru trefou do černého! No a o šatech s kapsami nemluvím, protože víc praktické šaty pro uplakanou nevěstu už být nemůžou. A ještě byly krásné. 


No a poslední, co musím zmínit jako perfektní "vychytávku" byl tzv. smile box. Stan s velkou bednou, která vyfotí každého na přání a ještě si to můžete poslat na svůj mail. Perfektní vzpomínka ne jen pro ženicha s nevěstou, ale i pro nás svatebčany. Já osobně jsem se ve smile boxu vyřádila do sytosti a květinovou čelenku jsem si musela aspoň vyzkoušet:-). 

Komentáře

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Neštovice a mazání - co zaručeně funguje?

Obrázek
Celý minulý týden jsem se zaměřila na hledání nejúčinnějších mastí, gelů, pudrů a jiných přípravků na naše neštovice. Hledala jsem na mamawebech a poctivě pročítala všechny diskuse na dané téma. Neštovice se mají mazat, za nás to bylo většinou tekutým pudrem, ale dnes existuje celá řada dalších přípravků a matky i odborníci se často v názorech na ten nejlepší liší. A tak se moje malá Emi stala pokusným králíkem. Pokyny od paní doktorky byly jednoduché - natírejte buď genciánkou, nebo tekutým pudrem. Po tekutém pudru jsou větší stroupky. A tak jsem z počátku zvolila genciánku. Měli jsme doma vše modré, Emi má nový stříbřitý přeliv alá důchodkyně a pupínky vypadaly dobře. Mohly dýchat a svědění první dva dny nás netrápilo. Pro jistotu jsem podávala preventivně fenistilové kapičky. Třetí den se výsev pupínků zastavil a začaly se na prvních neštovicích tvořit stroupky. A přišlo také svědění - zvláště v noci. Na internetu jsem se v jedné diskusi dozvěděla o gelu na neštovice - Vira sooth
Další informace

In line brusle s kočárkem - jde to, jen zbytečně neriskujte

Obrázek
Najít sport, při kterém se účinně hubne, bude vás to bavit a ještě jej můžete provozovat se svým dítětem není jednoduché. Nekonečné procházky parkem mě záhy omrzely a hlavně jsem měla pocit, že to příliš nefunguje. Chtělo to něco víc energeticky náročného, zábavnějšího a hlavně něco, při čem opravdu budu hubnout! Chvíli jsem zkoušela cvičení podle internetu. Taková Jillien Michaels se zdála jako ideální - zvláště její třiceti denní program. Když jsem překonala všechny osobní překážky, jako je lenost, připojení k internetu, podložka a malé jednoruční činky a vrhla jsem se v aerobním dresu na svou každodenní lekci (říkala jsem si, že když se obléknu, bude mě to třeba i více bavit), jako na potvoru se Emi vzbudila a začala se s hlasitým rykem vyžadovat mé pozornosti. A zkuste si skákat v rytmu, nahoru dolu v potu tváře a do toho pokřikovat na řvoucí mimi v kočárku, že už to skoro bude, že zbývá jen dvacet minut. Přiznám se, že se mi nepovedlo tu půlhodinovou lekci odcvičit celou ani jedn
Další informace

Indiánská metoda v praxi

Obrázek
O indiánské metodě, neboli odplenkování podle indiánů jsem poprvé četla, když bylo Tomáškovi zhruba rok a přišlo mi to jako bezva nápad. Super, nic na tom není. Prostě ve dvou letech sundám plenku, vysvětlím, že se čůrá na nočník, nebo záchod a za pár dní jsou plenky úspěšně minulostí. Vzhledem k tomu, že je Tomášek narozen v lednu, rozhodla jsem se počkat na jaro. A tak od března, zhruba s čtrnácti denními intervaly zahajuji své pokusy zbavit Tomáška plenky. Překvapivě vždy v pondělí. Nejprve umyji nočník od prachu, slavnostně ho postavím doprostřed obýváku a vážným tónem k němu promlouvám. Ne k nočníku, ale k Tomáškovi, i když o pár minut později mám pocit, že kdybych promlouvala k nočníku, mělo by to stejný efekt. Poté, co v deset dopoledne svlékám třetí tepláky i s ponožkami a obsah slipů vyklepávám do záchoda, mé nadšení začíná upadat. Důležité je zůstat v klidu, hlavně aby se Tomášek nějak nezablokoval. A tak si Tomášek dál vesele čůrá všude možně a já jen trnu, aby to trefil ra
Další informace