Ach ty hormony!


Ne nadarmo se říká těhotenství také "jiný stav". Já jsem totiž docela jistě jiná a jiná jako tak, že občas asi ne moc normální. Nemůžu za to, jsem těhotná. Když jsem čekala Emi, měla jsem problémy s řízením a dokonce jsem dvakrát v jednom týdnu musela nahlašovat pojistnou událost. Pokaždé náraz do zadního nárazníku a pokaždé, když jsem couvala. A to máme parkovacího asistenta. Možná těhotné i hůř slyší. Nyní se do řízení auta pro jistotu raději nepouštím. Jezdím na kole. Občas mám problém se trefit do stojanu na kola a při seskakování bourám do zdi. Vždy si to kolo postavím nějak moc blízko nějakého domu. Dnes jsem nabourala do dveří ramenem. I to se může stát. 
Také pláču. Pláču nečekaně a nepředvídatelně. Nejčastěji pláču, když se cítím ukřivděná, nebo dojatá. A také pláču, když mám hlad. 
Nemám žádné oblečení. Momentálně se nacházím ve stadiu, pro těhotné nejhorším. Jsem těhotná, chovám se jako těhotná, chci se oblékat jako těhotná. Vypadám však jako tlustá. Co s tím? Těhotenské oblečení? Nebo raději civil volnějšího střihu? Raději nechodím z baráku. V plavkách u bazénu po krk ve vodě jsem těhotná, ať se vám to líbí či ne! 
A do toho se přidávají další a další těhotenské neduhy jako jsou např. neposedné vlasy. Nemůžu se za boha učesat. Jediný účes, které moje vlasy snesou, je drdol alá jdu do sprchy. Ještě, že je to léto. Všechno hrozně rychle roste a já přestávám mít přehled, jak to tam dole vypadá. Naštěstí existuje Bepanthen plus, který krvavé šrámy šetrně zahojí. Jen škoda, že na ten nárazník našeho auta to také nefungovalo. 
A chce se mi spát. Pořád a neustále. Občas se přistihnu, že spím s otevřenýma očima. Můj současný manželský život je v troskách. Usnu dřív, než si manžel stačí položit hlavu na polštář. A je mi šoufl. Několikrát za den si musím z bezpečnostních důvodů lehnout a dát nohy nahoru. Emička v tom vidí ideální příležitost jak se ke mně přiblížit a pěkně nečekaně mi hupsnout na břicho. A nejhorší ze všech jiných stavů, které mám, je moje vzteklost. Startuji na první našlápnutí kvůli doslova každé prkotině. Než tohle všechno skončí, budou mě všichni v okolí nenávidět. Ale na mou obranu: já za to nemůžu, jsem těhotná! To ty hormony! 

Populární příspěvky z tohoto blogu

Jak žít šťastný život?

Nejkrásnější vánoční dárek - Emi usíná sama a spí celou noc

Práce na plný úvazek