Mateřská dovolená naruby

Emi bude rok a půl a stále používá pleny. Nevím, zda je to pozdě, nebo brzy. Prostě jsem to nějak dřív neřešila. Sem tam jsem zaslechla od nějaké maminky jak se pochlubila, že to její šikovné dítko už chodí každé ráno od půl roku a jak jim to prý pěkně jde. My jsme nočník nočník dlouho doma ani neměli. Já jsem své představy o odplínkování nechávala na léto. Plán byl jednoduchý. S hezkým počasím prostě sundám Emi plenku, připravím nočník, obléknu kalhotky a za týden to máme v kapse. Už slyším pobavený smích vás zkušenějších:-). Ano, byla to bláhová představa a jak řekla moje máma, představovala jsem si to jako Hurvínek válku. Takže v roce a čtvrt, s příchodem prvních hezkých dní, jsem stále ještě plna optimismu začala svůj smělý plán realizovat. Obřadně jsem Emi ukázala nočník, dala tam vyčůrat panenku, nechala ji, aby se posadila a čekala jsem na výsledek. Bylo hezky a tak jsem Emi svlékla do naha a nechala ji běhat po zahradě. Jak už jsem psala, představa se od reality, poněkud liš...

Konečně vysvitlo sluníčko a teploty se přehouply přes 25 stupňů...takže léto je definitivně tady! Do odjezdu k moři nám zbývá necelý měsíc a tak se nadšeně vrhám na slunce od božího rána, abych aspoň trochu připravila své tělo na žhavé mořské sluníčko. To samé platí i pro Emi...čím více tam pojede aklimatizovaná, opálená a přivyknutá letním teplotám, tím je vyšší pravděpodobnost, že si to tam všichni jak se patří užijeme. Říkám si, že když už se mi letos opět nepovedlo nic zhubnout, že se aspoň musím pěkně opálit, aby ty špeky nebyly tak viditelné...jak se říká - tmavá barva zeštíhluje.    Emi je ze sluníčka vyloženě nadšená, celý den si vegetí v malém dětském bazénku a já se můžu pěkně nerušeně grilovat...a jak myslíte, že to dopadlo? Pěkně jsem se už stačila připálit. Ještě štěstí, že mám v zásobě Bepanthen krém , který příjemně chladí a můžu tak aspoň už ležet na zádech a v klidu opalovat předek...ale tentokrát jsem to již nepodcenila a raději se namazala. Ono to op...

Emička se svou kamarádkou...skoro jako sestry, ale jen skoro... Leze na mě jaro a to doslovně. Polehoučku začínám přemýšlet o druhém dítěti a to jsem ještě před několika málo týdny byla přesvědčená, že nejdřív za tři roky další dítě rozhodně nechci. Ideálně jsem plánovala ještě nastoupit na rok, dva do práce a pak si v klidu užít další dítě. A přiznám se, že jsem úplně nevylučovala ani variantu jedináčka.  Jo sice byla Emi zlatíčko od narození, měla jsem krásný porod, klidné těhotenství a celé svoje mateřství si vyloženě užívám...ale přesto jsem dlouho o druhém dítěti uvažovala tak nějak vzdáleně a řadila si ho ve svých představách na někdy potom.  A najednou, z ničeho nic, jsem se přistihla, že se stále častěji zasněně dívám na dva malé sourozence a přemýšlím o tom, jaký je vlastně ideální věkový rozdíl mezi dvěma dětmi. A od této myšlenky už byl jen krůček k tomu začít plánovat. Tak jak to tedy vidím? Pro matku a klid celé rodiny je možná docela fajn odsunout druhé ...

  V tomto týdnu je to přesně rok od doby, kdy jsem naší malé Emi naservírovala první lžičku opravdového jídla. Po čtyřech měsících kojení tařka nonstop, jsem se na mou duši nemohla dočkat, až si od té mé malé pijavičky aspoň částečně oddychnu a místo prsa ji budu moc naservírovat i něco dalšího. Takže jsem uvítala nový trend ve stravování kojenců a s příkrmy začala hned po ukončení čtvrtého měsíce. Dnes mi přijde úsměvné, s jakou péčí jsem vybírala první svazek mrkve, abych ho pak téměř obřadně vařila v kastrůlku s kojeneckou vodou. S mixováním jsem tenkrát příliš zkušeností neměla a tak musím říct, že první várka byla lehce nahrubo, spíš pomačkaná vidličkou. Ale ono to bylo stejně jedno, protože víc toho zůstalo na tričku, stole, mě a Emiččiných vláskách. Jo, sice jsem měla vyhlídku na méně času stráveného kojením, ale za to mě čekalo velmi dlouhé období praní a bělení nejrůznějších skvrn od mrkve, červené řepy, špenátu, banánu, hrušek a jiných, lákavých pochutin. A o opruzeném...