Tomášek 18.měsíců

Nedávno jsem narazila na zajímavý článek s diskusí o tom, co všechno by mělo umět 18.měsíční dítě. Normálně se takovými srovnávacími diskusemi příliš nezaobírám a hlavně nestresuji, ale přivedlo mě to k zamyšlení, co že všechno tedy ten náš Tomášek už umí. 

Tak tedy umí vylézt všude možně, čím výš a nebezpečněji, tím lépe. Při mých pokusech o jeho sundání vesele poskakuje, nebo spíš uskakuje a umí říkat ne,ne,ne. Vůbec toho zatím moc nenamluví. Například mě stále oslovuje tati, slovo mami zná, ale využívá jen v případě krajní nouze. Zatím si vystačí s tati a já, protože jsem holka učenlivá, už na to slyším téměř stoprocentně. Dokáže už také spojit dvě slova - děda brm, brm (děda odjel na motorce, děda má motorku, děda seká trávu), děda pa (jdu za dědou, děda odjel), umí také au, bac, éro, papal. S těmito asi čtyřmi podstatnými slovy a dvěma citoslovci si vystačí k veškeré naší konverzaci. Zbytek jsou gesta a zvuky připomínající Tarzana - ukazuje prstem, dělá hu, hu, hu a já se většinou dovtípím. Pokud ne, plácne sebou na podlahu a začne srdceryvně plakat a naříkat. 

Také chce jíst sám. Umí poměrně hezky používat lžičku, co mu nejde nabrat lžící, vezme do ruky, nebo vypije z talíře, nebo ještě lépe vylije na stůl a pěkně rozpatlá. Krmení zásadně odmítá, jakmile se jen přiblížím k jeho lžíci, dostane záchvat a odmítá jíst úplně. Už se o to raději ani nesnažím. Nedostatek zábavy u jídla ho netrápí, zvládá si sám sobě dělat éro s lžící, brm, brm, brm - šup do pusy...

Na nočník nechodí, už sice umí ukázat na loužičku a říct čur, čur, čur, ale do nočníku se nám to trefit ještě nepodařilo. 

Naučil se jezdit na motorce. Z počátku to vypadalo z mého pohledu beznadějně a pak se stal zázrak a během hodiny zvládl to, co jeho sestra sice trochu mladší ale i tak za několik týdnů. Od té doby jezdí rád a dobrovolně a takřka pořád. 

Miluje panenky, říká jim mimi a vozí je v kočárku, nosí si je do postele a dává je spinkat, pusinkuje je, kojí je a přikrývá je peřinkou. A tak si Emi staví vláčky a koleje a Tomášek vozí miminka a já jsem ráda, že si se mnou konečně někdo hraje s panenkami. 

Používá slovo JÁ. Důrazně se domáhá a vykřikuje já, já, já budu řídit auto, chci také jíst, ta hračka je moje...
A hlavně! Umí mě krásně obejmout a dát mi tu nejsladší pusu na světě:-)

 PS: Článek mám rozepsaný z letních prázdnin...sice už nám je trochu více, než 18.měsíců, ale byla by škoda to neposlat do světa, i když o pár týdnů později:-)