Příkrmy klasicky, nebo zkusit BLW?

Tomáškovi je akorát půl roku a tudíž už prý MUSÍME začít přikrmovat. Od čtvrtého měsíce slyším každou kontrolu, že máme začít zkoušet mrkvičku, ale já statečně odolávala. Rozhodla jsem se pro dlouhodobé kojení a tudíž i s příkrmy nikam nepospíchat. Moje vize byla, že budu plně kojit do té doby, dokud se Tomášek nezačne o jídlo aktivně zajímat.
S Emičkou jsem na radu lékařky dbala tzv. imunologického okna a začala přikrmovat ve čtyřech měsících. Nahrál tomu i fakt, že jsem kojila s kloboučky, kojení tudíž bylo zdlouhavé, Emičce evidentně nestačilo a já se těšila, až si od toho věčného kojení odpočinu a nahradím jej nějakým "normálním" jídlem. Emi byla velký jedlík a tak jsme během dvou měsíců zvládly zavést v podstatě všechna denní jídla a za další měsíc dát kojení s bohem...
U Tomáška nic takového nemám v plánu (zatím)...představuji si, že budu zavádět příkrmy velmi pozvolna a tak, aby se v žádném případě nenarušilo kojení. Nechám zcela na něm, aby si sám řídil příkrmy a kojil se tak dlouho a často, jak sám bude chtít. Jednou z možností, jak toho dosáhnout, je tzv. metoda BLW (baby led weaning). Jedná se o tak trochu jiné, netradiční, zavádění příkrmů. Dítěti se od začátku podává strava tzv. do ruky, v co nejvěrnější podobě a nejlépe v syrovém, nebo jen lehce povařeném stavu. Pravidla jsou jednoduchá - dítě by mělo jíst ve vzpřímené poloze (v sedě na klíně, nebo v leže na bříšku) a mělo by zvládat uchopit jídlo samo do ruky a strčit si ho do úst. Logicky tedy na tuto metodu dozrávají děti až někdy kolem půl roku. Strava by měla být co nejpestřejší, naservírovaná na dobře uchopitelné kousky a maminka by se předem měla obrnit trpělivostí a nechat dítě jídlo zkoumat, mačkat, rozpatlávat a ochutnávat. Dítě si samo dokáže instinktivně zvolit ty potraviny, které jeho tělo potřebuje. Tím, že je jí v syrové, nebo co nejméně upravené podobě, vysílá jeho tělo správné signály pro trávení.
Byla jsem touto metodou nadšená, prostudovala jsem si všechny dostupné materiály a rozhodla se, že to zkusím. Je léto, Tomášek může jíst venku nahatý a tím odpadají i další potíže. Důvěřovala jsem mu, že se nezakucká, že jeho malé tělíčko zvládne vyhodnotit situaci...
Věřím, že nejlepší jsou takové potraviny, které mají zrovna sezónu. A tak náš Tomášek, trochu netradičně, začal zkoušet nejprve ovoce a to v takovém pořadí, jak nám dozrávalo na zahrádce. Dala jsem mu do ručičky jahodu, pár malin, kousek třešně, angrešt...vždy jen na ochutnání a olíznutí. Někdy mu chutnalo více, někdy méně - spíš jak měl náladu a chuť...rozhodně to nebylo každý den a nějak pravidelně. Dále jsem mu dala do ruky kus melounu, pak domácí salátovou okurku, jablíčko. Většinou vysál vodu, požužlal a po chvíli zahodil. Ale tak to přesně má být. V jeho slinách se dostane malé množství do žaludku a jeho tělo má čas se připravit a učit. I když se stalo, že si ukousl větší kus, úplně spolehlivě ho jazykem vyšoupl ven. Občas se zadávil, ale to mu rozhodně nebralo chuť v jídle pokračovat. Dokonce i případné větší kousky zeleniny, které spolkl, nedělaly problém a později jsem je v podstatě ve stejném složení našla v jeho plínce. Jídlo v tomhle případě byla spíš jen taková hra, místo hračky a jen pro zpestření.

Poslední dny jsem však začala pozorovat změnu. Tomášek se začínal jídla domáhat vehementněji. Už nechtěl jen občas něco olíznout. Při společném stolování se na nás urputně díval a evidentně chtěl taky. Zkusila jsem mu tedy na páře uvařit mladou mrkvičku a snítky brokolice. Problém však byl, že se u toho nějak vztekal, skoro nic nesnědl, vše vyplival a přesto bylo evidentní, že by jíst chtěl. Už to nebylo stejné, jako když jsme šli jen tak po zahradě a já mu strčila do pusy malinu, kterou jsem právě utrhla, nebo na rodinné oslavě mu podstrčila kus melounu pro zábavu. Najednou jsem se s tím chystala, oškrábala, nakrájela, vařila v páře a on to celé rozmačkal v ručičkách, vše popadalo na zem a i za mé asistence si neuměl nic vzít. Jedinou výhodou bylo, že Emičce mrkvička také chutnala a tak jsem měla aspoň dobrý pocit, že ta práce nebyla tak úplně zbytečná.

A tak jsem včera zkusila klasicky umixovat první příkrm. Rozhodla jsem se pro kombinaci dýně hokaido a máslové dýně. Část jsem uvařila v páře pro Tomáška a zbytek dala na pekáč do trouby pro nás na zobání. Pyré z dýně bylo skvělé konzistence, nebylo nutné ani přidávat vodu. Tomáškovi to velmi chutnalo, vzhledem ke svým dřívějším zkušenostem s malými kousky se vůbec nedávil a hned na poprvé snědl takové tři polévkové lžíce. A řeknu vám, že jsem z toho měla velmi dobrý pocit. Tomášek se hezky napapal, pak se dosyta nakojil a usnul na tři hodiny. Nikdy se nic nepovalovalo, Tomášek nebyl naštvaný a frustrovaný z toho, že mu nic nepadá do pusinky a já byla v klidu zrovna tak...a tak to asi má být.

Na metodu BLW jsem samozřejmě nezanevřela, ale rozhodla jsem se, že mu ty první příkrmy k obědu budu mixovat stejně, jako jsem je mixovala Emičce. No a svačinky mezitím budu zkoušet podávat do ručičky. A uvidím časem jak nám to půjde a která varianta nakonec bude převažovat. Kousky zeleniny, ovoce přes den si můžeme dát celá rodina a tak se i náš jídelníček obohatí o nějaký ten vitamín a já nebudu mít pocit, že moje práce přichází tak trochu nazmar, když to jen Tomášek rozpatlá.

Populární příspěvky z tohoto blogu

Jak žít šťastný život?

Indiánská metoda v praxi

Neštovice a mazání - co zaručeně funguje?