Doma z porodnice

Tomášek znavený porodem. 

Tak už jsme doma! O dvacet dní dříve před plánovaným termínem se nám narodil syn Tomášek. Celé vánoční svátky jsem měla divné tušení, že se porod blíží. Dokonce jsem si i mezi svátky zabalila tašku do porodnice, co kdyby náhodou...všichni se mi smáli, že čím více plaším s porodem, tím více budu přenášet. A já si říkala, že jestli ještě mám vydržet měsíc, tak mě asi šlehne. Byla jsem úplně hotová, nemohla jsem sedět, ležet, pálila mě žáha, byla jsem totálně protivná a bez nálady. Jediné, na co jsem se těšila a to doslova, byl porod. A najednou, v noci na 4.1. mi v noci lupla plodová voda...píšu lupla, protože to bylo hlasité lupnutí a pak spoustu vody. Bolesti jsem žádné neměla, ale přesto jsme se někdy k ránu vydali do porodnice. Plánovala jsem původně rodit v Neratovicích, kde jsem i pátek předtím byla na první kontrole. Ale Neratovice měli zavřené porodní sály až do 11.1., takže jsme v noci vyrazili do Mladé Boleslavi. Bylo to zvláštní, neměla jsem žádné bolesti, jen voda stále odtékala a já věděla, že dneska, nejpozději zítra, se musí narodit a že když kontrakce nepřijdou sami, že mi je budou vyvolávat. Měla jsem z toho rozporuplné pocity, protože s Emi jsem měla velmi rychlý porod a tentokrát to vypadalo na dlouho. Stále bez bolestí jsem absolvovala příjem, monitor a následovala hospitalizace.

A tady první foto s rodiči...celá rodina jako po kůži:-)

Naštěstí mi tam nechali tatínka...co kdyby to začalo rychle. A já se opravdu snažila, aby to začalo. Chodila jsem, houpala se a volala Tomáška na svět. Asi za hodinu začaly pozvolna přicházet kontrakce, stále neměly tu potřebnou sílu, ale aspoň se rozjížděly pravidelně a nakonec asi za půl hodiny už byly na skoro dvou minutách. Výborně, porod začíná, byla jsem na čtyři prsty. Šlo se na sál. A tam už to jelo na plné obrátky. Stejně jako s Emi, kdy jsem ze čtyř prstů na osm byla během deseti minut, tak i tentokrát za chvilku přicházel kýžený pocit na tlačení. A když už jsem tedy konečně mohla tlačit, tak stačily tři kontrakce a Tomášek byl na světě. Narodil se v devět hodin ráno, čtyři hodiny od prasklé vody a zhruba dvě hodiny od první lehké kontrakce. Dnes s odstupem týdnu si říkám, že to byl hezký porod. Ale přiznávám, že jsem byla ráda, že už to mám za sebou. Porod je prostě porod. Ale na oplátku za všechnu tu bolest mi bylo, že nemám žádné stehy, cítím se od prvního dne velmi dobře a jako druhorodička i mnohem jistěji. Kojíme, Tomášek je zlaté miminko, který se budí každé tři hodiny na kojení a jinak sladce spinká. O porodnici v Mladé Boleslavi napíšu někdy příště, jen teď dodám, že jsem tam byla velmi spokojená a že přístup personálu byl velmi profesionální.
Tomášku vítej na světě!