Zima, zima, zima je veliká

A takhle nám to slušelo vloni na horách bez břicha:-)
Dnes konečně začala zima ne, jen podle kalendáře, ale také i podle stupňů na teploměru za oknem. V kombinaci s dopoledním sluncem jsem měla téměř sváteční náladu...dýchl na mě blížící se advent a navzdory mrazivému vzduchu mě to táhlo ven. Vytáhla jsem Emičce zimní kompletek, rukavice a šálu, zimní botičky, které do teď nosila spíše příležitostně a nadšeně se chystala ven. Všechno se zdálo téměř idylické, jen moje břicho bylo tak trochu čárou přes rozpočet. Zjistila jsem, že nezapnu žádnou ze svých zimních bund. A to se o víkendu chystáme na hory, kde bude zima určitě ještě o pár stupínků větší a plánujeme vycházky a účast na rozsvěcení vánočního stromečku. A já přitom zjistila, že z mé zimní výbavy mi jsou tak akorát boty. Musím říct, že mi mé břicho nepřijde zase tak moc velké (přeci jen si na něj zvykám postupně) a nenapadlo mě, že bude právě u zimní bundy  takový problém. A k tomu pak ještě kalhoty, pod které potřebuji nasoukat nějaké jégrovky...při té představě jsem stála u skříně jako hromádka neštěstí a jen tak tak zadržovala slzy. No nic, oblékla jsem si tu jedinou bundu, kterou ještě zapnu, vzala si pod ní o jednu vrstvu navíc (je totiž podzimní), vzala jsem si čepici, šálu a rukavice a vyrazila ven. Na čerstvém vzduchu jsem se cítila mnohem lépe a už se mi nezdálo, že se proti mě celý svět spikl. Mám už jen poslední dva měsíce a to nějak přežiji a pak břicho zase splaskne a odměnou mi bude celý šatník bund, kabátků, džín a svetříků. Jen hlavně musím mazat Bepanthenem proti striím, protože těhotenské břicho zmizí jednou určitě, ale u strií už to taková jistota bohužel není. 

Populární příspěvky z tohoto blogu

Jak žít šťastný život?

Nejkrásnější vánoční dárek - Emi usíná sama a spí celou noc

Práce na plný úvazek