Tak náhle jiná...zamilovaná...

Prožila jsem nádherný týden. Týden, který mi připomněl něžné rozechvění první lásky, motýli v břiše, povzdechy...každý zážitek prožíváte optikou své lásky, rozněžněně si říkáte, že by tu měl být s vámi, držet vás za ruku a pak by vám ke štěstí nechybělo vůbec nic. Ano, byla to láska k mému dítěti, která mi byla průvodcem na této dovolené. Pokradmu jsme sledovala dětské atrakce, dojímaly mě dětští lyžaři a se srdcem na dlani jsem si říkala, že příští rok zde Emi bude stát s námi a uvidí tu krásu hor, pokochá se sluníčkem a užije si s námi tu neopakovatelnou alpskou atmosféru. 
A přesto musím říct, že to byla dovolená velmi krásná. Hýčkala jsem si lásku k Emi ve svém srdíčku stejně, jako jsem si ve svých představách skrývala své první lásky před rodiči. Netruchlila jsem, netěšila jsem se přehnaně domů, naopak jsem si užívala tu pohodu a klid. Bylo velmi příjemné být zase nějaký čas jen sama za sebe, relaxovat na lehátku, aniž bych se každých pár vteřin pokradmu porozhlížela kde je a co zase vyvádí. Měla jsem čas na své vlastní já, na svého manžela a na naši vzájemnou lásku. Mohla jsem bezstarostně užívat života a nebrat na nikoho ohledy. Jakmile jsem nasedla do auta a konečně udělala ten definitivní krok, přestala jsem truchlit a mít obavy. Věděla jsem, že je Emi v dobrých rukách a že jediné co mi zbývá, je užít si to! 
Dnešní návrat byl úžasný. Emi seděla na gauči v obklopení babičky a dědy, hrála si s kostkami a najednou jsme tam byli - máma a táta jsou doma. Dívala se na nás těmi svými modrými kukadly a po tváři se jí rozlil ten nejšťastnější úsměv na světě. Stála jsem, koukala se na ní a dojetím a štěstím jsem slzela. Byla to úleva, že je vše v pořádku, byla to láska, štěstí, radost. Dlouhé minuty jsme se jen objímaly, držela mě kolem krku, nebroukala, nevrtěla se...jen se ke mně tiskla. Po pár minutách se vše vrátilo k normálu, opět si hrála, občas mě objala, všímala si dál babičky, dědy, táty. Prostě normální den, normální odpoledne. Maminka se vrátila ze cvičení, maminka možná byla vždycky tady. Zapomněla, že zde nejsem, zapomněla, že jsem byla pryč. A tak jsem se přesvědčila o tom, že mě má intuice neklamala a že nebyl důvod si tu dovolenou neužít, protože Emi byla tady s prarodiči šťastná stejně jako se mnou. Je totiž šťastné dítě:-). 

Populární příspěvky z tohoto blogu

Jak žít šťastný život?

Nejkrásnější vánoční dárek - Emi usíná sama a spí celou noc

Práce na plný úvazek