Šikulka Emi

Emi je den ode dne šikovnější, vnímavější a je s ní větší legrace. Kromě toho, že už opravdu a nefalšovaně laškuje, lochtá nás, výská, pusinkuje a doráží, každý den mě dokáže neuvěřitelně překvapit. Zrovna dnes zvedla ze země kus papíru a odnesla ho do koše. Opravdu mě to překvapilo, protože ji od odpadkového koše spíš vyháním a zatím jsme nic podobného nezkoušely. Ani jsme nemusely - není přece slepá! Podobně úsměvné bylo, když si sama od sebe přinesla na "přebalovací" gauč čistou plínku,
Bepanthen na zadeček a vlhčené ubrousky - a opravdu tam byla nadílka a bylo potřeba přebalit. Koukala nechápavě, co se tak divím - vždyť to přece říkala ne? To mě také přivádí k myšlence, že si nejspíš začíná své potřeby uvědomovat a blíží se polehoučku čas na přechod k nočníku. Když má špinavé ruce, jde do koupelny a ukazuje, abych ji zvedla. Pak si je sama utře do ručníku a tváří se přitom velice důležitě. Večer při koupání si myje pusinku, ručičky a vlásky. Když jí dám hřeben češe se, když si vezme můj antiperspirant (samozřejmě zavřený), začne si natírat podpaždí  a u babičky se voní ve stylu do práce, na poradu, kdyby náhodou.

Její komunikace s námi, začíná být stále sofistikovanější, dokáže si pomocí posunků a svému oblíbenému eh a eeeh vykomunikovat i složitější situace. Někdy mi přijde, jako by mi vyprávěla. Ukáže si prstem na sebe, pak ukáže směr kuchyň a doplní to svým eh s tázavě zvednutým obočím. Ptá se mě, zda může jít do kuchyně? Evidentně ano, protože, když jsem jí řekla, že smí, zvedla se a šla za tátou, který ji akorát připravoval ranní mlíčko. Rozumí povelům typu přines si pití, jdeme papat...jde mezi hračky, najde pohozené pití a postaví si ho na jídelní stoleček. Dokáže mi přinést bačkory z botníku (pozná které a to je tam pantoflí víc), když má hlad, zavede mě k lednici a vybírá si co chce (opravdu je schopná říct ne na jogurt a ano na rajče). Doslova mi vyrazila dech nedávno u babičky, kde si všimla doprané pračky s prádlem, došla si pod schody pro umyvadlo na vyprané prádlo, sama si ho přinesla, otevřela pračku a začala mokré prádlo nosit do umyvadla (ještě ji naučit ovládat sušičku a mám o jednu pracovní náplň méně).  
No prostě a jednoduše už to není to malé mimi, ale opravdové batole, které objevuje svět a já nestačím zírat.
Mám chuť si napsat tajně do deníčku: "myslím si, že moje Emi je mnohem šikovnější, než ostatní děti v jejím věku":-). Jsem pyšná na své dítě, nadšeně sleduji její pokroky a nemohla jsem si pomoc - musela jsem vám to napsat. 

Populární příspěvky z tohoto blogu

Jak žít šťastný život?

Nejkrásnější vánoční dárek - Emi usíná sama a spí celou noc

Indiánská metoda v praxi