Děti jako parťáci




Někdy je to na té mateřské opravdu na palici. Je tolik zajímavých věcí, které by člověk chtěl a nejspíš by i dělal, ale s dvěma dětmi? Asi těžko. Jedna babička zaměstnaná, druhá daleko, manžel do večera v práci. A tak se na nějaký čas mým jediným povyražením stala návštěva mateřského centra. I když své děti miluji a dny na mateřské si užívám plnými doušky, trápilo mě, že nemám dostatek osobního vybití. Dříve jsem byla zvyklá hodně sportovat a najednou se můj pohyb scvrkl na procházku kolem bloku s kočárkem v jedné ruce a koloběžkou v druhé. A já byla čím dál protivnější a nespokojenější...přiznávám, nebylo se mnou k vydržení a to si ty moje děti opravdu nezaslouží. A tak jsem se rozhodla, že to zkusím i s nimi. Dnes poprvé jsem se odhodlala a vzala je na svou hodinu aerobiku. Nebylo zbytí, neměla jsem hlídání a cvičit jsme chtěla a tak jsem to prostě riskla. A světe div se, obě mé děti to zvládly zcela v pohodě, hrály si, nefňukaly a hodina proběhla stejně dobře jako bez nich. A to mi dodalo odvahy, že podnikat se dá spoustu věcí i s dětmi, že není nutné sedět doma a veškerý svůj program přizpůsobovat jen dětem. A nejspíš i něco bude na myšlence o tom, že žena by si dál měla žít svůj život a děti by měly být součástí jejího života, nikoli opačně. Možná se zbytečně dopředu obáváme toho, že to či ono by naše děti nezvládly, že by se nudily a že by byly rušivým elementem. I já se přiznám, že kdykoli (třeba zrovna dnes) jdu někam se svými dětmi, kam děti nepatří, kde nejsou očekávány, že bývám přehnaně nervózní. Dopředu mám strach o to aby nerušily a tak jim pro jistotu balím spousty hraček, jídla, zásoby pití, vlhčených ubrousků, hlavně aby si hrály, jedly a byly hodné. Zbytečně tak na ně přenáším svou úzkost a nevědomky jim předávám informaci, že nejsou někde vítané a žádané...A přitom se nakonec ukáže, že je vše jinak. Seniorky na dnešní lekci byly vstřícné, děti cvičily s námi a tak se postaraly o milé zpestření a nikomu to nevadilo, spíše naopak. Možná je načase si uvědomit, že děti patří do téhle společnosti stejně jako my. A že pokud je nebudeme vylučovat ze světa dospělých, umožníme jim velmi nenásilnou formou, aby se naučily vše, co je v životě dospělých potřeba. Vždyť je přeci dobře, že mě moje děti vidí sportovat a mohou být této činnosti součástí. Já chci, aby mé děti sportovaly a tohle je ideální příležitost jak jim nastavit správné vzorce, být jim příkladem a nenásilně je do světa sportu zapojovat. Malé děti jsou velmi učenlivé a mě nepřestávají překvapovat. Zrovna dnes Emi krásně cvičila aerobik a dokonce i roční Tomášek tleskal s námi a zkoušel chůzi vpřed. A tak jsem se rozhodla, že budu žít svůj život, budu aktivní a jakmile to jen trochu půjde, vezmu své děti s sebou. A za pár let mi to třeba vrátí tím, že oni budou brát sebou mě:-). 

Naštěstí se začínají rozšiřovat organizace, které nabízejí vyžití jak pro rodiče, tak i pro jejich děti. Jednou z takových aktivit zrovna může být inline bruslení s kočárky, které pořádá organizace Jsmeinline ve spolupráci s Prahou 2. Je to každé pondělí na Modřanské stezce od desíti a třeba se tam uvidíme:-). 


Populární příspěvky z tohoto blogu

Jak žít šťastný život?

Nejkrásnější vánoční dárek - Emi usíná sama a spí celou noc

Indiánská metoda v praxi