Chodíme a co boty - dát, či nedát?

Foto jsem si půjčila na internetu:-)...
Tomáška roční narozeniny už jsou dávno oslavené, jaro střídavě klepe na dveře a Tomášek stále po čtyřech. To, že roku neuteče, mi bylo jasné dávno, ale že od prvních nesmělých pokusů k opravdové samostatné chůzi uplynou celé dva měsíce, tak to by mě tedy vážně nenapadlo. No prostě měl svůj čas. Vím, že na tom nezáleží a že je naopak dobře, když dítě dlouho leze. I jako druhomatka už přece dávno vím, že nějaké soutěžení není k ničemu. Ale stejně už jsem se nějak těšila, až konečně začne opravdově chodit. Přeci jen to věčné lezení všude možně není moc praktické. V kočárku už byl otrávený, lézt po venku v zimě dost dobře nejde a tak jsem ráda, že už trochu ťape a že ho třeba na dětském hřišti mohu vyndat, on se zabaví prozkoumáváním okolí a já můžu houpat Emi na houpačce. 
A když už tedy opravdu chodí, přichází na řadu druhá otázka. Co boty a hlavně jaké? U Emičky jsem dilema neměla žádné. Jakmile se dostala do stádia, že více času stála, než lezla, což v jejím případě bylo asi v devíti měsících, šla jsem do obchodu a koupila ji klasické dětské kožené botičky. Byly růžové, stály dost peněz a Emi je měla na noze v podstatě stále. Možná i díky tomu už v deseti měsících sama chodila. Těžko říct. U Tomáška jsem prošla duševní očistou, pročetla jsem řadu zajímavých studií a článků a zjistila, že téma bot není zase tak jednoduché. A protože názory se opravdu různí, držela jsem se hesla, kdo nic nedělá, nic nezkazí a boty jsem mu do teď nedávala v podstatě žádné. S bosou nožkou se rozhodně lépe leze,  na dlažbě to sice poněkud klouže, ale dalo se to obejít neklouzavými ponožkami. Kdyby bylo léto, nechala bych ho ťapat po zahradě jen na boso. Stále věřím, že je to velmi zdraví prospěšné. I já sama chodím v létě velmi ráda bosa. Emi se neustále zouvá a já ji nebráním. Naše noha je dokonalý nástroj sám od sebe a nepotřebuje žádnou ochranu. Ale co v zimě? A tak jsem Tomáškovi zkusila obout boty po Emičce. Jsou to klasické kožené boty ke kotníku. A světe div se, stačilo jedno odpoledne a on začal chodit krásně i venku. Najednou se mu v těch botičkách nelezlo dobře a zjistil, že chůze je lepší. A pak i doma, když už boty neměl, pokračoval v chůzi po dvou. A od té doby leze čím dál méně a chodí. Jestli je to náhoda a nebo za to můžou obuté boty nevím. Možná by byla zajímavá srovnávací studie, zda děti s pevnými botami začaly chodit dříve, než ty na boso. Ale jak jsem psala, není to důležité, kdy začne. Každé dítě má své tempo a je třeba ho respektovat. Teď jen babo raď co dál. Jaké boty mám Tomáškovi koupit, abych mu prospěla a neublížila. Mám se držet zarytého a pořídit kožené botičky a nebo se mám spíše přiklonit k tomu, že příroda umí naše tělo dostatečně vyzbrojit a není nutné berliček v podobě zpevněných kotníčků, podpatku, tvarování klenby apod...a mám důvěřovat výrobcům tzv. barefoot bot, že oni vědí co dělají a dokáží svou obuví napodobit chůzi na boso? Vracím se k původní myšlence, že pokud by bylo léto,  je má volba jasná. Nechala bych Tomáška chodit na boso, ale co v zimě? Jak to máte vy? Co obouváte sobě a svým dětem? 

Populární příspěvky z tohoto blogu

Jak žít šťastný život?

Nejkrásnější vánoční dárek - Emi usíná sama a spí celou noc

Práce na plný úvazek