Šťastný nový rok!!!

Už je to měsíc co jsem si našla chvilku na svůj oblíbený blog a napsala pár řádků...čas s dětmi tolik letí. Žiji den za dnem, vše v zajetých kolejích, nic nepředvídatelného, nic extra náročného a přesto večer co večer padám s hlavou těžkou jako pátrací balón do polštářů a říkám si, že chci mít aspoň chvíli klid. Klid, ticho, spánek, být jen sama se sebou. Je to zvláštní, nikdy předtím jsem tolik netoužila potom být sama jako nyní. Vyhledávám aspoň chviličky nerušeného klidu, zamykám se ve vaně, čumím do prázdna a na nic nemyslím...i když vlastně myslím, pořád nad něčím přemýšlím a mám tisíc důležitých věcí, které by vás určitě také zajímaly...ale dříve, než si sednu k počítači, tak je stačím zapomenout, nebo se nějak vyřeší sami a přestanou být důležité. 
Tak co bylo tento měsíc na pořadu dne? Vše se točilo kolem příprav na Vánoce. Opět jsem se zaobírala myšlenkou kolik je dobré dávat darů a stejně jsem nakonec podlehla nakupovací mánii, zahltila své děti nespočet dárků a opět si, stejně jako loni předsevzuji, že příští rok jich opravdu musí být méně. Jeden hlavní (vytoužený), jeden naučný a jeden měkký. Emička letos poprvé zažila Vánoce tak, aby si je pamatovala. Myslím, že příští rok u nás vypukne ta správná ježíškománie a možná mě konečně Emi dokáže naladit i v době adventu a mě se konečně vrátí ten motýlí pocit, který jsem prožívala jako dítě. Nějak jsem se letos nemohla vánočně naladit, neměla jsem chuť uklízet, zdobit...nakonec jsem vše udělala, vyzdobila byt více, než kdykoli předtím, upekli jsem cukroví, koupili kapra, kterého jsme měli tři dny ve vaně na zahradě, zabalila jsem dárky, na nikoho jsem nezapomněla a bylo to super. Ale mrzí mě, že mě opustilo to vánoční nadšení, chci zpátky ten pocit a doufám, že mi ho mé děti vrátí. To si přeji pro další roky k Vánocům. 

Emička oslavila tři roky. Je to neuvěřitelné jak rychle to letí. Koupili jsme jí nové lední brusle, protože díky veřejnému bruslení na náměstí před Vánoci se pro bruslení nadchla. Jde jí to skvěle. Nepadá. Už to dokonce začíná vypadat jako opravdové bruslení. Nejspíš z ní bude krasobruslařka. 

Tomášek oslavil jeden rok. Nechodí (roku neutekl a dlouho neuteče), stále se kojí (stále častěji) a možná právě proto mě to tak překvapilo. Je to přeci ještě malé miminko,tak jak je možné, že už mu je rok? Půlku oslavy svých prvních narozenin prospal v kočárku. A já byla ráda, že mám čas na přátele a na klidné oslavování. Je zvláštní jak to člověk s přibývajícími dětmi stále méně řeší. Nedovedu si představit, že Emička prospí oslavu svých prvních narozenin. 

Na Silvestra jsem šla se svým manželem do města. Tančila jsem, bláznivě a sexy jsem se oblékla. Bylo to super a myslím, že mi to prospělo. Bylo fajn zase jednou nejít spát se slepicemi. 

Tak to je asi vše, možná se toho stalo víc, ale už jsem to stačila zapomenout. A tak snad v příštím roce budu lepší blogerkou a vy, moji milý čtenáři mi zůstanete věrní. Přeji vám úspěšný start do nového roku, mnoho zdraví, lásky, zážitků a  opravdových přátel a lidí, kteří vás mají rádi. Šťastný nový rok 2016!!!



Emi hokejistka...na ledě už je jako doma.

Maškarní na ledě...Emi ve vítězném kostýmku:-)

Tomáškův dárek udělá radost všem...zvláště tatínkovi, který nahrazuji sedm párů koní


Naše Sněhurka na oslavě svých narozenin a náš nový člen rodiny...nestačí, že musím oblékat dvě děti...

Foto z oslavy, pusa od šlehačkového dortu, rok se oslavil se vším všudy:-). 

Populární příspěvky z tohoto blogu

Jak žít šťastný život?

Nejkrásnější vánoční dárek - Emi usíná sama a spí celou noc

Indiánská metoda v praxi