S dětmi v "zakázaném" Egyptě

Léto je definitivně za námi a to i pro mě, která si ho jela spolu s rodinou prodloužit do vzdáleného Egypta. Těch čtrnáct dní uteklo jako voda a já si nějak nemůžu zvyknout, že už je podzim a že ty nové plavky, které se tak skvěle nosily opravdu obléknu leda tak do krytého bazénu. Jako každý rok, i letos jsem si dala skoro měsíc opravdovou dovolenou. Bez povinností, bez práce, bez počítače, pracovního telefonu a dokonce i bez blogu. Prostě takový relax, jen já se svou rodinou, sluníčkem, bazénem, později i mořem a drinky:-). Tímto se tedy omlouvám mým příznivcům za letní pausu a slibuji, že další podobně dlouhá prodleva nastane zase až za rok:-). Jsem tedy zpět, odpočatá, s novou energií a spoustou nových myšlenek. Ale pěkně popořádku...co tedy v tom Egyptě a jak to zvládly moje malé děti?

Čím více se blížil odjezd, tím více mi začínalo docházet, že možná  velmi riskuji. Přeci jen mám obě děti dost malé...co když nezvládnou místní klimatické podmínky, budou mít problémy s vedrem, s klimatizací, stravou, vodou...budou je bolet uši, budou mít průjem, zvracet...a co když něco takového potká i mě a nebudu se moc o děti postarat, hlavně co se týká kojení Tomáška. Do toho ještě otevřená kritika na většině internetových diskusích...bála jsem se i někomu jen říct, že jedu s dětmi do toho "zakázaného" Egypta.
První strašák byl let. Už jsem s Emi letěla po třetí a věděla jsem, že lety zvládá úplně bez problému. Ale tentokrát se letělo uprostřed noci a nikoli přes den jako dosud a také jsem nevěděla jak zareaguje Tomášek. Pamatuji si lety do Egypta, kdy malé děti usedavě plakaly celou cestu a já si jen v duchu říkala, proč je tam vůbec berou. Tak naštěstí v našem letu neplakalo dítě žádné. Obě děti spaly jako když je do vody hodí...Tomášek v náručí babičky a Emi na sedadle vedle mě s hlavou na mém stehně. Jediný, komu se dělalo lehce nevolno při vzletu, jsem byla já a to mi normálně nic není. 
No a co to vedro? Vzhledem k velmi teplému letnímu počasí u nás v Čechách, se teplo v Egyptě nezdálo nějak nesnesitelné. Naopak - stále tam pofukuje větřík, bazény i moře mají příjemnou teplotu k schlazení...prostě u vody je to jiné a to platí i pro děti. Přestože tam teplota neklesla pod 28 stupňů i v noci, obě děti fungovaly zcela normálně. Žádný pláč, mrzutost... Pravda, máme zahradu a obě děti jsou zvyklé být hodně venku, slunci se nevyhýbáme ani doma. Právě proto jsem zvolila podzimní dovolenou, aby děti byly připravené na slunce a já se nemusela přehnaně strachovat. A vyplatilo se. Pro jistotu jsem s sebou měla i ochranné oblečky, ale nakonec stačilo jen mazat krémem. 
A jak se děti popraly s odlišnými bakteriemi, které prý v Egyptě prostě lítají ve vzduchu? Předem musím napsat, že během prvního dne v hotelu jsem úplně zapomněla na nějakou přehnanou opatrnost. Původně jsem si kladla na srdce, že pro hladký průběh musím dodržovat jistá bezpečnostní opatření. Např. zamezit kontakt dětí s místní tekoucí vodou ( koupat se budou jen v moři, v chemicky ošetřeném bazénu, pusinku špinavou od jídla jim otřu vlhčeným ubrouskem, kterých jsem si pro tuto situaci vezla značnou zásobu)...tak hned první den si Tomášek nasypal písek do očí a já v rychlé první pomoci ho strčila pod první sprchu, kterou jsem potkala. Byla to sprcha na pláži s vodou, která zrovna nevoněla a určitě nebyla vhodná pro nějaké olizování...ale zkuste osprchovat miminku obličej tak, aby se mu nějaká nedostala do úst. No a hned večer si Emi sama (už je přeci velká holka) vyčistila zuby jejich vodou z kohoutku v koupelně. No a proti tomu nějaké zákazy zmrzliny za parného slunce, pít jen odstáté pití (většinu střevních potíží prý způsobuje konzumace ledových nápojů v kontrastu teplého počasí), hlavně žádný led a ovoce vždy před konzumací umýt balenou vodou, působilo lehce malicherně. A hlavně se přiznám, že mi většina těchto opatření přišla v tom krásném a čistém hotelu úplně zbytečná. A tak jsem to nechala být. Děti se chovaly stejně jako doma. Emi jedla a pila vše, co chtěla. Tomášek lezl po čtyřech, hrál si s hračkami, které se tam různě povalovaly (rozhodně jsem pořád neomývala každé chrastítko, které nám vypadlo z kočárku). Emi, milovnice mléka, si pochutnávala na mléku ve stejném množství jako doma. Tomášek jedl ovoce, brambory, zeleninku...ochutnal od všeho co mu podstrčila Emička i hodné tety s babičkou. A oba byly v pořádku. Žádné střevní potíže, žádné bolení bříška, zácpa, nadýmání...vše v naprostém pořádku celých jedenáct dní a i teď, tři dny po návratu domů.
Všichni jsme si to náramně užili. Emička se naučila potápět a skákat do vody, Tomášek nadšeně řádil, cákal ručičkami jak v moři, tak v bazénu. Emi se díky dlouhému pobytu mezi cizími lidmi otrkala, přestala se tolik stydět, naopak si v závěru i sama objednávala pití, což bylo velmi roztomilé. Naučila se pár základních anglických frází, které nadšeně používá i zde doma v Čechách, což zní ještě komičtěji. A já konečně mohla na chvíli vypadnout z toho neustálého stereotypu, vyčistit si hlavu, přestat myslet na žehlení, praní, uklízení a místo toho si nerušeně vychutnávat své děti, hrát si s nimi a mít i chviličku jen tak pro sebe, s pohledem na horizont. Mé obavy z dnešního pohledu byly zbytečné. Příští rok pojedu určitě zase a až zase začnu pochybovat o tom, zda je dobré někam cestovat s dětmi, nebudu číst nějaké diskuse na internetu, ale přečtu si tento článek na blogu a prohlédnu si fotky z dovolené. A vzpomenu si na ty rozzářené úsměvy, které mým dětem nemizely z tváře po celou dobu pobytu, prostě na to, jak to bylo fajn a jak jsme si to všichni náramně užili. 
Jedna selfie...Emi má úžasné oči:-)

S Tomáškem ve výřivce...

Je to paráda to nic nedělání...

Šampus ke snídani, paráda!

Emi se konečně odvážila na skluzavku v místním aquaparku:-)

U večeře...

Tomášek trénuje...leze nebezpečně rychle:-)

Jedna večerní, Tomášek bohužel už spinká v kočárku

Jde se na večeři:-)

U moře...chybí jen babi, jinak jsme tam všechny:-)

Populární příspěvky z tohoto blogu

Jak žít šťastný život?

Nejkrásnější vánoční dárek - Emi usíná sama a spí celou noc

Práce na plný úvazek