Bojkot kojení...začátek konce...aneb chybami se člověk učí

Tomáškovi jsou právě tři měsíce a náš společný život se pomalu začíná usazovat do zajetých kolejí. Celé to uteklo jako voda a já nemůžu uvěřit tomu, že první tři měsíce měly tak lehký průběh. Žádné proplakané noci, žádné extrémní bolení bříška...naopak spokojené a usměvavé miminko. Proč je to najednou tak jednoduché? Co jsem v případě Emi dělala jinak, že mi první měsíce přišly nekonečně dlouhé? Myslím, že největší zásluhou na tom všem má moje kojení. Cítím, že kojím správně a že to je ten klíč k úspěchu. Emičku jsem kojila s kloboučky a netušila, že by to měl být problém. Až dnes jsem chytřejší, vím mnohem více o problémech s kojením a zpětně si uvědomuji chyby, které jsem dělala a které zapříčinily brzké odstavení. Kloboučky postupně snižují tvorbu mléka. Při plném kojení a častém přikládání je toto postupné snižování velmi nenápadné. Většinou se projeví až kolem třetího,čtvrtého měsíce, kdy přichází první laktační krize. Na kontrolním vážení bývá malý, nebo žádný přírůstek, doporučí se příkrmy a jede se dál. Mrkvička nahradí chybějící množství mléka a děťátko je opět spokojené. Emi přesně ve čtvrtém měsíci téměř vůbec nepřibrala, začala jsem tedy dávat první lžičku jídla. Nevadilo mi to, naopak jsem se nemohla dočkat, až bude sama papat a já nebudu jediným zdrojem její potravy. Emi chutnalo a já ji nějak neomezovala a tak se během měsíce dostala na plnohodnotné porce ne jen k obědu, ale i ke svačinkám a večeři. Kojení zbývalo jen ráno a večer. Nejspíš už toho moc neteklo, ale Emi byla nasycená za celý den dost a tak ji to zřejmě stačilo. Pořád bylo kojení hlavním zdrojem tekutin, protože lahvičky s čajíkem odmítala. Totální zlom nastal v okamžiku, kdy jsem ji nabídla hrneček s tvrdým pítkem, do kterého jsem nalila Hami mlíčko s kaší. Byli jsme na víkend v kempu a já neměla kde připravit obvyklou kaši. Nadšeně vypila celou láhev a prso odmítla. Nenapadlo mě, že by to mohl být problém. Asi má dost, tak se napije za chvíli. Ráno opět prso nechtěla a tak jsem ji koupila jogurt. Další večer opět plná lahev mlíčka s kaší a opět prso nechtěla. Další ráno místo kojení jen jogurt. Následující pondělí jsem volala doktorce. Řekla ať dám sunar. A ze dne na den bylo po kojení. Žádné loučení, odnaučování...a já vlastně byla ráda. Oddychla jsem si, protože vlivem kloboučků bylo kojení zdlouhavé (nebylo výjimkou 40min) a já měla o starost méně. 
Až dnes, o dva roky později, si teprve uvědomuji co se stalo a hlavně, jaká to byla škoda! Až dnes si říkám při pohledu na Emi, že jsem ji ještě klidně mohla kojit a že jsem ji možná i o něco ochudila. Děti při kojení v prvé řadě reagují na tok mléka. Pokud je z nějakého důvodu tok nedostatečný, začínají se vzpouzet. Tomuto faktu ještě v našem případě přispělo mlíčko podané v láhvi s pítkem pro děti od jednoho roku, které teklo vyloženě proudem. Už nechtěla složitě tahat moje mlíčko přes klobouček, když ochutnala něco, co teče téměř samo a není k tomu potřeba žádná námaha. I když se v našem případě nejednalo o klasický bojkot kojení, Emi byla sytá a tudíž klidná a neprojevovala se zcela klasicky, tak jsem přesvědčená, že to bojkot byl. Kdybych o tom dříve věděla víc, mohla jsem se ještě snažit a pár měsíců Emi kojit.
Nyní s Tomáškem mám zcela jiný úhel pohledu. V prvé řadě  si kojení užívám, co mi s Emi přišlo jako překážka, nyní vidím jako výhodu. Netrápí mě, že jsem jeho jediným zdrojem potravy, nemám potřebu se někam vydávat a opouštět ho. S dvěma dětmi je člověk stejně více méně pořád kolem domu. Jsem rozhodnutá kojit co nejdéle. Rozhodně nemám v plánu začínat s příkrmy před šestým měsícem a i tak je budu zavádět velmi pozvolna a tak, abych nenarušila kojení. Současně jsem si jistá, že bych dnes nenabídla Tomáškovi žádný takový hrneček s pítkem a mlékem a tím ohrozila kojení. 
Když se mi narodila Emi, neustále jsem se řídila nějakými nesmyslnými pravidly. Že nesmím kojit dříve jak po dvou hodinách, odměřovala jsem ji čas u prsa, aby si ze mě nedělala živý dudlík, v noci jsem sledovala po jak dlouhé době  se budí a zda už je čas na jídlo. Nadšeně jsem se chlubila, že od třetího měsíce prospí celou noc bez kojení. Tomáškovi dám prso kdykoli, kdy chce. Nečekám na pláč, stačí, když je vzhůru, vypadá, že se nudí, že by chtěl spinkat, že by se chtěl pomazlit. Občas se musím smát sama sobě, jak ho pořád cpu a on přitom kolikrát ani nechce...vezme si jen, aby udělal mamince radost:-). Někde jsem četla, že pokud chcete dlouhodobě kojit, je důležité nepočítat noční kojení, nesledovat hodiny, prostě se s tím smířit a přijmout to jako přirozenou a běžnou součást vašeho života. Držím se tou radou, v noci nesleduji čas, nevím jak často se Tomášek kojí. Důležité je, že spinká a že nepláče. U Emi bych možná měla kolikrát rychlejší, kdybych ji prostě to prso dala a neřešila všechna doporučení. Místo toho jsem několikrát za noc složitě nosila na rukách, uspávala plačící Emi, uklidňovala dudlíkem...a přitom bylo řešení tak jednoduché. Zahodit kloboučky a prostě kojit na požádání. 

Emi v nosítku ve třech měsících...i v nosítku musela mít dudlíka:-)

Tomášek také ve třech měsících v nosítku...

Odpolední siesta...velká ségra a malý brácha...Emi stále svůj oblíbený "módní doplněk":-))

Populární příspěvky z tohoto blogu

Jak žít šťastný život?

Indiánská metoda v praxi

Neštovice a mazání - co zaručeně funguje?