Mateřská dovolená naruby

Konec šestinedělí je úspěšně za námi a tak nás čekala šestinedělní prohlídka u dětského lékaře. Odchod z domu na čas bývá často stresující i normálně, natož se dvěma malými dětmi. A tak jsem si pro jistotu nařídila budíka na osmou hodinu ranní, abychom stihly včas vyrazit z domova. Objednaní jsme byly sice až na jedenáctou, ale jak jsem psala, je to vždycky stres a člověk nikdy neví. Od rána jsem poletovala mezi oběma dětmi. Nakojit Tomáška, převléknout ho, přebalit. Převléknout Emi. Dát Emi jogurt (ne, ten ne, chci tamten...otevřít další...), převléknout Emi pocintané tričko, posadit na nočník, učesat culíky. Mezitím Tomášek pláče, tak ho jednou rukou chovám a druhou se snažím sundat si pyžamo. Nočník je opět prázdný, obléknu Emi plenku a jdu přebalit Tomáška. Odložím ho do postýlky, čistím si zuby jednou rukou a druhou rukou si maluji řasy. Tomášek opět pláče, nabídnu mu prs. Mezitím Emi přestanou bavit její hračky a jde úřadovat do kuchyně. Do plánovaného odchodu zbývá deset minut,...

Na jednu stranu si říkám, že to neuvěřitelně rychle letí a podivuji se, že už máme šestinedělí téměř za sebou. Na druhou stranu je až s podivem, jak plynule zapadl Tomášek do naší rodiny, život s ním běží zcela automaticky a zdá se, jakoby ani nebylo nic předtím. Neubráním se srovnání tohoto šestinedělí s tím prvním, když jsem měla doma malou Emi. První týdny s miminkem doma jako u prvorodičky bylo období, které přesně zobrazovalo extrémní scénáře, které se dají vyčíst na internetu. Plačtivé nálady, uplakané miminko, problémy s kojením, přebalováním, moje poporodní hojení...vypravit  se někam na čas byl téměř nadlidský úkol. A k tomu  všemu bych se ještě navíc měla starat o neposedné batole? Upřímně bych to nejspíš nezvládla. Ale naštěstí už jsem zkušenější, dokáži díky tomu brát péči o dítě s větším nadhledem a tudíž se žádné podobné scénáře nekonaly. Tedy ne ty, které jsem zažívala s Emi a které jsou často strašákem každé čerstvé maminky. A tak by se dalo říct, že mám váž...