Indiánka z Větrova

Emi první den po namazání...každý další den se šířily pupínky geometrickou řadou. 
Prvotní šok ze zrušené dovolené pomalu ustupuje a já se nyní můžu naplno věnovat našemu malému marodovi, který víc, než sladkou a roztomilou holčičku spíš připomíná Indiánku z Větrova. Genciánku máme doslova všude. Na oblečení, na gauči, prostěradle, povlečení, koberci. Dokonce si dnes paní prodavačka v krámě myslela, že mám neštovice i já. Pravda, mohla bych mazat tekutým pudrem, ale mám z té modré vodičky lepší pocit. Vždy, když máznu pudrem, je to hned pryč (zvláště kolem úst, protože trochu víc sliníme). Za to genciálka drží a já mám aspoň ušetřenou práci při přemazávání - každý nový pupínek si pěkně označím. A paní doktorka říkala, že po tekutém pudru bývají větší stroupky. Tak to neřeším, vyčlenila jsem pár kousků obyčejného oblečení a jsme doma všichni jako šmoulové. 
Teplotu naštěstí nemáme. Vlastně kromě těch pupínku nemáme žádné další příznaky. A o to hůře se nám dodržuje přísný zákaz vycházek. Když mi paní doktorka řekla, že nesmíme deset dní absolutně nikam (myšleno ani na zahradu), rozbrečela jsem se ten den po třetí. A zrovna venku svítí a svítí a my bychom tolik potřebovali počasí pod mrakem. I nějaká ta bouřka by klidně mohla přijít. Ale zatím to vypadá, že jediný, kdo si užije počasí pod mrakem s občasnými bouřkami a dešťovými přeháňkami, jsou výletníci v Bulharsku. Jo hold si umíme vybrat termín dovolené v Bulharsku. A ty neštovice si také uměly vybrat. Mnohem raději bych se procházela v pláštěnce po pláži a užívala služeb pětihvězdičkového hotelu, než dodržovala karanténu v pidi bytě a za okny svítilo slunce. A to jsem byla rozhodnuta, že nechám Emi proti neštovicím naočkovat. Už půl roku čekáme na vakcíny, které stále nejsou. Mnohokrát jsem se dostala s ostatními matkami do diskuse, zda očkovat, či neočkovat. Ve svém okolí jsem měla pocit, že jsem jediná, která vidí pozitiva v očkování. Nyní to příroda a souhra osudu rozhodla za nás. A já můžu s jistotou říct, že když vidím, jak neštovice probíhají (a to máme proti jiným dětem poměrně lehký průběh, zatím, bez teplot a většího pláče a naříkání), jsem u dalšího dítěte rozhodnuta udělat vše proto, aby si tímhle nemuselo projít a dám očkovat. Za mě raději tři dny reakce na vakcínu, než minimálně deset dní karantény, svědění - velmi nepříjemné svědění, bolesti hlavy, bříška, teploty a následné hlídání celé léto, protože jizvy po neštovicích nesmějí celý následující rok přijít do kontaktu se slunečním zářením. A na nejčastější argument, který proti očkování slyším, že nemusí být dostatečně účinný odpovídám, že neštovice s očkováním mají většinou velmi nepatrný průběh, který opět organismus téměř nezatíží a rozhodně to není léčba na měsíc. A to nemluvím o riziku, které by mohla nákaza u nás doma mít na miminko, které čekám. Tak snad se Emi brzy uzdraví, miminko vše zvládne bez újmy a u dalšího dítěte budou vakcíny k dispozici. 

Populární příspěvky z tohoto blogu

Jak žít šťastný život?

Nejkrásnější vánoční dárek - Emi usíná sama a spí celou noc

Indiánská metoda v praxi