Mateřská dovolená naruby

Za rok existence na mateřské dovolené jsem objevila celou řadu zajímavých produktů, o kterých jsem dříve neměla ani tucha a dnes jsou každodenní součástí mého života. Ale jak už to bývá se vším, i tady byla cesta trnitá a než jsem objevila přesně to pravé ořechové, šlápla jsem několikrát vedle. Na internetu je k nalezení celá řada seznamů, které jsem, jako snad každá těhule, poctivě pročítala, ale v žádném jsem nenalezla konkrétní příklady. A tak jsem se rozhodla, že vám napíšu pár zajímavých tipů na konkrétní výrobky, které mi opravdu usnadnily život.  A vezmeme to pěkně od začátku... Kloboučky na kojení Pro ultra malé mimi člověk vlastně nepotřebuje nic. Já měla problém s bradavkami a nakonec jsem zjistila, že nejlepší kloboučky na kojení jsou od Medely. Vyzkoušela jsem více značek, ale tyto se vážně osvědčily. Jen s tou velikostí jsem trochu bojovala, nakonec se ukázalo, že navzdory mým poměrně velkým ňadrům, potřebuji velikost kloboučků S - tedy tu nejmenší. Rovnou...

Jsem vášnivý čtenář už od dětství. První opravdovou knihu, kterou jsem přečetla, byli Hoši od Bobří řeky od skvělého pana Foglara. Následovala pak samozřejmě Stínadla se bouří a další jeho nezapomenutelné romány. V dospívání jsem přesedlala na lehce erotický žánr historických románů v podání Beatrice Small, která mě coby mladou naivní dívku zasvětila do tajů exotického milování, vždy v podání krásné, nezkrotné a bohaté šlechtičny a trochu nebezpečného, však milujícího rytíře.  Ale kniha, která mi doslova učarovala, přišla až později, zcela náhodou. Vypůjčila jsem si ji v knihovně jedno léto před pár lety a následujících několik dní jsem neodtrhla pohled od stránek. Měděný jezdec od Paulliny Simonstové se stal knihou mého srdce. Křehká Taťána, která navzdory všemu a všem zvládá kruté nástrahy života a žije jen pro svou (od té doby i mou) lásku, Alexandra. Je to neuvěřitelný příběh, skvělá kniha, kterou jsem četla nejméně osmkrát. Nikdy bych nevěřila, že budu někdy číst knihu t...

Letošní zima si dávala poněkud načas a přesto, že na sjezdovkách pomalu kvetly pampelišky, vyrazili jsme s nadšením na zimní dovolenou. Jen se zdálo, že ty lyže a sáňky poněkud zbytečně zabírají místo v našich, již tak dost přeplněných, vozidlech. Vyrazila jsem se samými nadšenými sportovci - atlety a tak jsem se držela manuálu a zabalila si i běžecké boty. Že prý místo lyžování a sáňkování budeme běhat. Přiznávám se, že jsem trnula hrůzou, protože běh je pro mě sportovním peklem. Lapu po dechu po pár minutách, píchá mě v boku, bolí mě nohy...no prostě klasický běžecký lůzr. První den pršelo a tak se vydali běhat jen ti nejotrlejší. Já se raději uklidila v kuchyni a blýskla se svou specialitou - boloňskými špagetami. Po vyprázdněných talířích jsem si připsala bod k dobru. Sice doběhnu poslední do cíle, ale aspoň umím dobře vařit. Mimochodem je to i vidět na mé figuře...dobrou kuchařku a ještě lepšího jedlíka v sobě zkrátka nezapřu. Další bod jsem si vysloužila lekcí dětského aero...

Jistě to všichni znáte, jen co se vybalí kufry z letní dovolené, začneme vesele spřádat plány na tu zimní. I my už od září máme naplánovanou lyžařskou dovolenou a letos poprvé tak trochu jinak - jako rodiče. Vyrážíme na horskou chalupu s dalšími třemi rodinami a jejich malými dětmi. Poprvé to ani tak nebude o nás a našich lyžařských výkonech, nezbedném popíjení do pozdních nočních hodin a vymetání nočních podniků, ale o malé Emi, která poprvé uvidí sníh (pokud tedy nějaký zbytky najdeme), poprvé pojede na sáňkách a bude někde týden mimo domov s dalšími dětmi.  Už od zmiňovaného konce léta se opravdu moc těším a nemůžu uvěřit, že je to tady! Jen s tím balením to bude asi krušné. Už minimálně čtrnáct dní si lámu hlavu s tím, jak do našeho normálně velkého auta naskládáme dvoje lyže, lyžáky, kočárek, sáňky, oblečení (pro Emi všechno minimálně v trojnásobném množství), jídlo a tisíc dalších nezbytností, které musíme vzít, jako je cestovní postýlka, jídelní židlička, ložní prádlo, ...

Úplně náhodou na mě vykoukl článek z archivu...je to tři roky staré a pořád je to pravda, možná ještě víc:-)...posílám ho opět do světa, protože věřím, že Vás opět pobaví:-). Chtěla bych být dokonalá matka a ještě dokonalejší žena. Mít perfektně uklizený byt, na sporáku bublající oběd, na stole upečenou bábovku a hezky pocukrovanou, čisté a voňavé dítě, umyté a upravené vlasy, nalakované nehty, nalíčené oči, štíhlý pas, sexy domácí obleček, designový nábytek, čerstvé květiny a věčný úsměv na tváři. Prostě dokonalá Stepfordská panička. Místo toho mám každé ráno kyselý obličej, v kuchyni atomovku, vlasy stále v culíku, štíhlý pas v nedohlednu (navzdory všem možným snahám), s tím souvisí i absence bábovky a vlastně i toho bublajícího oběda a nakonec možná i toho úsměvu. Mám pocit, že nedělám nic jiného než peru, uklízím, vařím, převlékám, přebaluji, hladovím, pracuji a stále to není nikde vidět. Jen co uklidím v kuchyni nádobí do myčky, můžu jít uklízet boty do botníku, zásadně těsn...

Vánoce jsou za námi, první narozeniny také a já mám pocit, že v našem malém bytě dva plus jedna pro hračky není kam šlápnout. A to jsem většinu darů ještě ani nerozbalila a schovala na skříň na horší, ukňourané časy. S příchodem miminka většina z nás nadšeně přeorganizuje byt, počítá s místem na postýlku, vaničku, kočárek, dětské oblečení a plíny. Ale už si tolik neláme hlavu tím, že čím starší dítě bude, tím budou narůstat i jeho nároky na prostor. Tedy já si tím rozhodně vrásky nedělala. A náhle mám pocit, že naše dítě bydlí v celém bytě a nám, rodičům zbývá jen postel (a to i tam máme různě hračky ,dudlíky a pleny na utírání nosu) a gauč. Není náhoda, že jsou to prostory lehce vyvýšené a tudíž zatím nedostupné - ale jak říkám, zatím. Skříňky do jednoho metru nad zemí jsou buď zajištěné dětskou pojistkou, díky které musím při každém otevření použít speciální hmat a nebo je okupuje naše malá Emi. Nejprve měla jen "vyhazovací" období a to bylo ještě dobré - bylo jen nutné...