Je to oficiální: jsem těhotná!

Je to kus, už má 6cm:-)

Jsem trochu pověrčivá a tak jsem se v zájmu toho, abychom se "neuťukali" k smrti rozhodla, že o svém těhotenství raději pomlčím až do konce prvního trimestru. A ten jsem právě úspěšně přežila, takže už to můžu naplno říct: jsem těhotná a čekám druhé dítě! A je všechno v pořádku, miminko se má čile k světu (dnes jsem se dojímala k slzám nad svým šesticentimetrovým miminkem na prvosemestrálním screeningu, které rozkošně kopalo nožičkami a mávalo baculatými ručičkami). 

A jaký tedy ten můj první trimestr byl? Abych pravdu řekla, já ani vlastně nevím. Zatímco u svého prvního těhotenství jsem zaznamenávala každý detail, denně pročítala nejrůznější servery a diskuse týkající se právě prožívaného týdne těhotenství, nadšeně hlásila každou změnu a toužebně očekávala těhotenské bříško, tak u druhého tohle všechno šlo nějak mimo mě. Kdybych nebyla neustále unavená a neměla hlad jako dřevorubec, ani bych nevěděla, že jsem těhotná. Za celé tři měsíce mě potkaly tři slabé a jedna těžší těhotenská nevolnost (nepíšu ranní, protože v mém případě se vždy přihlásila naopak spíše večer), přibrala jsem čtyři kila a narostlo mi břicho do rozměru zhruba pátého měsíce těhotenství (což považuji za jeden z výrazných těhotenských příznaků - zvláště pak ty malé kalhoty všeho druhu v mé skříni). No a jinak jde život dál a já funguji v podstatě stejně jako předtím. Možná bych si i kolikrát ráda přečetla v jakém stádiu se právě nachází mé miminko, ale za celý den mám celou řadu povinností, které prostě musím zvládnout a večer, když konečně uspím Emi (někde se totiž stala chyba a ona opět nechce usínat sama) jsem tak vyčerpaná, že se maximálně zmůžu na tupé koukání na telku. Najednou se nějak neřeší, zda nesu nákup, zvedám Emi do židličky, nosím ji v náručí a do toho vytírám, věším prádlo a prostě, abych se šetřila, nezvedala těžké věci a pravidelně jedla...u druhého dítěte je to jiné. Už se na to těhotenství nějak tolik nemyslí. Ale přiznám se, že mi to až tak moc nevadí. Nejsem ten typ, který potřebuje, aby ho všichni obskakovali. Dokonce mi i vyhovuje, že lidé kolem mě občas na mé těhotenství zapomínají. Najednou nikoho nepřekvapuji, že jezdím na kole, tancuji nebo dělám jiné vylomeniny. V prvním těhotenství jsem byla pod drobnohledem a musela jsem si u svých blízkých obhajovat i svůj oblíbený aerobik. 

Zatím to břicho maskuji, ale vejdu se jen do tepláků:-)

A tak se snažím dělat jako by nic...nestěžuji si, nepřipomínám se a dělám vše jako obvykle. Zatím to ještě není vidět a tak se na těhotenství může občas zapomenout. Ale na co se snažím nezapomínat, je péče o své tělo. A tak pravidelně mažu břicho krémem proti striím. Tentokrát jsem se rozhodla vyzkoušet na vlastní kůži Bepanthen proti striím. Mažu se poctivě každý večer a občas ráno (když si vzpomenu). Prevence strií je totiž velmi důležitá hned od počátku těhotenství, ještě mnohem dříve, než vám začne růst těhotenské bříško. A není radno to podceňovat. Přebytečná kila se dají v lepší případě vykojit, v horším shodit nějakou dietou a cvičením. Ale popraskané bříško se už zachraňuje velmi těžko, snad jen plastickou operací a na tu já rozhodně v plánu jít nemám.