Mateřská dovolená naruby

Tomáškovi je akorát půl roku a tudíž už prý MUSÍME začít přikrmovat. Od čtvrtého měsíce slyším každou kontrolu, že máme začít zkoušet mrkvičku, ale já statečně odolávala. Rozhodla jsem se pro dlouhodobé kojení a tudíž i s příkrmy nikam nepospíchat. Moje vize byla, že budu plně kojit do té doby, dokud se Tomášek nezačne o jídlo aktivně zajímat. S Emičkou jsem na radu lékařky dbala tzv. imunologického okna a začala přikrmovat ve čtyřech měsících. Nahrál tomu i fakt, že jsem kojila s kloboučky, kojení tudíž bylo zdlouhavé, Emičce evidentně nestačilo a já se těšila, až si od toho věčného kojení odpočinu a nahradím jej nějakým "normálním" jídlem. Emi byla velký jedlík a tak jsme během dvou měsíců zvládly zavést v podstatě všechna denní jídla a za další měsíc dát kojení s bohem... U Tomáška nic takového nemám v plánu (zatím)...představuji si, že budu zavádět příkrmy velmi pozvolna a tak, aby se v žádném případě nenarušilo kojení. Nechám zcela na něm, aby si sám řídil příkrmy...

V době před otěhotněním jsem vždy žila velmi aktivně, pravidelně jsem sportovala, vedla jsem dvakrát v týdnu kroužek dětského aerobiku, studovala angličtinu a kromě toho, že jsem pracovala na plný úvazek, zvládala jsem navíc všechny domácí práce a ještě mi zbýval čas na kadeřníka a kosmetiku. V době těhotenství jsem se těšila na mateřskou dovolenou a představovala si, jak aktivně vyplním toto krásné období a naučím své dítě mnoho nového a zajímavého. Dnes je Emi pět měsíců pryč, celý můj život se uzavřel jen do časově omezeného prostoru mezi kojením, kdy se rychle snažím něco vyprat, vyžehlit, uvařit. Večer usínám při předčítání pohádky a musím se přiznat, že ke kadeřníkovi jsem ještě zajít nezvládla. Rozhodla jsem se, že takhle to ale dál nejde. Ačkoli své dítě miluji nade vše, nemůžu přeci žít jen pro něj a na sebe kašlat. Děti pro správný psychický vývoj potřebují opakující se rituály, pravidelnost a důslednost. Ale nejen děti uklidňuje přesně napl...