Mateřská dovolená naruby

Emi je den ode dne šikovnější, vnímavější a je s ní větší legrace. Kromě toho, že už opravdu a nefalšovaně laškuje, lochtá nás, výská, pusinkuje a doráží, každý den mě dokáže neuvěřitelně překvapit. Zrovna dnes zvedla ze země kus papíru a odnesla ho do koše. Opravdu mě to překvapilo, protože ji od odpadkového koše spíš vyháním a zatím jsme nic podobného nezkoušely. Ani jsme nemusely - není přece slepá! Podobně úsměvné bylo, když si sama od sebe přinesla na "přebalovací" gauč čistou plínku, Bepanthen na zadeček a vlhčené ubrousky - a opravdu tam byla nadílka a bylo potřeba přebalit. Koukala nechápavě, co se tak divím - vždyť to přece říkala ne? To mě také přivádí k myšlence, že si nejspíš začíná své potřeby uvědomovat a blíží se polehoučku čas na přechod k nočníku. Když má špinavé ruce, jde do koupelny a ukazuje, abych ji zvedla. Pak si je sama utře do ručníku a tváří se přitom velice důležitě. Večer při koupání si myje pusinku, ručičky a vlásky. Když jí dám hřeben češe

Prožila jsem nádherný týden. Týden, který mi připomněl něžné rozechvění první lásky, motýli v břiše, povzdechy...každý zážitek prožíváte optikou své lásky, rozněžněně si říkáte, že by tu měl být s vámi, držet vás za ruku a pak by vám ke štěstí nechybělo vůbec nic. Ano, byla to láska k mému dítěti, která mi byla průvodcem na této dovolené. Pokradmu jsme sledovala dětské atrakce, dojímaly mě dětští lyžaři a se srdcem na dlani jsem si říkala, že příští rok zde Emi bude stát s námi a uvidí tu krásu hor, pokochá se sluníčkem a užije si s námi tu neopakovatelnou alpskou atmosféru.  A přesto musím říct, že to byla dovolená velmi krásná. Hýčkala jsem si lásku k Emi ve svém srdíčku stejně, jako jsem si ve svých představách skrývala své první lásky před rodiči. Netruchlila jsem, netěšila jsem se přehnaně domů, naopak jsem si užívala tu pohodu a klid. Bylo velmi příjemné být zase nějaký čas jen sama za sebe, relaxovat na lehátku, aniž bych se každých pár vteřin pokradmu porozhlížela kde je a c

Ačkoli venku počasí navodilo příjemnou jarní atmosféru, tak mě posledních pár dní moc do zpěvu není. V duchu škrtám dny v pomyslném kalendáři a čím více se blíží den D., tím více je mi smutno. Ano, blíží se naše lyžařská dovolená, kterou jsem velmi rozverně vybrala a s nadšením zaplatila někdy na podzim. Tehdy jsem nějak nepřemýšlela, že by odloučení od Emi měl být problém, naopak jsem se těšila, jak si to pěkně užiji. Nejspíš to bylo přesně v té době, kdy se dny začaly krátit, venku bylo sychravo, pošmourno a Emi bez možnosti vybití na čerstvém vzduchu prudila a kňourala a já se již nemohla dočkat té super alpské lyžovačky, bombardina, krásného slunečného počasí a hlavně klidu a ticha. A vůbec, v tu dobu už bude Emi zase o pár měsíců starší a bude to naprostá pohoda. No a je to tady. Emi je sice o pár centimetrů vyšší, ale pořád je to mrňousek tak akorát do náruče a já jsem najednou úplně zničená z představy, že jí pět dní neuvidím. Bude se jí stýskat? Nezpůsobím ji nějaké trauma d

Každé ráno se Emi ještě v pyžamu nadšeně řítí do předsíně, vezme si boty a začne se snažit obout. Přinese si bundu, čepičku a chce jít ven. Vždy mi dá velkou práci ji přesvědčit, aby si vypila aspoň mlíčko, že mezitím se také nasnídám a můžeme vyrazit. Emi, stejně jako asi všechny děti, miluje být venku, dýchat čerstvý vzduch, hrát si s pískem, na trávě, přelézat kameny, krmit kačeny a zkoumat ten dosud nepoznaný obrovský svět za našimi dveřmi. Emi je dítě venkova se vším všudy. Každé ráno ji obléknu do čistého oblečení, v poledne z ní svlékám vrchní vrstvy, aby aspoň mohla jít do kočárku a večer putuje vše do pračky. Někdy si říkám, že by mělo něco existovat i na praní samotných dětí.  Tento týden nechodíme domů do bytu ani na oběd, dáme si ho na lavičce na zápraží, kam krásně svítí polední jarní sluníčko. Emi může aspoň trénovat sebekrmení. A pes Arnie vše poctivě uklidí. A každý den nám přibude další škrábanec, odřenina, boule. Večer tedy vše poctivě namažu Bepanthenem plus , kte

Život je hra, hra je příprava na život a vše, co se v mládí naučíš, v dospělosti jako když najdeš. O tom je Montessori doma, o zkoušení si nanečisto různé praktické dovednosti. A to vše v období, kdy neexistují ještě žádné povinnosti a vše je zábava. Dítě ve věku mé Emičky (14 měsíců) nevydrží u žádné činnosti příliš dlouho, nedá se s ní ještě smlouvat a tím ji udržet v pozornosti i trochu déle, než by jí třeba bylo příjemné. A tak mi nezbývá, než se jí maximálně přizpůsobit, zkusit nabídnou nějakou zajímavou hru a sledovat těch pár drahocenných minut, jak si poradí. A musím říct, že pokaždé jsem na ni neskutečně pyšná, protože mě nepřestává překvapovat svou šikovností a vynalézavostí.  Kromě "přesýpání" ořechů, o kterých jsem psala zde , jsme s Emi vyzkoušely navlékání. Je to jednoduché - prostě něco (nejlépe nějaký kruh - my použily babičiny náramky a potom barevné gumičky) navlékat na předmět, v našem případě váleček na těsto a později vařečku. Jednoduché a velmi prakt