Mateřská dovolená naruby

A takhle nám to slušelo vloni na horách bez břicha:-) Dnes konečně začala zima ne, jen podle kalendáře, ale také i podle stupňů na teploměru za oknem. V kombinaci s dopoledním sluncem jsem měla téměř sváteční náladu...dýchl na mě blížící se advent a navzdory mrazivému vzduchu mě to táhlo ven. Vytáhla jsem Emičce zimní kompletek, rukavice a šálu, zimní botičky, které do teď nosila spíše příležitostně a nadšeně se chystala ven. Všechno se zdálo téměř idylické, jen moje břicho bylo tak trochu čárou přes rozpočet. Zjistila jsem, že nezapnu žádnou ze svých zimních bund. A to se o víkendu chystáme na hory, kde bude zima určitě ještě o pár stupínků větší a plánujeme vycházky a účast na rozsvěcení vánočního stromečku. A já přitom zjistila, že z mé zimní výbavy mi jsou tak akorát boty. Musím říct, že mi mé břicho nepřijde zase tak moc velké (přeci jen si na něj zvykám postupně) a nenapadlo mě, že bude právě u zimní bundy  takový problém. A k tomu pak ještě kalhoty, pod které potřebuji naso

Paní na úklid byla mým dávným snem. Mít tak někoho, kdo mi jednou týdně pomůže s úklidem, udělá takový ten otravný kompletní úklid domácnosti a já bych pak už jen udržovala. Místo neustálého a nikdy nekončícího smejčení jít raději ven s Emi a svěřit svou domácnost někomu jinému, kdo se o ni postará. Jak jsem psala, snila jsem o ní dlouho, ale celá řada předsudků mi bránila v tom posledním kroku, někoho si najít. K těm předsudkům, říkala jsem si, že paní na úklid je jen pro bohaté a že já nejsem přeci žádná lenoška - uklízím v podstatě každý den, také vařím a peru a žehlím prádlo. Ale mám pocit, že by to chtělo vzít víc z gruntu. Valím před sebou tisíc drobností, které by bylo dobré doma uspořádat, pořádně vydrhnout, popř. nejlépe vyhodit. A hlavně, vím, že jsem přesně ten typ, který potřebuje nad sebou tak trochu bič a právě taková paní na úklid, která pravidelně přichází ke mně domů a vidí i ta schovaná zákoutí mého bytu, by mohla být tím správným bičem. A co si budeme povídat, je

Tancování pro radost. Přesně tak se jmenuje můj nový kroužek pro děti. Musím říct, že po mnoha letech vedení dětského aerobiku je zrovna tento kroužek pro mě novou výzvou. Místo, abych se svědomitě připravovala na blížící se porod, pustila jsem se od října do tančení s dětmi. A proto, že kroužek není o aerobiku, ale o tanci, rozhodla jsem se dostát názvu a opravdu tančit. Inspirací mi jsou taneční kreace animačních programů na dovolené a tak se týden, co týden poctivě učím nové tanečky z internetu a v mé ne příliš velké kuchyni křepčím jako blázen. Je to přesně ta volnočasová aktivita, která v dnešní uspěchané době na děti nevede příliš velké nároky, jediným cílem je hýbat se. Nezáleží na tom, zda mají děti nějaké zkušenosti, zda už někdy tančily. Je to stejné jako na dovolené, kdy se děti baví na mini disko a ani si neuvědomují, že vlastně sportují. A stejně tak se cítím já. Břicho mi nepřekáží a tančení si vyloženě užívám. A největší motivací pro každotýdenní tréninky je nadšení m

Když jsem čekala Emi, řešila jsem v podstatě celé těhotenství jen nakupování výbavičky. Neměla jsem nic a bylo tedy nutné pořídit v podstatě vše. A protože jsem neměla příliš mnoho zkušeností a ve svém okolí žádnou čerstvou maminku, která by mi byla nápomocná radami, nakupovala jsem a nakupovala a vše nejlépe nové a v nejlepší kvalitě. Dnes, s odstupem času můžu říct, že většina těch věcí byla tak trochu zbytečná, možná i ukvapená a kdybych se řídila heslem, méně je někdy více, nejspíš bych neprohloupila. Tak se mi doma sešlo mnoho překrásných růžových oblečků velikosti 52, ze kterých Emi vyrostla přesně za tři týdny. Kvalitu firmy Next již můžou ocenit leda panenky, které s Emi do jejích původních dupaček oblékáme. Šuplík na bavlněné pleny je naplněný po okraj a přitom půlka těch plen je ještě v původním obalu, tři krajkové zavinovačky, samozřejmě růžové, poputují téměř netknuté do světa a zůstane jediná, používaná zelená rychlozavinovačka. Sice bez kanýrku, ale krásně měkoučká a v