Montessori doma

 Docela nedávno jsem čirou náhodou objevila velmi zajímavé stránky na téma Montessori doma. A řeknu vám upřímně, byla, nebo vlastně stále jsem, doslova nadšená! O paní Montessori, která je významnou pedagožkou jsem si ze školy pamatovala jen to, že je autorkou dětského nábytečku například ve školkách. Více jsem se o to nezajímala. Ne, snad, že by nebylo její učení zajímavé, ale spíš proto, že to nebylo toho času pro mě tolik atraktivní. Nyní, s odstupem pár let, nacházevši se v docela jiné situaci, jsem si nadšeně stáhla všechny její dostupné knihy a dala se do čtení. 

A přivedly mě k tomu právě již zmíněné stránky, kde jedna maminka velmi barvitě popisuje svou vlastní aplikaci montessori přístupu doma, ke své malé dceři. Pro vás nezasvěcené, kteří nechcete trávit hodiny podrobným zkoumání problému, jen v kostce shrnu. Jedná se o přístup k dítěti, který vychází z tzv. senzitivních období (období, ve kterém je dítě příznivě naladěno k osvojení si nějaké nové činnosti) a formou hry se toto učení podporuje. Jedná se o přístup lehce netradiční, však velmi logický a s trochou dobré vůle i poměrně snadno proveditelný - aspoň v jeho základních podobách. A tak tedy proč budu své dítě donekonečna krmit, převlékat, odhánět ho od domácích spotřebičů a nechávat ho bezcílně bloumat po bytě v neuspořádaných hromadách hraček, když můžu využít toho, že ji zajímají různé činnosti, chce se sama učit a pomáhat mi. Sama Monttesori vysvětluje ve svých knihách, že prostředí by mělo být dětem maximálně přizpůsobeno (odtud ten dětský nábyteček), že hračky by neměly být pouhé napodobeniny, ale praktické předměty s opravdovým využitím. Zároveň zdůrazňuje, že děti mají rády řád a pořádek. No a od toho už je jen krůček k tomu se zamyslet a zkusit to aplikovat i doma. 

Prvním počinkem v tomto duchu bylo vytvoření dětského, hracího koutku. Bylo důležité uspořádat hračky tak, aby byly přehledné - tedy nejlépe do polic. Do krabic se to sice všechno mnohem lépe uklízí, ale samotná hra je naopak velmi problematická. A vzhledem k tomu, že děti mají rádi řád a nikoli chaos, zní to vlastně velmi logicky. Pokud budou všechny hračky přehledně uspořádané v policích, bude také mnohem snadnější vysvětlit Emi, že je nutné je vracet na své místo. Je prý možné už rok a půl staré dítě naučit pořádku a vyhnout se tak věčnému chaosu po bytě z rozházených kostiček, plyšáků a jiných, pro dítě potřebných, věcí. Hračky by se měly průběžně obměňovat, není dobré dítě zahltit velkým množstvím hraček. A tak jsem vyklidila police v obýváku, které do té doby byly spíš dobré tak akorát na utírání prachu. Nyní pro ně mám mnohem praktičtější využití a tak jsem s lehkým srdcem zrušila ozdobné hrnečky a knihy přerovnala o pár pater výš. Tím mi vznikly dvě police a pod ní na zemi vlastně další, třetí. Každé hračce jsem přiřadila své místo, jen lego a stavebnici jsem nechala v krabici. Za tři dny, co takhle máme hračky uspořádané si Emi se vším mnohem lépe hraje, s nadšením si vše prohlíží a dokonce se i několikrát stalo, že to sama vrátila na své místo. Snažím se opravdu pečlivě dodržovat nastavené uspořádání a snad si na to časem zvykne a bude to tam vracet automaticky. Dnes u nás byla poprvé v "novém pokojíčku" na návštěvě Zuzanka a během minuty vše rozházela bez ladu i skladu...tak nevím, zda je to spíš povahou nebo tím skvělým uspořádáním:-). 

Další, velmi důležitá část dětského vybavení se jevila koupě stolečku a židliček. Dle Montessori by to měl být nábytek lehký a snadno manipulovatelný i samotným dítětem. V Ikea jsem tedy našla přesně takový se dvěma malými židličkami. Dokonce tam prodávají i ochranou průhlednou podložku, která lze snadno omýt. Na tomto stolečku bude moc Emi sama jíst jako velká holka. K tomuto účelu jsem ještě zakoupila Ikea talířky, příbory, hrnečky...pravda, sice podle Montessori by měly děti používat klasický porcelán, protože jedině tak si uvědomí, že se může rozbít a dají si příště pozor, ale na to je myslím, ještě chvíli čas. Zatím k nácviku poslouží i toto plastové. Dalším plánovaným krokem je načrtnutí prostírání, na které obkreslím talíř, příbory, skleničku a naučím Emi si samostatně prostírat. Ale o tom až příště, jak se nám zadařilo. 

Tak takhle to u nás vypadalo předtím...docela chaos...ale Emi se přesto marně snažila o pořádek:)

Tady už jsou v policích místo knih a časopisů Emičky hračky.

Na stole si hraje ráda a nastupování a vystupování ze židle je nová zábava pro celou rodinu...nevěřili byste jakou rychlostí se zvedá tatínek z přilehlého gauče, když Emi padá:-)