tag:blogger.com,1999:blog-45934218727381067832024-03-19T01:20:13.613-07:00Mateřská dovolená narubyBlog o mateřské dovolené, která se občas dovolené podobá jen podle jména. Vše co prožívám a o čem přemýšlím. Anonymoushttp://www.blogger.com/profile/17860338600183625166noreply@blogger.comBlogger150125tag:blogger.com,1999:blog-4593421872738106783.post-79003292423351794662017-05-29T05:24:00.001-07:002017-05-29T05:24:14.466-07:00Indiánská metoda v praxi<div style="text-align: justify;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEijo4KJP5r1Ax3I5CIO6bILEPJhk9ab5tbhCo35Le-e7fWlqjfbyhAHEX8NaImpCb_00jV5W3YXawDCc6VdftAUcF_Q6Q8yM86qV1XL7xdzEPeBvlAbis44ND3xPPrp4ik-YJ-DwLEa-jM/s1600/DSCN8889.JPG" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="768" data-original-width="576" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEijo4KJP5r1Ax3I5CIO6bILEPJhk9ab5tbhCo35Le-e7fWlqjfbyhAHEX8NaImpCb_00jV5W3YXawDCc6VdftAUcF_Q6Q8yM86qV1XL7xdzEPeBvlAbis44ND3xPPrp4ik-YJ-DwLEa-jM/s320/DSCN8889.JPG" width="240" /></a>O indiánské metodě, neboli odplenkování podle indiánů jsem poprvé četla, když bylo Tomáškovi zhruba rok a přišlo mi to jako bezva nápad. Super, nic na tom není. Prostě ve dvou letech sundám plenku, vysvětlím, že se čůrá na nočník, nebo záchod a za pár dní jsou plenky úspěšně minulostí. Vzhledem k tomu, že je Tomášek narozen v lednu, rozhodla jsem se počkat na jaro. A tak od března, zhruba s čtrnácti denními intervaly zahajuji své pokusy zbavit Tomáška plenky. Překvapivě vždy v pondělí. Nejprve umyji nočník od prachu, slavnostně ho postavím doprostřed obýváku a vážným tónem k němu promlouvám. Ne k nočníku, ale k Tomáškovi, i když o pár minut později mám pocit, že kdybych promlouvala k nočníku, mělo by to stejný efekt. Poté, co v deset dopoledne svlékám třetí tepláky i s ponožkami a obsah slipů vyklepávám do záchoda, mé nadšení začíná upadat. Důležité je zůstat v klidu, hlavně aby se Tomášek nějak nezablokoval. A tak si Tomášek dál vesele čůrá všude možně a já jen trnu, aby to trefil raději na dlažbu, než na gauč či koberec. Z toho věčného ptaní se, zda se mu nechce dělat EE, jsem otravná už i sama sobě. A tak pro mě vždy bylo vysvobození polední spaní, kdy jsem mu s úlevou nasadila plenku a tak nějak to nechala vyšumět do ztracena. Zkusíme to zítra...a nebo raději až další pondělí. </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
A tak jsme se jarem "pročůrali" až do léta. Je vedro, sundám plínku a neřeším nic. Na trávě se to ztratí a že si načůrá do dětského bazénku vážně neřeším. Na nočník si odmítá sednout, má záchvat jen ho vidí, na záchod už vůbec ne a to jsem mu pro tyto účely pořídila dětské prkýnko s tím úžasným červeným autíčkem. Ale přesto se za poslední dva, tři dny udála změna. Vydrží nečůrat, resp. už to není takové to miminkovské kudy chodím, tudy čůrnu, ale je na tom jako my. A dokonce je schopný ukázat, kde se ta nehoda stala. A jako třetí znamení, že se blíží úspěch je fakt, že si náhle nepřeje nosit plínku a sám si ji sundavá. Plínku tedy nenosí, nehody se eliminovaly na dvě, až tři za celé dopoledne a já se rozhodla vydržet. Vždyť o tom i ta indiánská metoda je. Sundat plenku a nedat ji s tím, že zhruba za tři dny (nebo za tři týdny?... jen doufám, že ne za tři měsíce) nastane obrat k lepšímu, dítě to pochopí a začne zcela automaticky respektovat. </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Jen nevím co udělat s faktem, že si stále odmítá sednout na jakékoli zařízení určené k této potřebě. A tak tedy experimentálně zkusím tento týden vydržet a třeba se i tato nechuť prolomí. Je důležité si opakovat: vydrž, Prďka, vydrž! Držte nám palce. </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Jak se dařilo odplenkování vám? Vyzkoušely jste také indiánskou metodu? A za jak dlouho se vám vše podařilo? Budu ráda za Vaše komentáře:-). </div>
Anonymoushttp://www.blogger.com/profile/17860338600183625166noreply@blogger.com1tag:blogger.com,1999:blog-4593421872738106783.post-46411311644878358952017-04-20T12:54:00.000-07:002017-04-20T14:02:30.062-07:00Jsem tlustá, hnusná a nemám co na sebe:-)...znáte to také? <div style="text-align: left;">
</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiHmxagx-xQZi5nuaMnKHcuQ5HCa3qBbCfMuwIaOtrZwVywJgY8vBdaHcnITb33ehYwKCXwBBrzOIi_HkRWNCSOELSxBc_IOFTk1sxGqhpVjg1Hta5wjkwDc36al9I3fPgONLli7Q8Fwrw/s1600/Bez+n%25C3%25A1zvu.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="251" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiHmxagx-xQZi5nuaMnKHcuQ5HCa3qBbCfMuwIaOtrZwVywJgY8vBdaHcnITb33ehYwKCXwBBrzOIi_HkRWNCSOELSxBc_IOFTk1sxGqhpVjg1Hta5wjkwDc36al9I3fPgONLli7Q8Fwrw/s400/Bez+n%25C3%25A1zvu.jpg" width="400" /></a></div>
<div style="text-align: justify;">
Jsem tlustá, hnusná a nemám co na sebe! Přesně tak zněla sms v páteční večer od mé kamarádky. Když pominu, že je vysoká, štíhlá a vždy s dobrým vkusem, tak mě ten její výrok více než pobavil. Stála jsem totiž akorát před zrcadlem a snažila se udělat něco s tou proklatou patkou. Poté, co jsem ji nejprve vyfoukala, poté vyžehlila a nakonec opět vyfoukala, jsem ji ještě jednou zkusila umýt. Mezitím čas běžel a já stále měla jen rámcovou představu co na sebe. Po sto letech jsem měla vyrážet do centra Prahy, lístky na tu akci jsem měla víc jak půl roku v šuplíku a stejně jsem nakonec vše chystala na poslední chvíli. Zmateně jsem pobíhala po bytě, hledala vhodnou kabelku, čistila boty a k tomu ještě pacifikovala křičící děti. Asi někdo něco někomu vzal, či co...a já se šťouchla řasenkou do oka, sakra! </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
No znáte to, snažíte se elegantně vyndat tu černou hrudku z oka, nemrkat a hlavně neslzet! Makeup v háji, co vám budu povídat. A to jsem si dneska chtěla vykouzlit tu super zahnutou černou linku. No nic, tak jsem si aspoň zkusila nabarvit obočí. Mám normálně obočí rovné, nevýrazné a závidím všem kočkám se sexy obočím. Nevím v čem je háček, že nakonec vždy vypadám jako Marfuša, ještě tváře a radost pohledět. Takže vsadím na klasiku, makeup jako vždycky a mám to nakonec za dvě minuty...</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Oblékání začíná, čas do odletu je deset minut. To zvládnu, mám přeci tu rámcovou představu co na sebe ne? Začínám svým oblíbeným stahovacím body...naposledy se nadechnu a vcucnu se do něj tentokrát v rekordním čase. Přicházejí na řadu silonky. Na to jsem myslela a jedny černé si včera odpoledne koupila. Něco jsem letmo zahlédla o 3D efektu, ale že to bude až takový efekt, to jsem nečekala. Začalo to už u kolen, kdy se mi i s punčochy směrem vzhůru rolovaly veškeré mé centimetry. Pod zadkem jsem na malý okamžik zauvažovala, že to vzdám, ale bylo pozdě, jediným řešením by byly nůžky. A tak jsem rolovala a rolovala až pod prsa. Snad si nikdo nevšimne, že celý večer nedýchám. Boty mi pro jistotu zapnul manžel, bála jsem se ohnout, ale jinak super...tedy skoro super, špeky sice nikde, ale zvlhla mi z toho patka. No nic, lokny jsou teď v módě, hlavně se tvářit, že je to záměr. </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Vlak měl zpoždění, na České dráhy je spolehnutí a tak jsem odjela...v sále byla tma, bylo to tam doslova tělo na tělo a domů jsem jela taxíkem. Kdybych šla v teplákách, vůbec by si nikdo nevšiml a já bych se aspoň mohla v klidu nadechnout, nebo třeba i vydechnout. A v teniskách bych mohla i tančit...</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Chjo...čekám kdy mě to přejde, kdy se přestanu konečně tolik řešit. Nebylo by krásné, kdybych místo neustálého naříkání, že nemám co na sebe a že jsem tlustá a hnusná, si prostě užívala života taková jaká jsem? Závidím všem, co se prostě obléknou a jdou. Je to nejspíš můj úděl, že půlku svého života strávím před skříní a druhou upnutá ve stahovacím spodním prádle. A jak to máte vy? </div>
Anonymoushttp://www.blogger.com/profile/17860338600183625166noreply@blogger.com2tag:blogger.com,1999:blog-4593421872738106783.post-52414698129244522952017-03-19T11:21:00.001-07:002017-04-20T13:29:35.650-07:00Jak žít šťastný život?<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgbahuPwSwkyCMuB6NPYuxfMdVG-MHdUKbGWl-21Cq_tQM_Ffi_ticXk41H69s_AZ6MNe3Q7V7XvN3hSX4G3bw50h2ZviuRsj6WEB_N5MWEO8XyR54NY_4p6Rt-goPZdhbYdVksHGGAvqc/s1600/11.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="179" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgbahuPwSwkyCMuB6NPYuxfMdVG-MHdUKbGWl-21Cq_tQM_Ffi_ticXk41H69s_AZ6MNe3Q7V7XvN3hSX4G3bw50h2ZviuRsj6WEB_N5MWEO8XyR54NY_4p6Rt-goPZdhbYdVksHGGAvqc/s320/11.jpg" width="320" /></a></div>
<div style="text-align: justify;">
Je neděle odpoledne, děti jsou nemocné, Emi má třetí den horečku, oba kašlou a smrkají a jsou ukňouraný, znuděný z věčného polehávání. A já jsem znuděná s nimi. Horečka neustupuje, kašel je čím dál dotěrnější a já se snažím udržet zdravý rozum a nepodléhat svému dětinskému sobeckému já, které křičí, že chce jít ven na procházku, nadýchat se čerstvého vzduchu a aspoň na chvíli uniknout tomu věčnému smrkání, kašlání, pláči, mazlení a nekonečnému hraní si a koukání na pár oblíbených pohádek v televizi...</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
A při tom nicnedělání, kdy mám čas přemýšlet, si uvědomím, že jsem věčný stěžovatel a nikdy si ničeho neumím vážit. Když jsou děti zdravé a já můžu jít ven, na výlet, za kamarádkami, jet na hory a užívat si života, takový, jaký je, tak si stále vymýšlím nějaké ale...místo, abych si vážila těch jedinečných chvilek se svými dětmi, čistého faktu, že mohu být s nimi, že si mohu hrát ve sněhu, že mohu sledovat probouzející se jaro a že si po dobrém obědě mohu lehnout do vyvětrané ložnice, přitulit se ke svým dětem a jen tak si dopřát ten luxus nedělat nic a odpočívat. Pořád se jen užírám tím co bych měla, co jsem mohla a co jsem naopak neměla, co jsem zapomněla, kam jsem se nevydala, co jsem měla udělat, nebo říct lépe. A opravdový život, ten skutečný a krásný se vším, co k tomu patří, mi mezitím utíká mezi prsty. Mám hlavu plnou plánů, toužím dělat něco pořádného, něco, co má smysl a pak se vzápětí užírám nesmyslnými pocity, které mi mé plány maří. Nevím co to je - nevěřím si? Nemám dost sebedisciplíny a tak místo práce, jen kňučím jako ty nemocné děti a čekám na zázrak, na nějaké pohlazení od maminky, která to všechno zařídí, vyřeší a pochválí mě?...</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
A tak jsem si právě teď, v tuto neděli v podvečer uvědomila jednu zásadní věc. Pokud něco chceš, musíš si zatím jít a opravdově. Pokud chceš být šťastná a žít svůj život v míru sama se sebou, musíš umět užívat štěstí plnými doušky, vychutnávat si jeho nenápadnou podobu každý den tak, jak k tobě přichází a ne jen čekat na nějaké opravdu velké něco, co třeba vůbec nikdy přijít nemusí. Pokud chceš něco dokázat, tak musíš vytrvat, pracovat na sobě a nehledat stále nějaké výmluvy. Chceš být blogerkou, těší tě psát, tak piš a neřeš to, že nemáš takový úspěch jako jiní...i kdyby jedinému člověku mé články něco řekly, pomohly mu se zamyslet, nebo ho jen pobaví, tak je to úspěch a co na tom záleží, že nejsem hvězda...ale tím, že to zabalím, zanevřu z nějaké hloupé uražené pýchy na blogování úplně, tím v konečnému důsledku ublížím jen sama sobě. Svět internetu si ani nevšimne, že jsem přestala, jediný, kdo bude o něco ochuzen, budu já sama. Zahodím několik let své práce jen proto, že nejsem tak úspěšná, jak bych si přála. A přitom si stačí vzpomenout na začátky, na důvod, proč jsem začala tento blog psát - dosáhla jsem čtenosti, o které se mi ani nesnilo, v podstatě jsem původně ani nedoufala, že někdo můj blog bude číst a přesto jsem ho psala, z čisté radosti z psaní, jako svůj vzkaz pro mé děti, které si třeba jednou moc rády počtou o svém dětství. </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
A tak jsem po několika měsících překonala svůj blog a napsala článek, ani to nebolelo a víte co?...cítím se skvěle! Vypsala jsem se a cítím se najednou taková lehčí, pozitivnější. Život je přeci krásný, nemyslíte?:-). </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
</div>
Anonymoushttp://www.blogger.com/profile/17860338600183625166noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-4593421872738106783.post-37292866970646536292016-10-26T11:36:00.002-07:002017-04-20T13:29:53.493-07:00Práce na plný úvazek<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
<div style="text-align: justify;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEho7Lw5Rmal3MN_1M33OztU5fY4uDS9NxBBBgRRw6WZMBuMOJXfzTZ2J87XTg-rUDHCr9hCVMDcj1h2he5MOcqLfHd3Xp-XVfo3vkYPILYSkVRRoyJ54RQdi6XlTsODf-BtaHDkJJV0-yk/s1600/Emi+ukl%C3%ADz%C3%AD.JPG" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="180" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEho7Lw5Rmal3MN_1M33OztU5fY4uDS9NxBBBgRRw6WZMBuMOJXfzTZ2J87XTg-rUDHCr9hCVMDcj1h2he5MOcqLfHd3Xp-XVfo3vkYPILYSkVRRoyJ54RQdi6XlTsODf-BtaHDkJJV0-yk/s1600/Emi+ukl%C3%ADz%C3%AD.JPG" width="320" /></a>Chtěla bych být dokonalá matka a ještě dokonalejší žena. Mít perfektně uklizený byt, na sporáku bublající oběd, na stole upečenou bábovku a hezky pocukrovanou, čisté a voňavé dítě, umyté a upravené vlasy, nalakované nehty, nalíčené oči, štíhlý pas, sexy domácí obleček, designový nábytek, čerstvé květiny a věčný úsměv na tváři. Prostě dokonalá Stepfordská panička. Místo toho mám každé ráno kyselý obličej, v kuchyni atomovku, vlasy stále v culíku, štíhlý pas v nedohlednu (navzdory všem možným snahám), s tím souvisí i absence bábovky a vlastně i toho bublajícího oběda a nakonec možná i toho úsměvu. Mám pocit, že nedělám nic jiného než peru, uklízím, vařím, převlékám, přebaluji, hladovím, pracuji a stále to není nikde vidět. Jen co uklidím v kuchyni nádobí do myčky, můžu jít uklízet boty do botníku, zásadně těsně poté co vytřu celý byt, vběhne k nám na návštěvu rodinný pes Arnie a jen co převléknu Emičce čisté tričko, poleje se džusem. </div>
<div style="text-align: justify;">
Z jednoduchých domácích činností se s dětmi po boku, nebo spíš pod nohami, stala hotová bojovka. Například uklízení čistého nádobí z myčky je pro mě žonglérský výkon, kdy dokážu v jednom okamžiku uklidit talíře, chytat nad zemí skleničku a druhou rukou odklízet ostrý nůž z příborníku. Musím říct, že mi nikdy vyklizení myčky nešlo tak rychle. Další epizodou je třeba žehlení prádla. U toho jsou třeba obzvláště pohotové smysly, protože kromě dřívějšího tupého sledování televize, musím nyní hlídat v jednom okamžiku stabilitu prkna, šňůru a zásuvku, horkou žehličku, zásobník s vodou a zkuste si k tomu všemu vyžehlit nezbednou muchlající se košili. Do toho pak každodenní prkotiny jako je zametání (vždy se Tomášek rozhodne klekat, sedat, či lehat právě v oblasti nametené hromádky a to už opravdu obstojně chodí a nepadá ani v terénu), třídění špinavého prádla (pes Arnie miluje naše ponožky a Tomášek miluje Arnieho - nebezpečná kombinace) nebo třeba vytírání podlahy (kýbl s vodou je super hračka a ještě suprovější schovka...v záchodové míse pak končí užitečné předměty jako je hřeben, bačkůrky, kostičky apod.). Mohla bych pokračovat do nekonečna, zkrátka kličkuji mezi domácností, dítětem a psem jako akrobat na visutém laně a večer, když konečně Emi usne (ještě, že už aspoň usíná sama), a Tomáška konečně ukojím ze všech prsou co mám, jen sedím a čučím. </div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiEQv9fL45tLrSI9az7_RPQEMnU7eWpvxPO2ulSamCcr9qmUW8HcByXzoWvtb-Or_KqQ11WBe3lmO3LQWsvbRv4jJ3yGEgubpU3WMYCLath_1cWa_75zCE60p_iXOo6BJ5HZkMBVNfMTnE/s1600/Emi+pije+ml%25C3%25AD%25C4%258Dko.JPG" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="180" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiEQv9fL45tLrSI9az7_RPQEMnU7eWpvxPO2ulSamCcr9qmUW8HcByXzoWvtb-Or_KqQ11WBe3lmO3LQWsvbRv4jJ3yGEgubpU3WMYCLath_1cWa_75zCE60p_iXOo6BJ5HZkMBVNfMTnE/s1600/Emi+pije+ml%25C3%25AD%25C4%258Dko.JPG" width="320" /></a></div>
<div style="text-align: justify;">
Kde je nějaký výsledek mé celodenní činnosti? Jak mám zůstat normální a nezbláznit se z toho všeho? A možná právě proto píšu tento blog. Mám totiž pocit, že aspoň na tomto webovém rozhraní po mě zůstává nějaká hmatatelná činnost, nějaký výsledek mého snažení. A musím se přiznat, že miluji ty chvíle, kdy celý byt ztichne a já konečně můžu v klidu zasednout k počítači a něco hezkého vám, moji milý čtenáři, napsat. Ale přesto, že mám někdy pocit, že mi z toho doslova hrábne, musím říct, že právě mateřská dovolená je mé nejšťastnější období. Je to konečně čas splněných snů. A tak si během psaní tohoto článku zrovna říkám, že přeci ten nejhmatatelnější a nejviditelnější výsledek mého snažení spí v postýlce. Jsou to moje děti. Nezáleží na tom jak moc bude uklizeno, kolik košil stihnu vyžehlit a kolik centimetrů zhubnu v pase. Důležité je, že jsou šťastné a že si najdu čas na hraní, zábavu, společné čtení a mazlení. Že mají šťastné dětství.<br />
<br />
PS: Byla jsem nominovaná na blogerku roku 2016, pokud se Vám líbí můj blog, budu ráda za Váš hlas:-)...hlasovat můžete <a href="http://www.blogerkaroku.cz/nominovane-blogy-2016/http-materskadovolena-blogspot-cz">ZDE</a> a já Vám moc, moc díky:-)</div>
Anonymoushttp://www.blogger.com/profile/17860338600183625166noreply@blogger.com1tag:blogger.com,1999:blog-4593421872738106783.post-89024226680569209562016-10-24T10:41:00.000-07:002017-04-20T13:30:36.697-07:00Jsem ambiciozní matka! <div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgohWX2GC6klmNMP7WOA6e1guIIEjlomozlQ2rrFHx3Ij7lSPEv5kmIGFXtVUSFVcU3M93i2FzbicHisqrTTrd2a0nhxmw4ub2JA89zzw6LOkEpnWGDV98mK-vN2sujNUtRPjl27fk965c/s1600/20.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="272" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgohWX2GC6klmNMP7WOA6e1guIIEjlomozlQ2rrFHx3Ij7lSPEv5kmIGFXtVUSFVcU3M93i2FzbicHisqrTTrd2a0nhxmw4ub2JA89zzw6LOkEpnWGDV98mK-vN2sujNUtRPjl27fk965c/s400/20.jpg" width="400" /></a></div>
<div style="text-align: justify;">
Nikdy by mě nenapadlo, že i já se stanu jednou z nich...a je to tady, jsem ambiciozní matka! Naše Emi už také chodí na angličtinu. Ještě sice neumí pořádně česky, písmenko R používá velmi sporadicky, sotva se pustila máminy sukně a začala chodit do školky, ale už jsem ji přihlásila na angličtinu. Angličtina frčí, kdo ji neumí, jako by nebyl. Já jí neumím a valnou část života se tím trápím, nechci aby Emi měla stejný pocit nedostatku. Chci, aby byla světová a angličtina k tomu prostě patří. Tedy zatím. Můžeme jen doufat, že se na místo angličtiny v příštích dvaceti letech nedostane například arabština...</div>
<div style="text-align: justify;">
V době studií jsem na téma výuky cizích jazyků psala seminární práci. Měla jsem tenkrát jasno, že rozhodně nepodlehnu módním trendům a nebudu jednou z těch, které dávají své dítě na cizí jazyk od narození. Odborníci se shodují, že vše má svou posloupnost a nejprve by se mělo dítě naučit česky a pak teprve začít s výukou cizího jazyka. Výjimku samozřejmě činí výuka v rodinném kruhu, zvlášť když je jeden z rodičů, či blízký příbuzný sám cizincem. Ale to můj případ nebyl. Je jasné, že to, co se budou tříleté děti učit celé měsíce, zvládne průměrný školák během týdnů. Přišlo mi úsměvné, když se matky chlubily, jak jejich ratolesti umí počítat do desíti, znají nějaká zvířátka...</div>
<div style="text-align: justify;">
A dnes jsem úplně to samé. Emi ještě správně nepočítá ani česky, zvládne maximálně do desíti a ještě s vynecháním nějakých číslic. Barvy umí, to jo, ale znám mnoho dětí v jejím věku, které si je ještě stále pletou a mají na to plné právo. Ale hlavně, že ví, že pink je růžová. </div>
<div style="text-align: justify;">
A proč jsem ji tedy na tu angličtinu přihlásila? Nejprve, když se zapisovalo do kroužků, jsem odolala. Ale pak se mi to rozleželo v hlavě a čím více se blížila první hodina, tím více jsem o tom přemýšlela i z té druhé stránky. Emi je na svůj věk velmi komunikativní. Bez problému sleduje pořady v cizím jazyce a evidentně ji to nějak neobtěžuje (prasátko Pepina v agnličtině, Teo ve španělštině). Velmi často mě překvapí, že z ničeho nic použije anglický výraz, např. eis cream. Děti jsou jako houba, nasávají vše s lehkostí, nepřemýšlí o tom, zda se to musí naučit, či ne, nesnaží se to zapamatovat, tvoří si a hrají a učí se zároveň. A i když možná za ten rok ve školce nebude umět nic víc, než když tam nastoupila, tak co když se jí to někde v mozečku bude ukládat a jednou to prostě vypluje? A proto ji dál pouštím Pepinu v angličtině, protože jí to nevadí a já mám dobrý pocit, že se tím učí něco navíc, co se jí jednou může sakra hodit. </div>
<div style="text-align: justify;">
A v neposlední řadě mě k přihlášení přesvědčil fakt, že všechny děti tam chodí. Nechci, aby se jednou, později, ve škole cítila Emi handicapovaná, že jako jediná neumí anglicky ani pozdravit. A věřte, že v té třetí třídě, kdy děti začínají s cizím jazykem a kdy už o něco jde, těch dětí, které opravdu začínají, je velmi málo. </div>
<div style="text-align: justify;">
A tak jdu do krámu, u ucha telefon a nadšeně vyprávím své mámě, že Emi už chodí na angličtinu, už umí říct head a ukázat si na hlavu. Je skvělá, řekla bych - mnohem šikovnější, než jiné děti v jejím věku:-)...míjí mě slečna o 15 let mladší než já a v duchu si říká - á zase další jedna ambiciozní matka, chjo! </div>
Anonymoushttp://www.blogger.com/profile/17860338600183625166noreply@blogger.com1tag:blogger.com,1999:blog-4593421872738106783.post-59846956692853515332016-10-05T10:44:00.000-07:002017-04-20T13:31:09.101-07:00Tomášek 18.měsíců<div style="text-align: justify;">
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhqeEIK0P92zKCad7PWAea-OkTwp6GhBnCKCOcaXsw16sUBQPNyyqBQXh4E3cc0eODVMOyHCUghJN9O8zZ4Pxwm7Tw77X6I4ndjbkbbfmVLSPeLVK38wOxlC2rcEHJSxmBOGnYQrWIIXQY/s1600/16.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="282" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhqeEIK0P92zKCad7PWAea-OkTwp6GhBnCKCOcaXsw16sUBQPNyyqBQXh4E3cc0eODVMOyHCUghJN9O8zZ4Pxwm7Tw77X6I4ndjbkbbfmVLSPeLVK38wOxlC2rcEHJSxmBOGnYQrWIIXQY/s400/16.jpg" width="400" /></a></div>
<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
Nedávno jsem narazila na zajímavý článek s diskusí o tom, co všechno by mělo umět 18.měsíční dítě. Normálně se takovými srovnávacími diskusemi příliš nezaobírám a hlavně nestresuji, ale přivedlo mě to k zamyšlení, co že všechno tedy ten náš Tomášek už umí. </div>
<div style="text-align: justify;">
Tak tedy umí vylézt všude možně, čím výš a nebezpečněji, tím lépe. Při mých pokusech o jeho sundání vesele poskakuje, nebo spíš uskakuje a umí říkat ne,ne,ne. Vůbec toho zatím moc nenamluví. Například mě stále oslovuje tati, slovo mami zná, ale využívá jen v případě krajní nouze. Zatím si vystačí s tati a já, protože jsem holka učenlivá, už na to slyším téměř stoprocentně. Dokáže už také spojit dvě slova - děda brm, brm (děda odjel na motorce, děda má motorku, děda seká trávu), děda pa (jdu za dědou, děda odjel), umí také au, bac, éro, papal. S těmito asi čtyřmi podstatnými slovy a dvěma citoslovci si vystačí k veškeré naší konverzaci. Zbytek jsou gesta a zvuky připomínající Tarzana - ukazuje prstem, dělá hu, hu, hu a já se většinou dovtípím. Pokud ne, plácne sebou na podlahu a začne srdceryvně plakat a naříkat. </div>
<div style="text-align: justify;">
Také chce jíst sám. Umí poměrně hezky používat lžičku, co mu nejde nabrat lžící, vezme do ruky, nebo vypije z talíře, nebo ještě lépe vylije na stůl a pěkně rozpatlá. Krmení zásadně odmítá, jakmile se jen přiblížím k jeho lžíci, dostane záchvat a odmítá jíst úplně. Už se o to raději ani nesnažím. Nedostatek zábavy u jídla ho netrápí, zvládá si sám sobě dělat éro s lžící, brm, brm, brm - šup do pusy...</div>
<div style="text-align: justify;">
Na nočník nechodí, už sice umí ukázat na loužičku a říct čur, čur, čur, ale do nočníku se nám to trefit ještě nepodařilo. </div>
<div style="text-align: justify;">
Naučil se jezdit na motorce. Z počátku to vypadalo z mého pohledu beznadějně a pak se stal zázrak a během hodiny zvládl to, co jeho sestra sice trochu mladší ale i tak za několik týdnů. Od té doby jezdí rád a dobrovolně a takřka pořád. </div>
<div style="text-align: justify;">
Miluje panenky, říká jim mimi a vozí je v kočárku, nosí si je do postele a dává je spinkat, pusinkuje je, kojí je a přikrývá je peřinkou. A tak si Emi staví vláčky a koleje a Tomášek vozí miminka a já jsem ráda, že si se mnou konečně někdo hraje s panenkami. </div>
<div style="text-align: justify;">
Používá slovo JÁ. Důrazně se domáhá a vykřikuje já, já, já budu řídit auto, chci také jíst, ta hračka je moje...<br />
A hlavně! Umí mě krásně obejmout a dát mi tu nejsladší pusu na světě:-)<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg9awgf53pz3VpRoOVP-MybLqWY62WcIKrmUEgeL-jiVOKHkr1U71WgxowF2oWdO1m_9JUaH_5gVG3MQB6bRjg4sjpRJGtfuet6HYDYLDl-PCpTYv6elZLWAuJlgA65ApHUyQi5oBFbqfw/s1600/17.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="225" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg9awgf53pz3VpRoOVP-MybLqWY62WcIKrmUEgeL-jiVOKHkr1U71WgxowF2oWdO1m_9JUaH_5gVG3MQB6bRjg4sjpRJGtfuet6HYDYLDl-PCpTYv6elZLWAuJlgA65ApHUyQi5oBFbqfw/s400/17.jpg" width="400" /></a></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<br /></div>
PS: Článek mám rozepsaný z letních prázdnin...sice už nám je trochu více, než 18.měsíců, ale byla by škoda to neposlat do světa, i když o pár týdnů později:-)</div>
Anonymoushttp://www.blogger.com/profile/17860338600183625166noreply@blogger.com1tag:blogger.com,1999:blog-4593421872738106783.post-51549977881770526892016-09-25T12:45:00.004-07:002017-04-20T13:31:31.564-07:00Máme doma školkačku:-) <div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="text-align: justify;">První tři týdny školky jsou úspěšně za námi a já se pomalu začínám dostávat do nových kolejí. Září se chýlí ke konci a nový školní rok je tedy v plném proudu. Bála jsem se, že se Emi ve školce přeci jen nakonec nebude líbit, že budu muset absolvovat každé ráno martýrium přemlouvání a utírání slziček. Nakonec se nic podobného nekonalo. Emi chodí do školky doslova nadšeně a já si tak můžu konečně užívat mateřské dovolené jen s jedním dítětem. Jen škoda, že to druhé dítko mezitím tak nějak vyrostlo a z roztomilého, spavého miminka se doslova přes noc vyklubal malý rarach a pěkně vzteklý!</span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="text-align: justify;"><br /></span></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhw0K1jFjRsqBOpJQQK-5OcNcvtlqFWnkkpTh6ZS7AFf8DBWZTLR04wcDURMGS5giOXjA1giZCRML92YYIoP0lLlCNi9ZNCodOsi3rtVXLuk3lUwACX2XxKKFCpwsI-6VfiqCctg2LAVdE/s1600/15.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em; text-align: justify;"><img border="0" height="213" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhw0K1jFjRsqBOpJQQK-5OcNcvtlqFWnkkpTh6ZS7AFf8DBWZTLR04wcDURMGS5giOXjA1giZCRML92YYIoP0lLlCNi9ZNCodOsi3rtVXLuk3lUwACX2XxKKFCpwsI-6VfiqCctg2LAVdE/s320/15.jpg" width="320" /></a></div>
<div style="text-align: justify;">
A tak se mi zdá, že si ty moji blonďáci vyměnili role. Zatímco se Emička způsobně obléká z připravené hromádky, sní celou snídani a dobrovolně si čistí zoubky a nechá se učesat, tak já mezitím honím nahatého Tomáška po celém bytě a snažím se ho převléknout, utírám vylitý čajík a otvírám mu už třetí jogurt, protože ten první si chtěl otevřít sám a ten druhý zase nejí. A když se mi konečně podaří posadit Tomáška i s jogurtem do kočárku a vyrazit do školky, jsem celá zpocená a uhnaná, každou ponožku mám jinou a jako jediná ze všech maminek běžím jen v triku i v pěti stupních celsia. No můžu být ráda, že jsem omylem nevyrazila v pyžamu, nebo že nedej bože nemusím chodit do práce, protože při představě, že k tomu všemu rannímu zmatku ještě vypravuji sama sebe do zaměstnání, je mi úzko už nyní. </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Ve školce je to pro neznalou matku z počátku lehce náročné. Botičky se dávají do jedné skříňky označené naší značkou (máme slona). Botníček je malinkatý, sotva se tam vejdou botičky, holinky už vypadávají a to celé ještě komplikuje situace, že si k nám do botníčku opakovaně dává někdo malé růžové bačkůrky. Vždy je vyndám, dám nahoru na poličku a ejhle, při odchodu, nebo nejpozději druhý den už jsou zase bačkůrky u nás v chlívečku. Přijde mi úsměvné si jít ztěžovat "prosím, ráda bych nahlásila, že se v botníčku s označením slona neoprávněně vyskytují cizí bačkory růžové barvy, velikosti 26, žádám tímto o okamžitou nápravu"...ale s blížícím se podzimem se obávám, že k tomu budu okolnostmi donucena. </div>
<div style="text-align: justify;">
O patro výš, za rohem, do další skříňky se dává pytlík na oblečení. Koupila jsem v galanterii krásné ramínko, Emička si ho vybrala, je na něm kočička Kitty. Bohužel se do něj nic nevejde. Po čtrnácti dnech už chápu, proč v té řadě skříněk jsme jediní, kdo takové parádní ramínko mají. A tak jsem na druhý háček pověsila ještě klasický velký pytel, tam jsem dala pláštěnku, nepromokavé kalhoty, teplou bundu a větrovku. Od té doby, co je Emička ve školce, sleduji poctivě předpověď počasí, protože už ráno musím odhadnout, co jí mám připravit za oblečení na vycházku. To se dává nahoru na poličku. Pokud dítě před nástupem do školky nezvládá tak úplně samostatně oblékání a svlékání, tak si můžete být jisti, že ve školce se v této dovednosti velmi rychle zdokonalí. Přijde mi totiž, že se ty děti v podstatě celý den jen převlékají. Dopolední procházka, příchod na oběd, pak do pyžámka, pak na svačinu a pak zase ven. A pokaždé vyjma spodního prádla komplet výměna svršků. </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj46pdXdJ6WZsu6L-vs3cJGkogbqxfR_4SGqZlyEsGNtOsu6q_AIBDRjmW4-j_46K90Wkz20QAwPibLabWaxSdJYbpSzOqForzPmMO-wU4bltzUFHLtLwHJNYZVjqkUsuwLJtNHjzC2fk8/s1600/Emi+3%252C5roky.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em; text-align: justify;"><img border="0" height="254" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj46pdXdJ6WZsu6L-vs3cJGkogbqxfR_4SGqZlyEsGNtOsu6q_AIBDRjmW4-j_46K90Wkz20QAwPibLabWaxSdJYbpSzOqForzPmMO-wU4bltzUFHLtLwHJNYZVjqkUsuwLJtNHjzC2fk8/s320/Emi+3%252C5roky.jpg" width="320" /></a></div>
<div style="text-align: justify;">
Se školkou mi přišly i nové mateřské starosti. Neustále vyzvídám od zkušenějších matek - co dáváte dětem na zahradu, když je chladněji, které části oblečení se nejvíc osvědčily, jak dítě obléknout, aby neprochladlo a zároveň se nepotilo...každopádně je evidentní, že se tím nakonec trápím jen já. Emičce je to totiž úplně fuk. A tak se už stalo, že ve třiceti stupních měla na sobě ne jen tepláky, ale dokonce pod nimi i legíny...nejspíš takové bigram hraní. </div>
<div style="text-align: justify;">
Nejprve jsem si myslela, že když jsem doma a Emi tedy nemusí ve školce za každou cenu být, že bude rozumnější, když začneme pozvolna. Vyzvedávala jsem ji tedy první dny po obědě. Ale ukázalo se to v mnoha ohledech nepraktické. Po obědě je totiž už někdy kolem 11.45, to se člověk doma sotva otočí a už zase maže zpět do školky. Dalším problémem bylo spaní. Emi sice dosud spát po obědě nepotřebovala, ale po dopoledni ve školce je značně unavená. Usínala mi ale až kolem druhé a ještě ve čtyři nebyla k probuzení. Ve školce oproti tomu však jde spát už ve dvanáct a kolem druhé už se vstává. Má tak ještě čas se unavit. A tak se ukázalo, že nejjednodušší bude ji vyzvedávat po spaní kolem třetí. A jak už jsem psala, Emi s tím problém nemá, chodí tam ráda a já mám aspoň trochu času pro sebe. </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
A tak jsem se rozhodla, že začnu cvičit. A tentokrát už opravdu pravidelně! A tak se pokouším o dvaceti denní výzvu s Jillien...ale o tom až příště:-). </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
A co vy, jak se vašim ratolestem líbí ve školce? A co vy, matky, otcové, máte nějaký tip na uspořádání věcí?:-) </div>
Anonymoushttp://www.blogger.com/profile/17860338600183625166noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-4593421872738106783.post-4889130055011177502016-07-08T05:50:00.000-07:002017-04-20T13:31:57.168-07:00Poslední Mohykán<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgwULTR852dDzD61zBXMtyGQdWkwG4oGYi2r5xQsGIJ8isbe1cnywcjJ914w0RZNrgTefkkNOaxCtDD32cxNzPrL0iq7PHRoTh80jzkSc93aXngVaXBu_NMDU28g8JMc3UR-ps2Hec0Wq4/s1600/Kojen%25C3%25AD+Tom%25C3%25A1%25C5%25A1ek.JPG" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="213" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgwULTR852dDzD61zBXMtyGQdWkwG4oGYi2r5xQsGIJ8isbe1cnywcjJ914w0RZNrgTefkkNOaxCtDD32cxNzPrL0iq7PHRoTh80jzkSc93aXngVaXBu_NMDU28g8JMc3UR-ps2Hec0Wq4/s320/Kojen%25C3%25AD+Tom%25C3%25A1%25C5%25A1ek.JPG" width="320" /></a></div>
<div style="text-align: justify;">
Tomáškovi je 18 měsíců a já se začínám cítit doslova jako "poslední Mohykán". Stále totiž kojím. Bylo nás pět maminek s přibližně stejně starými dětmi. Všechny jsme bez problému kojily. Žádná z nás neměla problémy s tvorbou mléka, děti se od porodnice hezky přisávaly, bradavky nás nebolely, měly jsme v podstatě na růžích ustláno, mléko stříkalo proudem...věřím, že pro některé novopečené maminky to zní jako pohádka. Zhruba po třech měsících skončila první. Ostatní pokračovaly a kojily vesele dál. To víte, občas jsme si hromadně posteskly, že nás to kojení tu a tam obtěžuje, ale co bychom pro ty naše drobečky neudělaly...statisticky jsme si vedly jako skupina velmi dobře, prokojily jsme se k prvním příkrmům a i ty nás od kojení neodradily...a pak přišly oslavy prvních narozenin, první krůčky a naše miminka se začínala měnit v umíněná batolata. Ejhle, ono se to umí dostat do každé podprsenky, dudlík plive, z mléka v lahvičce se mu zvedá žaludek, v noci neusne jinak, než s prsem v puse. Mléko stále stříká proudem, ale už to není takové labůžo. Snad jen ti naši maličkatí labužníci si neztěžují. A tak debaty o příznivém kojení vystřídaly diskuse na téma, jak odstavit. Nadšeně jsme si hlásily - už dvě noci spí v kuse a nechce prso! Kojím už jen ráno a večer, jinak si nevzpomene! Vypije celou lahev sunaru a pak spí jako špalek až do rána! Už tři dny nekojím, už týden nekojím, prsa už nebolí, jsem z toho venku! </div>
<div style="text-align: justify;">
A tak se postupně přestávalo s kojením, které ve všech případech bylo chválihodně dlouhé, rozhodně převyšující běžnou délku kojení u většiny maminek. Zůstaly jsme dvě a když bylo nejhůř, psaly jsme si noční smsky, kde jsme vtipně hodnotily naší situaci. Bylo příjemné vědět, že zatímco tady už hodinu ležím přišpendlená k tomu malému násoskovi, o kousek dál, v jiném bytě, leží někdo mě podobný se stejnou násoskou...nejsem v tom sama, je to jen období, ještě pár měsíců a budu se moc konečně také podívat nerušeně na nějaký hezký film, nebo si dokonce vyrazit do kina, na večeři...Tomášek bude spinkat celou noc, přestane potřebovat moje mléko a já si budu moc oddychnout. </div>
<div style="text-align: justify;">
A pak mi zavolala i ta poslední kamarádka. Řekla, že to vzdává, že už to takhle dál nechce. A já ji chápu. Vydržela z nás nejdéle, skoro dva roky a já vím, že kdo nezažije, nepochopí...</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Já ještě zůstávám. Sice mě to občas štve, ale stále v mém případě převažují pozitiva. Nemám to srdce, ani dostatek energie na radikální odstavení. Vím, že momentálně jsem na kojení stejně závislá jako Tomášek. Je to vzájemné. Kojím zatím ráda. A když se náhodou stane, že mě to z nějakého důvodu obtěžuje, prostě nekojím. Řeknu Tomáškovi, že už mlíčko vypil a on to překvapivě chápe. Klidně usne i bez prsa, jen s ním ležím a nekojím. </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhBtzXQJXl3I-2wul7v3Rp4rmOue2-cCwuaDepttvTcMAEIyeLF3futZF66tTsqIVTECKTF9m2c5KYGCKJFgbCtP0xZImiV1pXrTdT0Bayn-Mpu6EGL-2T4avptNVJGx3x-b14EfldhGso/s1600/1.JPG" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="240" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhBtzXQJXl3I-2wul7v3Rp4rmOue2-cCwuaDepttvTcMAEIyeLF3futZF66tTsqIVTECKTF9m2c5KYGCKJFgbCtP0xZImiV1pXrTdT0Bayn-Mpu6EGL-2T4avptNVJGx3x-b14EfldhGso/s320/1.JPG" width="320" /></a></div>
<div style="text-align: justify;">
Všude se dočtete o tom, jak kojení rozjet, ale nikde se už nedočkáte rady, jak a hlavně kdy to zastavit. Vidím svou prvorozenou, je jí akorát 3,5 roku, tedy je zhruba ve věku, kdy přichází samoodstav. A já si vážně neumím představit, že tuhle moji sladkou puberťačkou ještě kojím, takže tak nějak tuším, že do samoodstavu nevydržím. Nejspíš to radikální odstavení jednou bude muset přijít...ale teď ještě cítím, že je moc brzy. Navzdory stále častějším poznámkám z mého okolí o kojení tak velkého dítěte stále ještě vyčkávám. Ještě nepřišla ta správná chvíle. Jen mě mrzí, že zůstávám poslední z mého okolí, ve dvou se to přeci jen lépe táhlo! </div>
Anonymoushttp://www.blogger.com/profile/17860338600183625166noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-4593421872738106783.post-66480341690654600072016-05-19T12:04:00.002-07:002017-04-20T13:32:27.315-07:00Tři roky a dost! <div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhrWLmd4byaZdtKu1l0ZecJpcmSG_BL6zMBUTy2KGASCQouUbq3KznB1V4ijscwlqKOBgmVo4d1L2FmUSgg0SXZ7efeQk0mfOrTo6w7vo4qsSRSmYXvP8g0tqehoZ643ksqT15qu2NfcLU/s1600/13249618_612541972254076_1589817443_n.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="213" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhrWLmd4byaZdtKu1l0ZecJpcmSG_BL6zMBUTy2KGASCQouUbq3KznB1V4ijscwlqKOBgmVo4d1L2FmUSgg0SXZ7efeQk0mfOrTo6w7vo4qsSRSmYXvP8g0tqehoZ643ksqT15qu2NfcLU/s320/13249618_612541972254076_1589817443_n.jpg" width="320" /></a></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="text-align: center;">Často slýchám, že máme v České republice štěstí, že můžeme být doma s dětmi tři, nebo čtyři roky. Také jsem si myslela, že je to vážně super. Dnes, poté, co si právě odkrucuji čtvrtý rok na mateřské si říkám, že štěstí spíš mají naše děti. Snad nám to jednou vrátí a budou z nich lepší lidé. První rok na mateřské jsem si neuměla představit, že bych toho svého kouzelného pidi človíčka někam odložila a šla do práce. Fuj, práce. Druhý rok jsem nabyla dojmu, že být s dítětem doma je to nejkrásnější životní období. Doslova jsem se vzhlédla v mateřství a plánovala jsem bilion dalších potomků. Štěstí, že to nejde tak rychle a stihla jsem do svého prozření jen jednoho Tomáška. Třetí rok své mateřské jsem uvažovala o práci jako o něčem hodně vzdáleném, trochu zakázaném, ale stále převládal názor, že když už, tak maximálně poloviční úvazek a nejlépe z domova. Moje děti mě přeci potřebují neustále k dispozici. Kojím a budu kojit do samoodstavu a já jsem přeci vše, co potřebují ke zdárnému vývoji. Zařízení typu školka jsou pro kariéristky a feministky, já budu své děti vychovávat v tradičním duchu našich předků. Zajímavé je, že ta mateřská z nás nějakým zvláštním způsobem dokáže během velmi krátké doby udělat zcela jiné osoby. Najednou nosím dítě v šátku (mám radost, že po dvou letech kojení se má prsa natolik přizpůsobila, že mohu kojit i v úvazu na zádech), chodím bosa (pořádám nálety na skříně a vyhazuji šmahem všechny podpadky, malé boty a jinak deformující nepřátele mých nově objevených chodidel), pojídám chia semínka (dokonce z nich vyrábím i pudink a ještě se přesvědčuji, že je fakt výborný), místo nové kabelky si pořizuji praktický batoh s mnoha kapsičkami a úchyty a dokonce začínám uvažovat o ledvince, stala se ze mě vášnivá obhájkyně kojení a patřím do mnoha internetových skupin s podivným názvem jako stop kloboučkům, či milovníci kojení spojme se (tam už tedy nepatřím, z nějakého neznámého důvodu mě vyhodili, což jsem minimálně půl roku nesla velmi těžce - takhle se zachovat k vlastní sestře! ).</span></div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
A stejně tak, jak jsem se pomalu stávala bláznivou matkou, z ničeho nic mě v mnoha zmíněných disciplínách počalo nadšení opouštět. A tak jsem do svého čtvrtého roku na mateřské vstoupila s pocitem, že kdybych bývala tolik nespěchala s tím zaděláváním dětí, mohla jsem z toho všeho vypadnout a jít si aspoň na chvíli sednout někam do kanceláře. Najednou se mi už ta práce z domova nezdá tak zajímavá. I ta školka je vlastně fajn instituce, škoda, že nedělají nějakou internátního typu:-). Představa, že si mohu obléknout něco čistého, dokonce bílého a nehrozilo by, že mi v několika okamžicích přistane přesnídávka v klíně nebo si do mě někdo utře usoplený nos.</div>
<div style="text-align: justify;">
Dokonce jsem, já blázen, přemýšlela, zda vůbec mám podávat Emičce přihlášku do mateřské školky. Naštěstí tam ona sama velmi chtěla (nikdy nepodceňujte svoje děti, oni moc dobře vědí, co je pro ně nejlepší) a naštěstí ji přijali. </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Emička mi pomalu ale jistě vylétá z hnízda. Těší se a já se těším s ní. Půjdu na své první třídní schůzky, bude mít bačkůrky (to nevadí, že doteď v duchu barefoot žádné mít nesměla), ramínko s takovou tou zástěrkou, já ji budu do té školky každé ráno vodit a vyzvedávat ji po spinkání. Bude to super! A víte co? Přemýšlím, že bych Tomáška zkusila upíchnout na nějaký ten den v týdnu do soukromé školky a já bych mohla třeba na pár hodin pracovat. Mohla bych si koupit nové boty na podpadku, zajít si na pedikůru (to chození na boso mi hrozně zničilo nohy), mít malou kabelku bez všech těch věcí jako jsou vlhčené ubrousky, krájená jablíčka a barevné lahvičky na pití. Být aspoň na pár hodin zase zpátky ve světě dospělých, bez věčného uklízení, praní, žehlení, vaření...</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Tři roky na mateřské jsou skvělé, ale ten čtvrtý už je navíc. Cítím, že jsem prošla vším, čím jsem projít měla. A pokud se právě nyní nacházíte ve fázi druhého roku a říkáte si, že jsem krkavčí matka, která se chce sobecky zbavit svých dětí, tak věřte, že jsem byla stejného názoru...a třeba si na mě za další rok na mateřské opět vzpomenete:-). </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
A pokud jste dočetly až sem, tak vám moc děkuji. Ne jen v tomto článku, ale za celé ty tři roky na mateřské, které píšu tento blog. Byl, je a doufám, že ještě nějaký ten čas i bude, to pro mě relax. Je to takový můj deník, o který se ráda podělím. A víte co? Byla jsem nominovaná do soutěže o mamablogerku roku. A budu moc ráda, když mi dáte svůj hlas:-). Odkaz je <a href="http://www.mamablogroku.cz/hlasovat/">zde</a>.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Přeji vám krásnou mateřskou dovolenou, Vaše Verča </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
Anonymoushttp://www.blogger.com/profile/17860338600183625166noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-4593421872738106783.post-61898351830225428812016-04-14T05:44:00.002-07:002017-04-20T13:33:00.790-07:00Děti jako parťáci<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
<br />
<table cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="float: left; margin-right: 1em; text-align: left;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEifWR_O1KtEPEVmdyCvCjc2LkriZFWZaO5xEYa_LizHBYoN7X0hkuU6K1zqRWfIq206id0pLEFpHxGlGiNML9ULS7QJ50VUFyoEHR6VBEXxYB-oDM7gb7u0WOEggqntb5BbZMSFazVIoRE/s1600/rodinka+u+TV.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; margin-bottom: 1em; margin-left: auto; margin-right: auto;"><img alt="" border="0" height="240" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEifWR_O1KtEPEVmdyCvCjc2LkriZFWZaO5xEYa_LizHBYoN7X0hkuU6K1zqRWfIq206id0pLEFpHxGlGiNML9ULS7QJ50VUFyoEHR6VBEXxYB-oDM7gb7u0WOEggqntb5BbZMSFazVIoRE/s320/rodinka+u+TV.jpg" title="" width="320" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;"><br /></td></tr>
</tbody></table>
<br />
<div style="text-align: justify;">
Někdy je to na té mateřské opravdu na palici. Je tolik zajímavých věcí, které by člověk chtěl a nejspíš by i dělal, ale s dvěma dětmi? Asi těžko. Jedna babička zaměstnaná, druhá daleko, manžel do večera v práci. A tak se na nějaký čas mým jediným povyražením stala návštěva mateřského centra. I když své děti miluji a dny na mateřské si užívám plnými doušky, trápilo mě, že nemám dostatek osobního vybití. Dříve jsem byla zvyklá hodně sportovat a najednou se můj pohyb scvrkl na procházku kolem bloku s kočárkem v jedné ruce a koloběžkou v druhé. A já byla čím dál protivnější a nespokojenější...přiznávám, nebylo se mnou k vydržení a to si ty moje děti opravdu nezaslouží. A tak jsem se rozhodla, že to zkusím i s nimi. Dnes poprvé jsem se odhodlala a vzala je na svou hodinu aerobiku. Nebylo zbytí, neměla jsem hlídání a cvičit jsme chtěla a tak jsem to prostě riskla. A světe div se, obě mé děti to zvládly zcela v pohodě, hrály si, nefňukaly a hodina proběhla stejně dobře jako bez nich. A to mi dodalo odvahy, že podnikat se dá spoustu věcí i s dětmi, že není nutné sedět doma a veškerý svůj program přizpůsobovat jen dětem. A nejspíš i něco bude na myšlence o tom, že žena by si dál měla žít svůj život a děti by měly být součástí jejího života, nikoli opačně. Možná se zbytečně dopředu obáváme toho, že to či ono by naše děti nezvládly, že by se nudily a že by byly rušivým elementem. I já se přiznám, že kdykoli (třeba zrovna dnes) jdu někam se svými dětmi, kam děti nepatří, kde nejsou očekávány, že bývám přehnaně nervózní. Dopředu mám strach o to aby nerušily a tak jim pro jistotu balím spousty hraček, jídla, zásoby pití, vlhčených ubrousků, hlavně aby si hrály, jedly a byly hodné. Zbytečně tak na ně přenáším svou úzkost a nevědomky jim předávám informaci, že nejsou někde vítané a žádané...A přitom se nakonec ukáže, že je vše jinak. Seniorky na dnešní lekci byly vstřícné, děti cvičily s námi a tak se postaraly o milé zpestření a nikomu to nevadilo, spíše naopak. Možná je načase si uvědomit, že děti patří do téhle společnosti stejně jako my. A že pokud je nebudeme vylučovat ze světa dospělých, umožníme jim velmi nenásilnou formou, aby se naučily vše, co je v životě dospělých potřeba. Vždyť je přeci dobře, že mě moje děti vidí sportovat a mohou být této činnosti součástí. Já chci, aby mé děti sportovaly a tohle je ideální příležitost jak jim nastavit správné vzorce, být jim příkladem a nenásilně je do světa sportu zapojovat. Malé děti jsou velmi učenlivé a mě nepřestávají překvapovat. Zrovna dnes Emi krásně cvičila aerobik a dokonce i roční Tomášek tleskal s námi a zkoušel chůzi vpřed. A tak jsem se rozhodla, že budu žít svůj život, budu aktivní a jakmile to jen trochu půjde, vezmu své děti s sebou. A za pár let mi to třeba vrátí tím, že oni budou brát sebou mě:-). </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjL3_70afh1aTGwChbQAziKyB65_PofMvfma-7QEwpKaT7k6Z7OHtCgumSWKkLGKX02lxouW-oj3Fc50bw3ymoiAp5dVKqhgooivwADnWdiFqeVtVkG_qQerRH__-mB5AsSDC8KydjBi2U/s1600/bruslen%25C3%25AD+s+ko%25C4%258D%25C3%25A1rky+jseminline.png" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjL3_70afh1aTGwChbQAziKyB65_PofMvfma-7QEwpKaT7k6Z7OHtCgumSWKkLGKX02lxouW-oj3Fc50bw3ymoiAp5dVKqhgooivwADnWdiFqeVtVkG_qQerRH__-mB5AsSDC8KydjBi2U/s320/bruslen%25C3%25AD+s+ko%25C4%258D%25C3%25A1rky+jseminline.png" width="226" /></a></div>
<div style="text-align: justify;">
Naštěstí se začínají rozšiřovat organizace, které nabízejí vyžití jak pro rodiče, tak i pro jejich děti. Jednou z takových aktivit zrovna může být inline bruslení s kočárky, které pořádá organizace <a href="http://www.jsmeinline.cz/">Jsmeinline</a> ve spolupráci s Prahou 2. Je to každé pondělí na Modřanské stezce od desíti a třeba se tam uvidíme:-). </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<br />Anonymoushttp://www.blogger.com/profile/17860338600183625166noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-4593421872738106783.post-40369185069658272922016-03-13T13:27:00.002-07:002017-04-20T13:33:22.889-07:00Špatná máma, chytré dítě aneb výchova je na draka, lepší je to nechat plynout...<div style="text-align: justify;">
V životě je mnoho věcí pomíjivých. Jsou okamžiky, kdy máte pocit, že takhle to dál nejde, složitě přemýšlíte jak danou situaci změnit a když už si myslíte, že nic nefunguje, že už jste vyzkoušeli docela všechno, najednou se to vyřeší docela bezbolestně a samo. A u dětí toto pravidlo platí obzvlášť. Čím více se tlačí na pilu, čím více se snažíme o nějakou násilnou změnu, tím složitější se nám celá situace zdá. A pak náhle nás naše dítko překvapí, že to, co tak dlouho nešlo, lze a vy se ani nemusíte vlastně snažit. </div>
<div style="text-align: justify;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgO9PxR1sMFOPHxCAwrbj8CV_zMn72ov1Oo3bp9PmvJxrzIC4IyPMmuZYvoMLH75uaEGvf5oKeZpwjON6M1FSWDs_Ox-nAIRcToQupH2We8SxwiCfs9ebkuTiSxh-08fxnkHFMS970u0kc/s1600/Emi+IMG_5042.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="213" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgO9PxR1sMFOPHxCAwrbj8CV_zMn72ov1Oo3bp9PmvJxrzIC4IyPMmuZYvoMLH75uaEGvf5oKeZpwjON6M1FSWDs_Ox-nAIRcToQupH2We8SxwiCfs9ebkuTiSxh-08fxnkHFMS970u0kc/s320/Emi+IMG_5042.jpg" width="320" /></a>Naučit Emičku používat nočník. Stálo mě to tolik nervů, byla jsem zoufalá z toho, že Emi je poslední ze všech dětí v okolí, která stále nosí ve svém věku pleny. Stejně tak s dudlíkem, který měla přilepený v puse a místo, aby se s přibývajícím věkem tohoto zvyku zbavovala, tak naopak na něm získávala čím dál větší závislost. Nic nefungovalo, vše jsem přečetla, nastudovala nespočet diskusí na internetu, neustále jsem podnikala nějaké kroky k nápravě...A pak nám stačily tři dny k definitivnímu odbourání plen a dudlík Emi odložila sama a zcela dobrovolně. Rozdíl mezi mými nepovedenými pokusy, které se samozřejmě neobešly bez negativních emocí a vyřešením problému, byl v obou případech maximálně půl roku. Zpětně vzato, kdybych se dokázala povznést nad všechny ty dobře míněné rady svého nejbližšího okolí, nesrovnávala své dítě s okolními dětmi, věřila své intuici a hlavně věřila v děti samotné, mohla jsem si vše toto ušetřit, protože ten půlrok nám za to opravdu nestál. Dnes už si nikdo, včetně Emi samotné, nevzpomene, že měla dudlík, natož pleny o trochu déle, než udává přísné měřítko naší kultury. </div>
<div style="text-align: justify;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhvwjQqmMYnfxWj0VedoAzJ4Moi4IqI0hcYvt8DvfVIlF1eGH_QN4GUTrp7e46cLIC2U93JqakeKZl_kyj3YlsHcJGmvqjDa0TKTl_P8L64syNssbcZja2f5tL8JcCC5LTdtyt2MQQOysA/s1600/span%25C3%25AD+Em%25C4%258Di+v+posteli+rodi%25C4%258D%25C5%25AF.jpg" imageanchor="1" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em;"><img border="0" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhvwjQqmMYnfxWj0VedoAzJ4Moi4IqI0hcYvt8DvfVIlF1eGH_QN4GUTrp7e46cLIC2U93JqakeKZl_kyj3YlsHcJGmvqjDa0TKTl_P8L64syNssbcZja2f5tL8JcCC5LTdtyt2MQQOysA/s320/span%25C3%25AD+Em%25C4%258Di+v+posteli+rodi%25C4%258D%25C5%25AF.jpg" width="244" /></a>A tak by se dalo říct, že se poučím. A ono mi to stále nějak nejde. Není to tak dlouho, kdy jsem opět uvěřila, že když Emi nedonutím spát ve své vlastní postýlce, bude s námi v posteli spát navždy. A tak jsem opět studovala, přemlouvala, po dobrém, po zlém, vyhrožovala a naštvaně usínala večer co večer s tím, že vážně nevím, jak jí do té její postýlky dostat. A poté, co jsem to naprosto vzdala a přestala řešit, smířila jsem se s tím, že se už navěky budu mačkat v posteli se všemi mými dětmi dočista jako sardinka, to Emi sama vyřešila. Začala mluvit o tom, že chce mít svůj vlastní pokojíček a proč také nemá svou vlastní postýlku. A já ji jen nechala mluvit a snít...a snila jsem s ní...a pak náhle jsem koupila krásné růžové povlečení, přestěhovala postel a světe div se, Emi byla nadšená. A od té doby spí sama ve své postýlce, dokonce si tam chodí i dobrovolně lehat o poledním klidu. Nevadí ji, že malý bráška zůstal se mnou v posteli, neřeší to, naopak si připadá důležitá, že má vlastní velkou růžovou postel. A tím se samo od sebe vyřešilo i další z mých dilemat. Tomášek může mít stejný komfort jako měla Emi a může spát do tří let v pohodě s námi, nebo i déle, protože už dnes vím, že se jednoho dne sám odtrhne. A já ještě budu litovat, že jsem zůstala v té velké posteli tak sama a nemám nikoho, kdo by se na mě mačkal...</div>
<div style="text-align: justify;">
Proč máme pořád zažité pravidlo, že se ve výchově dětí nesmí v žádném případě dělat to, či ono, aby si na to náhodou dítě nezvyklo a nevyžadovalo to po nás navždy? Když se nad tím racionálně zamyslím, je mi jasné, že je to totální kravina. Děti jsou bytosti inteligentní s tendencí jít stále dopředu, vše kolem nich se vyvíjí rychlostí blesku...a my rodiče jsme tu přeci pro ně dokud nás budou potřebovat a vše jednou pomine a co jsou v životě dospěláka tři roky? Vím, že to tak je, vím, že bych se na ty hlasy měla vyprdnout, ale přesto je stále občas slyším a i když si to racionálně vysvětluji horem i dolem, stejně mě červík pochybností nahlodá...</div>
<div style="text-align: justify;">
Jako třeba teď s kojením. Tomáškovi je čtrnáct měsíců a je stále kojen na požádání. Za ten rok jsem si na kojení tak zvykla a zautomatizovala si jej, že vyndavám prso na potkání a to doslova - ať jsem kde jsem a ať zrovna dělám cokoli. Neřeším to. Tedy neřešila jsem to. Ale najednou ke mně z venčí začínají doléhat ty hlasy a já začínám pochybovat...už mu byl rok, kojení pro něj přestává být nutností, stačilo by jedno, dvě kojení za den a ne takhle často. Díky kojení pořádně nic nejí, jsi jeho živý dudlík, začne být na kojení psychicky závislý a bude těžké ho odstavit....je divné kojit chodící batole, bude se ti sápat pod tričko a bude to nepříjemné...A já, i když vím, že se u dětí nevyplácí tlačit na pilu a že vše má svůj čas a vše se dá samo plynule vyřešit, náhle přemýšlím, že bych ho měla možná začít odstavovat. A tak čtu rady na internetu, dávám si odhodlaná předsevzetí, zabavuji, cpu ho sušenkami, aby se na mě "nesápal", v noci ho nechávám plakat, abych stejně nakonec podlehla a prso mu dala. Čím víc se snažím nekojit, tím víc na kojení myslím, prsa mě pálí a celou svou bytostí myslím jen na to, že chci kojit. A tak si to zase komplikuji, sama si vytvářím podmínky k tomu, abych se mohla cítit špatně, neschopně...jsem strašná matka protože čekám až mé dítě bude připraveno na odplenkování, nemám sílu jim brát dudlíky, nosím je a chovám v situacích, kdy bych měla být přísná a naopak a nechávám je spát se mnou v posteli i když riskuji manželský život i to, že mi v té posteli zůstanou navždy a kojím na požádání a neumím přestat! Ale hlavní je, že své děti miluji a že vše, co dělám, dělám s láskou k nim:-)...</div>
Anonymoushttp://www.blogger.com/profile/17860338600183625166noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-4593421872738106783.post-24016870646905347762016-03-08T11:13:00.001-08:002017-04-20T13:33:42.921-07:00Pomoc, má sebedůvěra je v tahu!<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiR9A3_VXjQ5YXpQcf04w65C0qebTC9k-wbwB3aWCeHqO-nkTG6E6Sf6EaVGFzRy168DZIkoPlhnPu_532nmYF8PN_jQXhehbe8hWwg2X0hBsaXdOZZV1Vnpj6ClGjUGvhnQ9lsHkI35Z4/s1600/pl20.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="153" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiR9A3_VXjQ5YXpQcf04w65C0qebTC9k-wbwB3aWCeHqO-nkTG6E6Sf6EaVGFzRy168DZIkoPlhnPu_532nmYF8PN_jQXhehbe8hWwg2X0hBsaXdOZZV1Vnpj6ClGjUGvhnQ9lsHkI35Z4/s320/pl20.jpg" width="320" /></a></div>
<div style="text-align: justify;">
Za ty tři roky na mateřské se mi někam vytratila má sebedůvěra. Vždy jsem věřila, že odvážným štěstí přeje a na svém neotřesitelném sebevědomí jsem si docela zakládala. Většinou to vyšlo a když náhodou ne, tak jsem si z toho nic nedělala. Prostě jsem se poučila a udělala vše proto, abych to příště zvládla lépe. Možná jsem dělala chyby a možná, že teď žádné nedělám, ale nějak cítím, že je to spíš proto, že se se mnou osobně něco stalo. Dolehla na mě tíha zodpovědnosti? Jsem konečně dospělá a zodpovědná? Ať je to jak chce, v mém životě je to momentálně spíše v duchu kdo nic nedělá, nic nezkazí. Vždy se najde výmluva, protože děti jsou moc malé, ještě mě potřebují, nemám žádný čas navíc...ale ruku na srdce - ačkoli jsem z toho věčného mateřství někdy pořádně zpruzená a otrávená, nemám kuráž něco zkusit a zariskovat. A tak mi sice můj momentální život připadá jednotvárný a občas frustrující, ale je to jistota, ten pravidelný řád, který se točí jen kolem domácnosti a mých dvou dětí, mi nakonec náramně vyhovuje. </div>
<div style="text-align: justify;">
A tak většinou mám spoustu plánů, nadšeně o nich mluvím celé týdny, ale většinou zůstane jen u slov...</div>
<div style="text-align: justify;">
Ne však tentokrát. Rozhodla jsem se, že už se z toho konečně musím vymanit a že nejlepší způsob jak skoncovat s tím mým fňukáním je, že se prostě hodím do vody a budu plavat! Tedy v mém případě spíše bruslit a doufám, že ne na moc tenkém ledě. </div>
<div style="text-align: justify;">
Někdy v zimě, kolem Vánoc, jsem se potulovala po internetu a nadchla se pro in line bruslení dětí. Četla jsem o tom, jak bruslí i velmi malé děti, jaká je to ideální průprava na lyžování. Já sama velmi ráda bruslím, Čelákovice mají k jízdě na kolečkáčích ideální terén a tak jsem si řekla, že spojím příjemné s užitečným a udělám si kurz in line instruktora a budu tak moc učit svou Emi spolu s dalšími dětmi jízdě na kolečkových bruslích. Super nápad! Doma mě podpořili a tak jsem se hned za tepla přihlásila závazně na jarní kurz. Nejspíš se ve mě ozvaly zbytky mého mladšího sebevědomého já, neboť jsem uvažovala v duchu: do jara daleko, na bruslích jezdím a na to, abych zvládla učit malé děti zase tak moc nepotřebuji. Důležitý je přístup k dětem a nadšení a toho já mám na rozdávání. A zkušenost s vedením dětí mám také. A přeci zase tolik nezáleží, zda trénuji atletiku, aerobik nebo in line jízdu. A bylo to. </div>
<div style="text-align: justify;">
Po pár dnech se ozvala milá slečna z kurzu. Tak jsme si chvíli nezávazně povídaly a pak se jen tak zkusmo ptám, jaké jsou požadavky a co se ode mě, jako účastníka kurzu vlastně očekává. Kurz trvá čtyři dny od rána do večera, většinu času na bruslích a hned v neděli v závěrečných zkouškách budu předvádět tři druhy zastavení, carvingové otočení vpravo i vlevo, přešlapování i pozadu prosím, přeskočení jednoduché překážky...vyschlo mi v krku, ale stále jsem neztrácela svůj pověstný humor. Do jara času dost, to se nějak rozbruslím, abych vydržela čtyři dny v bruslích. A jak asi tak vypadá to carvingové otočení? A jaké tři druhy zastavení mají na mysli - nejspíš asi ne moje oblíbené zastavení během do trávy, popř. obtočení se kolem nejbližší lampy. No prý se tím nemám stresovat, za ty čtyři dny mi vše ukážou a budu mít dostatek prostoru k nácviku. </div>
<div style="text-align: justify;">
Kurz začíná příští čtvrtek. Já už od minulého týdne mám žaludek na vodě. Venku stále sněží a já letos ještě na brusle pořádně ani nevyrazila. Naposledy jsem jela s kočárkem na stezku a zjistila jsem, že mám nějak problém se toho kočárku pustit. Nejsem si jistá, zda si s sebou na kurz mohu vzít své golfky. Přešlapovat umím jen na jednu stranu a ještě u toho vypadám poněkud exoticky. Pozadu jsem to pro jistotu ještě ani nezkoušela. Spoléhám na odborný výklad. Je mi jasné, že budu asi jediná účastnice kurzu, která se chce stát instruktorkou a neumí pořádně bruslit. V duchu se uklidňuji, že o nic nejde. Dělám to pro Emi, naučím se jak učit děti bruslení zábavnou formou, jaké hry, na co si dát pozor. Poznám nové lidi, odpočinu si od věčného stereotypu, který mě tak ubíjí. Bude to fajn! A když ten kurz neudělám, tak se svět nezboří, mohu ho kdykoli opakovat (dokonce zadarmo) a hlavně, neudělá ho prý skoro nikdo. Úspěšnost bývá na poprvé kolem dvaceti procent. Všechny moje obavy jsou oprávněné, uvědomuji si to. Ale co mě zaráží na tom všem nejvíc je, že já mám vážně chuť to vzdát. Vymluvit se na děti, na nedostatek času, prostě tam nejít a pustit to z hlavy, schovat se do svého důvěrně známého prostředí a neriskovat. A to mě vážně děsí. Už jen proto to musím dokázat. Musím se toho kurzu zúčastnit a bojovat a i riskovat, protože pokud to teď vzdám, tak už to své sebevědomí ztratím na dobro. A tak jsem to napsala sem, jen tak pro jistotu, abych necouvla:-). Jak jste na tom se sebevědomím vy? Podpoříte mě, nebo si také o mě myslíte, že jsem blázen (já si to o sobě myslím poslední měsíc poměrně často) :-). </div>
Anonymoushttp://www.blogger.com/profile/17860338600183625166noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-4593421872738106783.post-16168138141521536282016-02-29T12:13:00.001-08:002017-04-20T13:34:21.259-07:00Chodíme a co boty - dát, či nedát? <div style="text-align: left;">
</div>
<table cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="float: left; margin-right: 1em; text-align: left;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEixfeLgBcrLIdTwgTVh0NR38GpKkdE2sgH1ICCvbuS89g8tkJWHTJkCOh6oT1bUuJaJu_U2XIl5s6mhcqAFdpCDXG5e6iL7I3VGHMA6OoADJz7iISiAgcoH9heamoL3kLjZLt0ugthKNK8/s1600/d%25C3%25ADt%25C4%259B+v+bot%25C3%25A1ch.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; margin-bottom: 1em; margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="160" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEixfeLgBcrLIdTwgTVh0NR38GpKkdE2sgH1ICCvbuS89g8tkJWHTJkCOh6oT1bUuJaJu_U2XIl5s6mhcqAFdpCDXG5e6iL7I3VGHMA6OoADJz7iISiAgcoH9heamoL3kLjZLt0ugthKNK8/s320/d%25C3%25ADt%25C4%259B+v+bot%25C3%25A1ch.jpg" width="320" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Foto jsem si půjčila na internetu:-)...</td></tr>
</tbody></table>
<div style="text-align: justify;">
Tomáška roční narozeniny už jsou dávno oslavené, jaro střídavě klepe na dveře a Tomášek stále po čtyřech. To, že roku neuteče, mi bylo jasné dávno, ale že od prvních nesmělých pokusů k opravdové samostatné chůzi uplynou celé dva měsíce, tak to by mě tedy vážně nenapadlo. No prostě měl svůj čas. Vím, že na tom nezáleží a že je naopak dobře, když dítě dlouho leze. I jako druhomatka už přece dávno vím, že nějaké soutěžení není k ničemu. Ale stejně už jsem se nějak těšila, až konečně začne opravdově chodit. Přeci jen to věčné lezení všude možně není moc praktické. V kočárku už byl otrávený, lézt po venku v zimě dost dobře nejde a tak jsem ráda, že už trochu ťape a že ho třeba na dětském hřišti mohu vyndat, on se zabaví prozkoumáváním okolí a já můžu houpat Emi na houpačce. </div>
<div style="text-align: justify;">
A když už tedy opravdu chodí, přichází na řadu druhá otázka. Co boty a hlavně jaké? U Emičky jsem dilema neměla žádné. Jakmile se dostala do stádia, že více času stála, než lezla, což v jejím případě bylo asi v devíti měsících, šla jsem do obchodu a koupila ji klasické dětské kožené botičky. Byly růžové, stály dost peněz a Emi je měla na noze v podstatě stále. Možná i díky tomu už v deseti měsících sama chodila. Těžko říct. U Tomáška jsem prošla duševní očistou, pročetla jsem řadu zajímavých studií a článků a zjistila, že téma bot není zase tak jednoduché. A protože názory se opravdu různí, držela jsem se hesla, kdo nic nedělá, nic nezkazí a boty jsem mu do teď nedávala v podstatě žádné. S bosou nožkou se rozhodně lépe leze, na dlažbě to sice poněkud klouže, ale dalo se to obejít neklouzavými ponožkami. Kdyby bylo léto, nechala bych ho ťapat po zahradě jen na boso. Stále věřím, že je to velmi zdraví prospěšné. I já sama chodím v létě velmi ráda bosa. Emi se neustále zouvá a já ji nebráním. Naše noha je dokonalý nástroj sám od sebe a nepotřebuje žádnou ochranu. Ale co v zimě? A tak jsem Tomáškovi zkusila obout boty po Emičce. Jsou to klasické kožené boty ke kotníku. A světe div se, stačilo jedno odpoledne a on začal chodit krásně i venku. Najednou se mu v těch botičkách nelezlo dobře a zjistil, že chůze je lepší. A pak i doma, když už boty neměl, pokračoval v chůzi po dvou. A od té doby leze čím dál méně a chodí. Jestli je to náhoda a nebo za to můžou obuté boty nevím. Možná by byla zajímavá srovnávací studie, zda děti s pevnými botami začaly chodit dříve, než ty na boso. Ale jak jsem psala, není to důležité, kdy začne. Každé dítě má své tempo a je třeba ho respektovat. Teď jen babo raď co dál. Jaké boty mám Tomáškovi koupit, abych mu prospěla a neublížila. Mám se držet zarytého a pořídit kožené botičky a nebo se mám spíše přiklonit k tomu, že příroda umí naše tělo dostatečně vyzbrojit a není nutné berliček v podobě zpevněných kotníčků, podpatku, tvarování klenby apod...a mám důvěřovat výrobcům tzv. barefoot bot, že oni vědí co dělají a dokáží svou obuví napodobit chůzi na boso? Vracím se k původní myšlence, že pokud by bylo léto, je má volba jasná. Nechala bych Tomáška chodit na boso, ale co v zimě? Jak to máte vy? Co obouváte sobě a svým dětem? </div>
Anonymoushttp://www.blogger.com/profile/17860338600183625166noreply@blogger.com1tag:blogger.com,1999:blog-4593421872738106783.post-6907783193174087852016-01-10T12:28:00.001-08:002017-04-20T13:34:40.784-07:00Naše první lyžařské krůčky<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
<div style="text-align: justify;">
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjxnyWfd3NR3Z0zF2bCFZZj87KJWExCLCSm5dfdnbqf1ADQ0b6o1SA3F5d3xTGALWbwiLttwvhKytJcNksGcr-4Kr9Fa7irYCLtFfQlYuFTeH5hCNUxP5vdkw6T8mEhB2ujJuSSEtA8qNQ/s1600/Emi+na+ly%25C5%25BE%25C3%25ADch.JPG" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="180" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjxnyWfd3NR3Z0zF2bCFZZj87KJWExCLCSm5dfdnbqf1ADQ0b6o1SA3F5d3xTGALWbwiLttwvhKytJcNksGcr-4Kr9Fa7irYCLtFfQlYuFTeH5hCNUxP5vdkw6T8mEhB2ujJuSSEtA8qNQ/s320/Emi+na+ly%25C5%25BE%25C3%25ADch.JPG" width="320" /></a></div>
Začátek ledna pro mě bývá vždy takový smutný. Vánoce jsou za námi, to hezké, na co jsme se všichni celý podzim těšili skončilo a teď zase alou do školy a do práce a opět začínají povinnosti. Jeden by řekl, že když jsem na mateřské, že se mě to netýká. Možná že ne, ale přesto na mě vždy dolehla taková podivná melancholie. A tak jsme si ty Vánoce letos pěkně protáhli a jeli se ještě na prodloužený víkend dovolenkovat. A kam jinam než za sněhem. </div>
<div style="text-align: justify;">
Ono na té mateřské je totiž obzvlášť důležité mít se na co těšit, něco plánovat a hlavně aspoň na pár dní vypadnout z domu. A hlavně nedbat na klasické výhrůžky při balení zavazadel, protože i já jsem rozhořčeně vykřikovala, že je to naposledy co někam jedu, že mi ta práce před odjezdem za to nestojí a že mi je stejně nejlépe doma ve svém, kde mám všechno pěkně při ruce. Znáte to, člověk už týden dopředu hromádkuje nejrůznější nezbytnosti po celém bytě, na honem vše přepírá, žehlí, kombinuje a vymýšlí. Neznalost tamního terénu věc ještě více komplikuje, je pak lepší mít vše raději dvakrát a protože známe děti, tak v některých případech i třikrát. A pak se zjistí, že všeho byla potřeba sotva třetina a tak by vlastně to původně zamýšlené jednou bohatě stačilo. Ale to už jsme zpět doma a pro změnu opět láteříme, že nám to cestování akorát komplikuje život, protože teď abych se týden nehnula od pračky a žehličky než to zase všechno uvedu do normálu. Ale jak jsem psala, na mateřské obzvlášť je důležité vypnout a přehodit výhybky a tak jsem vlastně strašně moc ráda, že jsme někam jeli. Bylo to totiž úplně super. </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Auto se nafouklo přesně tak jak jsme potřebovali a tak jsme kromě obrovského lodního kufru s oblečením, mohli ještě přibalit boby, sáňky s ohrádkou a dokonce i vlastní dvojpeřinu. Jelo se přece na hory za sněhem. Překvapením bylo, že na zmíněných horách bylo v čase příjezdu méně sněhu, než u nás v Polabí. Ale co naplat, jsme tu, vybaveni do hor a tak jsme se za tím sněhem vydali. Nejblíž byl Ještěd. A když už jsme byli u toho vleku, vznikl takový spontánní nápad, že tedy zapůjčíme Emičce klasické lyže a zaplatíme instruktora (s sebou jsme měli původně jen takové ty dětské na botičky s tím, že to pro začátek stačí a že nebudeme to lyžování prozatím lámat přes koleno). </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Emi se ještě ani nesklouzla a už nás to stálo sedm set korun. Tak snad se jí bude lyžování líbit. Mě tedy osobně se instruktor Vojta líbil moc. Sice jsem celou cestu v autě Emičce vysvětlovala, že to bude paní učitelka, ale evidentně ve změně pohlaví Emi problém neviděla. Parkoviště praskalo ve švech, Tom šel tedy parkovat někam za les a já s Emi a Vojtou a kočárkem šli na cvičný plácek. Vojta se mě několikrát snažil upozornit na fakt, že rodiče bývají často nežádoucí element a že by snad možná bylo lepší kdybychom se časem někde ztratili. Má pravdu, sama po letech cvičení s dětmi mám podobnou zkušenost. Ale nějak jsem cítila, že tady je to jiné. Emi ještě nechodí do školky, nezná situaci, že bych ji někam dala, odešla a pak se vrátila. Nechtěla jsem ji vytvořit v hlavičce blok - lyžování, rovná se rodiče mě opustili. A tak jsem vesele cvičila s nimi, skotačila stejně nemotorně, jako bych měla na nohou lyžáky a snažila se splynout tzv. s davem. Emi spolupracovala a to bylo hlavní. Pro mě osobně trochu překvapivé, ale nic jsem neříkala. Tomášek naštěstí neprudil, seděl v kočárku a povzbuzoval nás svým bravurně zvládnutým paci, paci. Emi byla trochu nedočkavá, moc ji nebavilo trapné ježdění na jedné lyži jako na koloběžce, když asi ví, že tohle koloběžka není a že k lyžování se nosí lyže dvě. Nejspíš chápala, že z padesáti minutové lekce je třeba vytěžit maximum a že na koloběžce se může dosyta vydovádět doma. A tak se už už schylovalo k prvnímu skluzu a v tom se Emi sekla. Bylo to ve stejný okamžik, kdy dorazil i tatínek. A spustila opravdový, nefalšovaný pláč. Slzy jako hrachy. A co teď. Vzdát to? Nic nepomáhalo, svačina, pití, přísné pohledy, přemlouvání...bylo mi z toho úzko. Nešlo o to lyžování, ani o instruktora (toho mi bylo líto obzvlášť a smekám před ním s jakou trpělivostí vytrvale zkoušel všechno možné), ale o to, že takhle si své první lyžování Emi zapsat neměla. Měla to být legrace a ona musí zjistit, že to legrace je. Nakonec jsem byla poslána za budku a nějakým zázrakem se tatínkovi a Vojtovi podařilo Emi přesvědčit, aby se sklouzla. A tam se to zlomilo. Byla tu opět naše bojovnice Emi. Pravda, Vojtu na milost nevzala, ale lyže ano. A to je super. Vydržela se mnou a s tatínkem lyžovat tři hodiny v kuse (karty se obrátily, my přesvědčovali ji ať už jdeme domů, protože to tahání do kopce je fakt fuška). Pravda, o nějaké výuce nemůže být řeč. Jede prostě dolů, já vedle ní běžím a snažím se zabránit případnému karambolu. O pluh se pokouší, ruce na kolínkách při jízdě má. Nemá absolutně žádný pud sebezáchovy, jede prostě rovně (nepadá, drží balance, nezaklání se, lyže se jí nerozjíždějí), hlavně rychle a když, tak si dobruslí aby zrychlila (zde se asi opravdu vyplatil ten nácvik na bruslích). Vypadá skvěle a já se při pohledu na ní tetelím rodičovskou pýchou. Každopádně po této zkušenosti jsem usoudila, že na nějakého instruktora máme ještě chvíli čas. Zatím stačí prostě sníh a nějaký hodně mírný kopeček.Vlek také nepotřebujeme, od toho má mě (mimochodem jsem druhý den vymyslela zlepšovák tahání za hůlku a je to mnohem komfortnější pro má bolavá záda). A tak to vypadá, že ani na hory jezdit nemusíme, že můžeme trénovat kdekoli a kdykoli...jen ty lyže pořídit vlastní a nic nám nebrání. </div>
<div style="text-align: justify;">
...Ale zase by Emičky lyžování mohlo být dobrým alibi pro další prodloužené víkendy a to za to stojí přeci:-). </div>
<div style="text-align: justify;">
Snad nás příroda obdaří další sněhovou nadílkou a budeme ještě moc trénovat, protože Emi nemluví o ničem jiném. </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
Anonymoushttp://www.blogger.com/profile/17860338600183625166noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-4593421872738106783.post-12085159925005750382016-01-05T11:06:00.000-08:002016-01-05T11:06:00.991-08:00Šťastný nový rok!!! <div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhStm800iKbFEz17bEQSZKXiMcotY_1gUh5iQc8qYFWuqDXddl1KIUjX7sRvGAfHonPPUEmlhW2A3w17fEkR5yrQjgy3rl3d37LyDmss0bB-F2SnDWCNwzNjMcAlWncgZ8YbCtQQhk2dgI/s1600/Tom%25C3%25A1%25C5%25A1ek+prvn%25C3%25AD+sn%25C3%25ADh.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="180" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhStm800iKbFEz17bEQSZKXiMcotY_1gUh5iQc8qYFWuqDXddl1KIUjX7sRvGAfHonPPUEmlhW2A3w17fEkR5yrQjgy3rl3d37LyDmss0bB-F2SnDWCNwzNjMcAlWncgZ8YbCtQQhk2dgI/s320/Tom%25C3%25A1%25C5%25A1ek+prvn%25C3%25AD+sn%25C3%25ADh.jpg" width="320" /></a></div>
<div style="text-align: justify;">
Už je to měsíc co jsem si našla chvilku na svůj oblíbený blog a napsala pár řádků...čas s dětmi tolik letí. Žiji den za dnem, vše v zajetých kolejích, nic nepředvídatelného, nic extra náročného a přesto večer co večer padám s hlavou těžkou jako pátrací balón do polštářů a říkám si, že chci mít aspoň chvíli klid. Klid, ticho, spánek, být jen sama se sebou. Je to zvláštní, nikdy předtím jsem tolik netoužila potom být sama jako nyní. Vyhledávám aspoň chviličky nerušeného klidu, zamykám se ve vaně, čumím do prázdna a na nic nemyslím...i když vlastně myslím, pořád nad něčím přemýšlím a mám tisíc důležitých věcí, které by vás určitě také zajímaly...ale dříve, než si sednu k počítači, tak je stačím zapomenout, nebo se nějak vyřeší sami a přestanou být důležité. </div>
<div style="text-align: justify;">
Tak co bylo tento měsíc na pořadu dne? Vše se točilo kolem příprav na Vánoce. Opět jsem se zaobírala myšlenkou kolik je dobré dávat darů a stejně jsem nakonec podlehla nakupovací mánii, zahltila své děti nespočet dárků a opět si, stejně jako loni předsevzuji, že příští rok jich opravdu musí být méně. Jeden hlavní (vytoužený), jeden naučný a jeden měkký. Emička letos poprvé zažila Vánoce tak, aby si je pamatovala. Myslím, že příští rok u nás vypukne ta správná ježíškománie a možná mě konečně Emi dokáže naladit i v době adventu a mě se konečně vrátí ten motýlí pocit, který jsem prožívala jako dítě. Nějak jsem se letos nemohla vánočně naladit, neměla jsem chuť uklízet, zdobit...nakonec jsem vše udělala, vyzdobila byt více, než kdykoli předtím, upekli jsem cukroví, koupili kapra, kterého jsme měli tři dny ve vaně na zahradě, zabalila jsem dárky, na nikoho jsem nezapomněla a bylo to super. Ale mrzí mě, že mě opustilo to vánoční nadšení, chci zpátky ten pocit a doufám, že mi ho mé děti vrátí. To si přeji pro další roky k Vánocům. </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Emička oslavila tři roky. Je to neuvěřitelné jak rychle to letí. Koupili jsme jí nové lední brusle, protože díky veřejnému bruslení na náměstí před Vánoci se pro bruslení nadchla. Jde jí to skvěle. Nepadá. Už to dokonce začíná vypadat jako opravdové bruslení. Nejspíš z ní bude krasobruslařka. </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Tomášek oslavil jeden rok. Nechodí (roku neutekl a dlouho neuteče), stále se kojí (stále častěji) a možná právě proto mě to tak překvapilo. Je to přeci ještě malé miminko,tak jak je možné, že už mu je rok? Půlku oslavy svých prvních narozenin prospal v kočárku. A já byla ráda, že mám čas na přátele a na klidné oslavování. Je zvláštní jak to člověk s přibývajícími dětmi stále méně řeší. Nedovedu si představit, že Emička prospí oslavu svých prvních narozenin. </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Na Silvestra jsem šla se svým manželem do města. Tančila jsem, bláznivě a sexy jsem se oblékla. Bylo to super a myslím, že mi to prospělo. Bylo fajn zase jednou nejít spát se slepicemi. </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Tak to je asi vše, možná se toho stalo víc, ale už jsem to stačila zapomenout. A tak snad v příštím roce budu lepší blogerkou a vy, moji milý čtenáři mi zůstanete věrní. Přeji vám úspěšný start do nového roku, mnoho zdraví, lásky, zážitků a opravdových přátel a lidí, kteří vás mají rádi. Šťastný nový rok 2016!!!</div>
<br />
<br />
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiDDDLqJ__84MdVne__hWKZCxmWfGld-nanXNgOQ8cKbtJWfHQg7Ba9UbPa69XOOPuUbf-bChr9JYOTsE4nsjgy7-Q9JQaAMdS-cP5zW4jl6QF-dj51a_GCgOKAXFjRU8GDEa7AxAlLL-g/s1600/Emi+na+brusl%25C3%25ADch.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="227" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiDDDLqJ__84MdVne__hWKZCxmWfGld-nanXNgOQ8cKbtJWfHQg7Ba9UbPa69XOOPuUbf-bChr9JYOTsE4nsjgy7-Q9JQaAMdS-cP5zW4jl6QF-dj51a_GCgOKAXFjRU8GDEa7AxAlLL-g/s320/Emi+na+brusl%25C3%25ADch.jpg" width="320" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Emi hokejistka...na ledě už je jako doma.</td></tr>
</tbody></table>
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhVL5EwJ8hrN1FNZWjCvawhwCs8DGa7iCY3B4qmkUk5DrR3Tv9uN0e4YX1orPT4Gg73cafD3bcnq7D5zzEb9RxkMqjmeiFtjtJFN7YDrriZiAlTlkWKvt5FxRADuseF0xHtNvju0knJXKY/s1600/Emi+na+brusl%25C3%25ADch+ma%25C5%25A1karn%25C3%25AD.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="213" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhVL5EwJ8hrN1FNZWjCvawhwCs8DGa7iCY3B4qmkUk5DrR3Tv9uN0e4YX1orPT4Gg73cafD3bcnq7D5zzEb9RxkMqjmeiFtjtJFN7YDrriZiAlTlkWKvt5FxRADuseF0xHtNvju0knJXKY/s320/Emi+na+brusl%25C3%25ADch+ma%25C5%25A1karn%25C3%25AD.jpg" width="320" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Maškarní na ledě...Emi ve vítězném kostýmku:-)</td></tr>
</tbody></table>
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgtNh5bbI4r47U9B0xRS9pr3mBdYCuklDcnjkb1AWgtPFvCxyvfeeCDVxg7jqz6g3WKnNfetOfB0kKKKPRQRRTVzhOgmeInY-YpG0yRvIs8xVbq9A5xoDn6oZ3wzKfwyaVHkgsX-HtEoa0/s1600/Emi%252CTom%25C3%25A1%25C5%25A1ek+V%25C3%25A1noce.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="213" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgtNh5bbI4r47U9B0xRS9pr3mBdYCuklDcnjkb1AWgtPFvCxyvfeeCDVxg7jqz6g3WKnNfetOfB0kKKKPRQRRTVzhOgmeInY-YpG0yRvIs8xVbq9A5xoDn6oZ3wzKfwyaVHkgsX-HtEoa0/s320/Emi%252CTom%25C3%25A1%25C5%25A1ek+V%25C3%25A1noce.jpg" width="320" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Tomáškův dárek udělá radost všem...zvláště tatínkovi, který nahrazuji sedm párů koní</td></tr>
</tbody></table>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgLu8i99OAcrnenfbPafFli0ed2GsA2fA9tgLRUPm__J8IPY7Fm0TRoYbn0mwmvRLhfbA94hMjwLeAPDMT0Roeqi5Lo36md63NV7m1eLYv2fHmRG4U6ic9Q3bYMfZi4E9jfJSvlzg45Y4I/s1600/Emi%25C4%258Dka+oslava+3.narozeniny.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgLu8i99OAcrnenfbPafFli0ed2GsA2fA9tgLRUPm__J8IPY7Fm0TRoYbn0mwmvRLhfbA94hMjwLeAPDMT0Roeqi5Lo36md63NV7m1eLYv2fHmRG4U6ic9Q3bYMfZi4E9jfJSvlzg45Y4I/s320/Emi%25C4%258Dka+oslava+3.narozeniny.jpg" width="248" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Naše Sněhurka na oslavě svých narozenin a náš nový člen rodiny...nestačí, že musím oblékat dvě děti...</td></tr>
</tbody></table>
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEglQX40iurlneVQmQFPUDbdqYrT9IGpymHLyHurYaOXPIDN8FjYKcgQPx3qXKx8F048NrqtO05a_Axd2-hzLXjS3YGlynzyhjX94ZXZQ1M18jwAWEAH6WpXBPXhUdh8FflCar4GtMPq_bs/s1600/Tom%25C3%25A1%25C5%25A1ek+oslava+1.+narozeniny.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="213" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEglQX40iurlneVQmQFPUDbdqYrT9IGpymHLyHurYaOXPIDN8FjYKcgQPx3qXKx8F048NrqtO05a_Axd2-hzLXjS3YGlynzyhjX94ZXZQ1M18jwAWEAH6WpXBPXhUdh8FflCar4GtMPq_bs/s320/Tom%25C3%25A1%25C5%25A1ek+oslava+1.+narozeniny.jpg" width="320" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Foto z oslavy, pusa od šlehačkového dortu, rok se oslavil se vším všudy:-). </td></tr>
</tbody></table>
Anonymoushttp://www.blogger.com/profile/17860338600183625166noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-4593421872738106783.post-42022084026773809712015-11-09T00:10:00.000-08:002015-11-09T00:11:35.865-08:00Fotokniha - vzpomínky po ruce:-)<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh8eVT4YZJQymPczrZSQBce03pW3SBQ_llCL8WY131B4NDeBpl2SSSTZYQcj_3aOuADiSopQi63sKcHKPiH4Z7TYW3ibSnzZETGpLLzJtGsARl0ti37_vYsHW5-LVzVZhHF0Nk-DB_4dEU/s1600/1002900_10201492269605265_909559688_n.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="240" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh8eVT4YZJQymPczrZSQBce03pW3SBQ_llCL8WY131B4NDeBpl2SSSTZYQcj_3aOuADiSopQi63sKcHKPiH4Z7TYW3ibSnzZETGpLLzJtGsARl0ti37_vYsHW5-LVzVZhHF0Nk-DB_4dEU/s320/1002900_10201492269605265_909559688_n.jpg" width="320" /></a></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="text-align: justify;">Jako malé dítě jsem měla své vlastní album s fotkami. Vytvořila mi ho máma, nalepovala do něj ne jen fotky, ale i různé další vzpomínky. A já jako holka tu knihu o mém dětství milovala. Dodnes si ji ráda prohlížím, i když znám každý snímek v knize téměř nazpaměť. A ještě raději mám chvíle, kdy se sejdeme celá rodina, vytáhne se krabice od kozaček ze skříně a my se se smíchem hodiny prohrabujeme všemi fotkami naší velké rodiny. Některé své příbuzné znám právě jen díky těmto černobílým fotografiím. Miluji vůni těch obrázků, cítím, že mají duši a každá fotografie vypráví svůj osobní příběh. </span></div>
<div style="text-align: justify;">
Dnešní děti mají proti svým prarodičům mnohonásobek fotografických snímků, jsou zvěčněni při mnoha různých příležitostech. A ne jen fotky, ale dokonce i videa. Mají fotky z bříška u maminky, pár minut po porodu, první úsměv, tleskání ručičkami, krok, jízda na kole...vše je zdokumentováno. Tedy alespoň u nás. A přesto o tom Emička ani neví. Je to uloženo v počítači a celou řadu těch snímků ona sama ani neviděla. A já vlastně v podstatě také ne. Jediné fotografie, které mají u nás v rodině nějakou hodnotu, jsou ty pomačkané, vybledlé obrázky, které jsem na rychlo Emičce pustila do tiskárny. A Emi je má ráda. Každý den si ty pomuchlané fotky prohlíží, ukazuje je návštěvám - jak byla malá, tady jsem ještě miminko a mám malinkaté ručičky, nadšeně komentuje. </div>
<div style="text-align: justify;">
A tak jsem se rozhodla, že bych měla překonat svou lenost a vytvořit svým dětem podobnou vzpomínku na dětství. Nějaký hmatatelný důkaz, který si mohou prohlížet kdykoli budou chtít. A objevila jsem kouzlo <a href="http://www.reptisk.cz/fotokniha/">fotoknihy</a>. Na webových stránkách <a href="http://reptisk.cz/">reptisk.cz</a>, které mi doporučil jeden přítel, jsem se pustila do budování alba šitého na míru přesně svým dětem. A přiznám se, že jsem tomu dočista propadla. Konečně se mohou využít všechny ty úžasně vtipné momentky uložené hluboko v mých archívech. A čím více času a energie tomu věnuji, tím více si začínám být jistá, že Emička bude nadšená. A když už jsem se do toho pustila s takovou vervou, byla by škoda nevyužít momentální předvánoční nabídky a to jsou zdarma stránky navíc - místo 28stran jich můžu mít 40. Mrkněte se, akcí tam mají víc. Odkaz na stránky je <a href="http://www.reptisk.cz/">zde</a>. </div>
<div style="text-align: justify;">
A co vy? Vytváříte dětem poctivě alba a fotoknihy, nebo jste na tom jako já, že jen zálohujete a čekáte, až na to někdy konečně budete mít klid a čas?:-)</div>
Anonymoushttp://www.blogger.com/profile/17860338600183625166noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-4593421872738106783.post-70617885831682391282015-10-29T12:50:00.000-07:002015-10-29T12:50:28.371-07:00Týden v Pekle<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
<br />
<div style="text-align: justify;">
Možná si podle názvu řeknete, že mám za sebou nejspíš pěkně peprný týden a že jsem si pěkně užila. No jak se to vezme, užila, ale samé fajn věci. Dokonalou dámskou jízdu v hotelu specializovaném na dětské návštěvníky především, s příhodným názvem Peklo. Na týden jsem nechala ladem celou svou domácnost s mými oblíbenými spotřebiči jako je pračka, myčka, sporák i žehlička, zabalila si pro sebe a své děti to nejnutnější a odjela se rekreovat do Jizerských hor. A bylo tam o nás perfektně postaráno, to se musí nechat. </div>
<div style="text-align: justify;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhtTMcgW6HzvWiXtBc_S4TUs0I0W9Yjro_IEerhMCtXtkDtrqCfNGhoWymg1poHD_zT2WgpExq0EzMsjydvOUzPtpijoJy90sps3a3l03hWv0WOv-DJ_vMvFNrG_vze3flXwxPafb3wXz8/s1600/%25C5%25A1ampus+s+jahodama.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhtTMcgW6HzvWiXtBc_S4TUs0I0W9Yjro_IEerhMCtXtkDtrqCfNGhoWymg1poHD_zT2WgpExq0EzMsjydvOUzPtpijoJy90sps3a3l03hWv0WOv-DJ_vMvFNrG_vze3flXwxPafb3wXz8/s320/%25C5%25A1ampus+s+jahodama.jpg" width="176" /></a>Už dopředu jsem dle popisu z internetových stránek čekala, že to bude zábava, ale že těch pět skvěle vybavených vnitřních heren s hračkami, interaktivní zábava na chodbách, slanovodní bazén i venkovní hřiště a pískoviště budou opravdu tak pěkné a pro mé děti zajímavé, to jsem tedy nečekala. Klobouk doků, protože to se jen tak nevidí. Vše v perfektním stavu, netradiční, moderní a nesmírně lákavé. Týden byl pro mé děti málo, aby vše stihly vyzkoušet a do syta si pohrát. </div>
<div style="text-align: justify;">
Uvnitř hotelu bylo tolik zábavy, že vlastně ani nevadilo, že nám většinu týdne prší a teploty se pohybují sotva pár stupňů nad nulou. I tak jsme si užily i venkovní radovánky, hlavně všechna možná vozítka, koloběžky, kola a motokáry, které byly k zapůjčení ve velkém stanu v areálu. Dokonce se tam Emi naučila jezdit na kole bez zadních koleček. </div>
<div style="text-align: justify;">
A my matky? My jsme si konečně měly čas dosytosti vykecat díru do hlavy, užít si jen čas se svými dětmi a nechat se opečovávat. V hotelu bylo vše zařízené k maximální spokojenosti. Vypíchla bych např. velkou hromadu čistých bryndáčků volně k dispozici v jídelně, všude se vyskytující zásobníky s papírovými utěrkami či možnost vyprání a sušení prádla. Emi byla nejvíc nadšená z velké sestavy dřevěných kolejí s vláčky, nádražím a padacím mostem, z dětských záchodků a velké balónkové herničky. </div>
<div style="text-align: justify;">
Pravda, hotel není příliš klidným místem a rozhodně nedoporučuji jeho návštěvu nevrlým osobám nezvyklým na dětský hlahol. Ale my, co máme děti, jsme na ten hlahol zvyklé, oceníme, že zde naše děti nejsou nikomu na obtíž, že není nutné neustále trnout, zda náhodou naše dítko nespustí povyk zrovna uprostřed večeře, že rozbije talíř, bude ukňourané, hlučné. Spíše naopak. Uklidní nás, že všechny děti mají občas "své dny" a že to s těmi našimi čertíky není zase tak zlé a že se v Pekle nacházejí i horší případy:-). </div>
<div style="text-align: justify;">
A přesně takovýto pobyt je další plus pro naše děti. Mají příležitost se tzv. otrkat, vyzkoušet si jídlo alá v restauraci, velmi nenásilně se učit společenskému chování, komunikaci s dalšími dětmi ale i dospělými. Každý takový zážitek se do těch našich tabula rasa zapisuje a přičítá se jim k dobru. Příště totiž až půjdeme se svými dítky do opravdové restaurace a bude nám záležet na tom, jak se chová, bude zase o kousek otrlejší a jistější ve svém chování. Moje Emi se po týdnu vrátila úplně vyměněná, mnohem povídavější a sebejistější. A i tom je cestování s dětmi. </div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiTuRVxYUCNroZcGx6qWGDfMgFb8YZc93CZSSal0YuZyIj8dHp02fgT-a_ONLHh9brZO3uwznXLMeskemZVENiVsJ1zqXiLhUtIyT3-0RmdyEFy7e1-0hjdTmdfTYE0fJJFK3_BB61Z0Dk/s1600/peklo+v%25C3%25A1le%25C4%258Dci+v+herni%25C4%258Dce.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="180" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiTuRVxYUCNroZcGx6qWGDfMgFb8YZc93CZSSal0YuZyIj8dHp02fgT-a_ONLHh9brZO3uwznXLMeskemZVENiVsJ1zqXiLhUtIyT3-0RmdyEFy7e1-0hjdTmdfTYE0fJJFK3_BB61Z0Dk/s320/peklo+v%25C3%25A1le%25C4%258Dci+v+herni%25C4%258Dce.jpg" width="320" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh9K_n5pAB8YpG3t_co2gTwi49RBxiTJnWUqbMPNzILBZOKxOMQ_jTCOKdHXxIt2RQbtc6k8K6gPV2DnV-IEa4vmJEnm6jDX1qJQP71PtranvtJjo7o5QnNe0Q-F34pLdHVhSSdQ8jBsDc/s1600/peklo+balonky.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="180" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh9K_n5pAB8YpG3t_co2gTwi49RBxiTJnWUqbMPNzILBZOKxOMQ_jTCOKdHXxIt2RQbtc6k8K6gPV2DnV-IEa4vmJEnm6jDX1qJQP71PtranvtJjo7o5QnNe0Q-F34pLdHVhSSdQ8jBsDc/s320/peklo+balonky.jpg" width="320" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEikD0j1plFU3HhrYoizf_v4IxNwC7te5re_dMInV2-ao0Ls_n_gVfMzKoqjG-qi5HsyeFshMVZ0veUXfLDOqphyHozbZ0npalu60HcZtUWrEwpT77Jj-xDzTQsQzZNttgYkpvzJaNKB9u4/s1600/peklo+andy+s+d%25C4%259Btmi.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="180" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEikD0j1plFU3HhrYoizf_v4IxNwC7te5re_dMInV2-ao0Ls_n_gVfMzKoqjG-qi5HsyeFshMVZ0veUXfLDOqphyHozbZ0npalu60HcZtUWrEwpT77Jj-xDzTQsQzZNttgYkpvzJaNKB9u4/s320/peklo+andy+s+d%25C4%259Btmi.jpg" width="320" /></a></div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
Anonymoushttp://www.blogger.com/profile/17860338600183625166noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-4593421872738106783.post-74424441145918039152015-10-13T02:48:00.000-07:002017-04-20T13:35:09.353-07:00Kojení je fajn, ALE...<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhinjWmTZUHgCNmtlldo4XDJIUeaxqJ5kyVVbrn3xBRS-8OAjrxtsJ8Ca_o-KR7ag-R2vc9cx2PwTyqZSAp-dTh8IDoUY6NAT1EBduMnW4QJo6iQgLyFoodmQ3ulMFgHXF-hsLpSzqIVAk/s1600/Tom%25C3%25A1%25C5%25A1ek+sp%25C3%25AD.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="213" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhinjWmTZUHgCNmtlldo4XDJIUeaxqJ5kyVVbrn3xBRS-8OAjrxtsJ8Ca_o-KR7ag-R2vc9cx2PwTyqZSAp-dTh8IDoUY6NAT1EBduMnW4QJo6iQgLyFoodmQ3ulMFgHXF-hsLpSzqIVAk/s320/Tom%25C3%25A1%25C5%25A1ek+sp%25C3%25AD.jpg" width="320" /></a></div>
<span style="text-align: justify;">Kojím. Kojím každé dvě až tři hodiny, kojím několikrát za noc, kojím ve vlaku, v letadle, u televize, při uspávání, bolení, kojím v restauraci, na návštěvě, dokonce i v moři...</span><br />
<div style="text-align: justify;">
Je to pohodlné, rychlé, vždy připravené a Tomášek kojení miluje. Už deset měsíců. </div>
<div style="text-align: justify;">
Z počátku, když se Tomášek narodil, jsem kojila s kloboučky. Někdy na konci šestinedělí se mi je povedlo odbourat. Bylo to pro mě hrozně důležité, protože jsem chtěla kojit co nejdéle. Dokonce jsem byla přesvědčená, že to vydržím až do tzv. samoodstavení (někdy kolem tří let). Nespěchala jsem s příkrmy, počkala jsem si až na konec šestého měsíce a i tak jsem pořád více kojila, než přikrmovala...Neumím si to vysvětlit, ale v prvních měsících kojení se ze mě stal nadšený obhájce a příznivce kojení. Možná jsem tím svému okolí musela být až protivná, neřešila jsem nic jiného. Můj život byla jedna velká laktace! Nejspíš hormony...příroda to tak chce, aby matky kojení totálně propadly.</div>
<div style="text-align: justify;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi_O3Q-YHWJ-0vWKPC0rV8_AxsacvRgPHO1KPjRCyMFxMQqvkz7jDlcefTRYIf-kLwoZoyuRR9wdmbfn2taIpaSgTPq2AzvvYt-3GEaGkUSahJEpNLHvyiV5K4pPvgk5Jh_UdriYiREweg/s1600/Kojen%25C3%25AD+Emi.JPG" imageanchor="1" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em;"><img border="0" height="240" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi_O3Q-YHWJ-0vWKPC0rV8_AxsacvRgPHO1KPjRCyMFxMQqvkz7jDlcefTRYIf-kLwoZoyuRR9wdmbfn2taIpaSgTPq2AzvvYt-3GEaGkUSahJEpNLHvyiV5K4pPvgk5Jh_UdriYiREweg/s320/Kojen%25C3%25AD+Emi.JPG" width="320" /></a>Momentálně mám pocit, že jsem nejspíš prošvihla to správné období, kdy bylo nejlepší začít nahrazovat kojení normálním jídlem (aspoň přes den). V období, kdy Tomášek projevoval evidentní zájem o jídlo (často i na úkor kojení) jaksi pominulo a dnes, v deseti měsících, se zdá, že preferuje kojení před jakýmkoli jídlem. A já začínám cítit, že bych ráda to kojení nějak elegantně eliminovala. Nejde o to, že by mi vadilo kojit a klidně i do toho kýženého samoodstavení. Ale ráda bych se od toho maličkého tvorečka nějak osvobodila...aspoň na okamžik, na pár hodin. Chci si obléknout šaty bez výstřihu (ze kterých nejdou vyndat prsa), chci jít do divadla, do kina, na skleničku. A mám strach, že čím déle toto neustálé kojení bude trvat, tím hůře se bude postupně a hlavně nenásilně odbourávat. </div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgPUBc5EFFaXN3BBLtrgjo4Ysvgl-vopMgN6Kn_48PMICJUqIn5YQh8MISwVYzGkP11n59TxMUo-2-ksFV6SjNQLP2JK4bvpynhB6K-ZvuzESFXtjAFM1wVZAZIVSgbUmOmszMkM6-dTHU/s1600/Tom%25C3%25A1%25C5%25A1ek+v+j%25C3%25ADdeln%25C3%25AD+%25C5%25BEidli%25C4%258Dce.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgPUBc5EFFaXN3BBLtrgjo4Ysvgl-vopMgN6Kn_48PMICJUqIn5YQh8MISwVYzGkP11n59TxMUo-2-ksFV6SjNQLP2JK4bvpynhB6K-ZvuzESFXtjAFM1wVZAZIVSgbUmOmszMkM6-dTHU/s320/Tom%25C3%25A1%25C5%25A1ek+v+j%25C3%25ADdeln%25C3%25AD+%25C5%25BEidli%25C4%258Dce.jpg" width="228" /></a></div>
Jsme v takovém stádiu, že když Tomáška krmím normálním jídlem já, odmítá ho - chce prso. Příkrmy tedy u nás musí podávat někdo další - tatínek, babička...často něco pojídá i s Emičkou. Ale jakmile ho posadím do židličky já, je to řev, prohýbá se, plive...dopadne to vždy tak, že mu dám prso a on spokojeně usne v mé náruči. Stejně tak uspávání v kočárku. Jakmile ho mám uspat já, trvá uhoupání třikrát tak dlouho, nikdy se to neobejde bez pláče. Uspává-li ho například babička, zavře oči a téměř okamžitě usíná. Dobrovolně a v klidu.<br />
<br />
<div style="text-align: justify;">
Celou tu dobu, co ho houpu v kočárku a pokouším se ho přimět ke spánku, u toho vnitřně trpím. Připadám si neschopná, mé instinkty mě nabádají, abych ho vyndala a nakojila. Rozum říká, že nakojený je a že není nic špatného, když bude spát na čerstvém vzduchu. Hlavně nemůžu trávit celý svůj čas jen s Tomáškem na prsu, ležet hodinu v posteli a čekat až se vyspí do růžova. Nemůžu a už ani nechci. A tak mám dny, kdy jsem odhodlaná s tím něco udělat - poctivě přikrmuji, kojím jen na jeho výrazné požádání. Vždy před tím zkusím něco nabídnout k jídlu. Uspávám v šátku, v kočárku. A pak přijde den, kdy nestíhám, někam jdeme, něco se děje dalšího a mě se nedostává času a tak nabídnu nejrychlejší variantu - prso. A nebo prostě jen nemám náladu, uvědomím si, že mi to kojení vlastně až tak nepřekáží a nechávám to prostě plynout a kojím kdy si Tomášek řekne, jsem v klidu a spokojená. A je mi jasné, že můj syn si to kojení jen tak nenechá vzít. Konec kojení se bude odehrávat v jeho režii, on bude tím, kdo rozhodne, že přišel ten správný čas na odstavení. A mě nezbývá než to přijmout, smířit se s tím a radovat se z času, který patří jen nám. I o tom je mateřská láska. O okamžicích, kdy už toho všeho máte plné zuby, cloumá vámi vztek, jste unavená, vyčerpaná, naštvaná a přesto své dítě vezmete do náruče a to prso mu nabídnete. </div>
<br />
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
PS: Moje starší dcera ( 2 roky a 10 měsíců) se sama od sebe rozhodla přestat dudat dudlík. Připomínalo to popisované samoodstavení. Nejprve tomu všemu předcházelo období, kdy byla na dudlíku závislejší, než kdy předtím. Do té doby ji stačil jen na spaní, občas si podudala přes den na pár minut. Najednou ho měla v puse neustále. V noci jsem jí ho musela násilím vyndavat z pusy a kdykoli se probrala, opět si ho tam sama vložila. Hlasitě sála přes den i ve spánku. Přiznám se, že jsem začínala být zoufalá. Zkoušela jsem na ní různé fígle o malých koťátkách, které nemají maminku a potřebují dudlík. Nic nezabíralo. Odmítala se ho vzdát. A pak najednou, z ničeho nic ho začala používat méně a méně. Ležel ji na očích a ona si ho třeba týden nevzala. Bez nějakého násilí, bez velkého humbuku...prostě si sama rozhodla, že už ho nepotřebuje. Většina příbuzných si prvního měsíce bez dudlíku ani nevšimla. Velkou zkouškou byla dovolená, ale i tam si nevzpomněla. Je to za námi. Už je velká holka:-). </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Tak rychle to uteklo. Emi budou na Vánoce tři roky. Stejně rychle utečou i tři roky s Tomáškem a ještě budu ráda vzpomínat na kojení. I tak to člověk musí brát. V životě dítěte není nutné spěchat. Vyvíjejí se tak rychle, že není třeba to ještě urychlovat. Až přijde ten správný čas, přestane moje prso potřebovat a ten čas dozajista přijde, je to součást vývoje, posune se někam dál, objeví nové věci...nic netrvá věčně a tak hlavu vzhůru:-). </div>
<br />Anonymoushttp://www.blogger.com/profile/17860338600183625166noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-4593421872738106783.post-72643683652981367612015-09-30T12:01:00.003-07:002017-04-20T13:35:33.296-07:00S dětmi v "zakázaném" Egyptě<div style="text-align: justify;">
Léto je definitivně za námi a to i pro mě, která si ho jela spolu s rodinou prodloužit do vzdáleného Egypta. Těch čtrnáct dní uteklo jako voda a já si nějak nemůžu zvyknout, že už je podzim a že ty nové plavky, které se tak skvěle nosily opravdu obléknu leda tak do krytého bazénu. Jako každý rok, i letos jsem si dala skoro měsíc opravdovou dovolenou. Bez povinností, bez práce, bez počítače, pracovního telefonu a dokonce i bez blogu. Prostě takový relax, jen já se svou rodinou, sluníčkem, bazénem, později i mořem a drinky:-). Tímto se tedy omlouvám mým příznivcům za letní pausu a slibuji, že další podobně dlouhá prodleva nastane zase až za rok:-). Jsem tedy zpět, odpočatá, s novou energií a spoustou nových myšlenek. Ale pěkně popořádku...co tedy v tom Egyptě a jak to zvládly moje malé děti?</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Čím více se blížil odjezd, tím více mi začínalo docházet, že možná velmi riskuji. Přeci jen mám obě děti dost malé...co když nezvládnou místní klimatické podmínky, budou mít problémy s vedrem, s klimatizací, stravou, vodou...budou je bolet uši, budou mít průjem, zvracet...a co když něco takového potká i mě a nebudu se moc o děti postarat, hlavně co se týká kojení Tomáška. Do toho ještě otevřená kritika na většině internetových diskusích...bála jsem se i někomu jen říct, že jedu s dětmi do toho "zakázaného" Egypta.</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
První strašák byl let. Už jsem s Emi letěla po třetí a věděla jsem, že lety zvládá úplně bez problému. Ale tentokrát se letělo uprostřed noci a nikoli přes den jako dosud a také jsem nevěděla jak zareaguje Tomášek. Pamatuji si lety do Egypta, kdy malé děti usedavě plakaly celou cestu a já si jen v duchu říkala, proč je tam vůbec berou. Tak naštěstí v našem letu neplakalo dítě žádné. Obě děti spaly jako když je do vody hodí...Tomášek v náručí babičky a Emi na sedadle vedle mě s hlavou na mém stehně. Jediný, komu se dělalo lehce nevolno při vzletu, jsem byla já a to mi normálně nic není. </div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
No a co to vedro? Vzhledem k velmi teplému letnímu počasí u nás v Čechách, se teplo v Egyptě nezdálo nějak nesnesitelné. Naopak - stále tam pofukuje větřík, bazény i moře mají příjemnou teplotu k schlazení...prostě u vody je to jiné a to platí i pro děti. Přestože tam teplota neklesla pod 28 stupňů i v noci, obě děti fungovaly zcela normálně. Žádný pláč, mrzutost... Pravda, máme zahradu a obě děti jsou zvyklé být hodně venku, slunci se nevyhýbáme ani doma. Právě proto jsem zvolila podzimní dovolenou, aby děti byly připravené na slunce a já se nemusela přehnaně strachovat. A vyplatilo se. Pro jistotu jsem s sebou měla i ochranné oblečky, ale nakonec stačilo jen mazat krémem. </div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
A jak se děti popraly s odlišnými bakteriemi, které prý v Egyptě prostě lítají ve vzduchu? Předem musím napsat, že během prvního dne v hotelu jsem úplně zapomněla na nějakou přehnanou opatrnost. Původně jsem si kladla na srdce, že pro hladký průběh musím dodržovat jistá bezpečnostní opatření. Např. zamezit kontakt dětí s místní tekoucí vodou ( koupat se budou jen v moři, v chemicky ošetřeném bazénu, pusinku špinavou od jídla jim otřu vlhčeným ubrouskem, kterých jsem si pro tuto situaci vezla značnou zásobu)...tak hned první den si Tomášek nasypal písek do očí a já v rychlé první pomoci ho strčila pod první sprchu, kterou jsem potkala. Byla to sprcha na pláži s vodou, která zrovna nevoněla a určitě nebyla vhodná pro nějaké olizování...ale zkuste osprchovat miminku obličej tak, aby se mu nějaká nedostala do úst. No a hned večer si Emi sama (už je přeci velká holka) vyčistila zuby jejich vodou z kohoutku v koupelně. No a proti tomu nějaké zákazy zmrzliny za parného slunce, pít jen odstáté pití (většinu střevních potíží prý způsobuje konzumace ledových nápojů v kontrastu teplého počasí), hlavně žádný led a ovoce vždy před konzumací umýt balenou vodou, působilo lehce malicherně. A hlavně se přiznám, že mi většina těchto opatření přišla v tom krásném a čistém hotelu úplně zbytečná. A tak jsem to nechala být. Děti se chovaly stejně jako doma. Emi jedla a pila vše, co chtěla. Tomášek lezl po čtyřech, hrál si s hračkami, které se tam různě povalovaly (rozhodně jsem pořád neomývala každé chrastítko, které nám vypadlo z kočárku). Emi, milovnice mléka, si pochutnávala na mléku ve stejném množství jako doma. Tomášek jedl ovoce, brambory, zeleninku...ochutnal od všeho co mu podstrčila Emička i hodné tety s babičkou. A oba byly v pořádku. Žádné střevní potíže, žádné bolení bříška, zácpa, nadýmání...vše v naprostém pořádku celých jedenáct dní a i teď, tři dny po návratu domů.</div>
<div style="text-align: justify;">
Všichni jsme si to náramně užili. Emička se naučila potápět a skákat do vody, Tomášek nadšeně řádil, cákal ručičkami jak v moři, tak v bazénu. Emi se díky dlouhému pobytu mezi cizími lidmi otrkala, přestala se tolik stydět, naopak si v závěru i sama objednávala pití, což bylo velmi roztomilé. Naučila se pár základních anglických frází, které nadšeně používá i zde doma v Čechách, což zní ještě komičtěji. A já konečně mohla na chvíli vypadnout z toho neustálého stereotypu, vyčistit si hlavu, přestat myslet na žehlení, praní, uklízení a místo toho si nerušeně vychutnávat své děti, hrát si s nimi a mít i chviličku jen tak pro sebe, s pohledem na horizont. Mé obavy z dnešního pohledu byly zbytečné. Příští rok pojedu určitě zase a až zase začnu pochybovat o tom, zda je dobré někam cestovat s dětmi, nebudu číst nějaké diskuse na internetu, ale přečtu si tento článek na blogu a prohlédnu si fotky z dovolené. A vzpomenu si na ty rozzářené úsměvy, které mým dětem nemizely z tváře po celou dobu pobytu, prostě na to, jak to bylo fajn a jak jsme si to všichni náramně užili. </div>
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgGueKU-sryo0OvzOZiVDqRr7xMeouyzVMP87Jf73f4JWedmSNWR3hSAWD5wuSe969tmr1oTVD_bav6KQPHW7Al3yvDIoxp5RoKtUQU1mfmuuBd-MQUy7gNP4PrpNlbPXCeIMVaJWapoJ0/s1600/1.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="240" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgGueKU-sryo0OvzOZiVDqRr7xMeouyzVMP87Jf73f4JWedmSNWR3hSAWD5wuSe969tmr1oTVD_bav6KQPHW7Al3yvDIoxp5RoKtUQU1mfmuuBd-MQUy7gNP4PrpNlbPXCeIMVaJWapoJ0/s320/1.JPG" width="320" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Jedna selfie...Emi má úžasné oči:-)</td></tr>
</tbody></table>
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhjx_WE1MQjQcrxGSneOIuOH7ORyicao2tbEn_E_ObtHyTNYc1_JQPGMt7_1pGE_0kHcKTDQmmzy4fQT5gxPudWuJZPRz5L15v3Dah07R41p6u1dyLCJAXJfQxHvEpejQobYAt7Du40-BA/s1600/2.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="240" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhjx_WE1MQjQcrxGSneOIuOH7ORyicao2tbEn_E_ObtHyTNYc1_JQPGMt7_1pGE_0kHcKTDQmmzy4fQT5gxPudWuJZPRz5L15v3Dah07R41p6u1dyLCJAXJfQxHvEpejQobYAt7Du40-BA/s320/2.JPG" width="320" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">S Tomáškem ve výřivce...</td></tr>
</tbody></table>
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgYKRZTPOg-bGe3-oP6kc-iihrwSaBER5LYKC7hvgeDSRotWYEPO6BpkdN62-LDTyFe2jpbYEwldXQvD1wJ0hUykzon0T2dSrwzaMs7GpBU79zbCiBau4nzEQyZXnWC1975dpeyJXeuyqc/s1600/3.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="240" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgYKRZTPOg-bGe3-oP6kc-iihrwSaBER5LYKC7hvgeDSRotWYEPO6BpkdN62-LDTyFe2jpbYEwldXQvD1wJ0hUykzon0T2dSrwzaMs7GpBU79zbCiBau4nzEQyZXnWC1975dpeyJXeuyqc/s320/3.JPG" width="320" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Je to paráda to nic nedělání...</td></tr>
</tbody></table>
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjspUQdB4kkubHSsaIm_oetn7MKmdq5RjpV6oez_Dkxo4enhoA7J-a1xhlg_8U1abRP27efVqHoLGCLMqQIJBg42CwUjVSG6x6cVu2xHu_Wk3D3EZJu1x-aPaNy4190tUuhxAHHqy3HRqo/s1600/4.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="240" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjspUQdB4kkubHSsaIm_oetn7MKmdq5RjpV6oez_Dkxo4enhoA7J-a1xhlg_8U1abRP27efVqHoLGCLMqQIJBg42CwUjVSG6x6cVu2xHu_Wk3D3EZJu1x-aPaNy4190tUuhxAHHqy3HRqo/s320/4.JPG" width="320" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Šampus ke snídani, paráda!</td></tr>
</tbody></table>
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjuNNCpr7bX6SPU7PosJPb6fvkGSAVkWMK4kXWJzI_urLedzrOQvHeCu1dEtEAbAG8lbasW4-wsNZsZks84Dq228Wfz9jdn6QNFHHWJ_rafjvfEZCWTlGb2YjDss6qXPPEnYARnSRIFxjA/s1600/5.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="240" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjuNNCpr7bX6SPU7PosJPb6fvkGSAVkWMK4kXWJzI_urLedzrOQvHeCu1dEtEAbAG8lbasW4-wsNZsZks84Dq228Wfz9jdn6QNFHHWJ_rafjvfEZCWTlGb2YjDss6qXPPEnYARnSRIFxjA/s320/5.JPG" width="320" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Emi se konečně odvážila na skluzavku v místním aquaparku:-)</td></tr>
</tbody></table>
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi7TZ9N0alffe3Fo9B3U5cMS7ZwEYlt2yvtWzp2xNn3WzNddEgZUQ0wjE6TRSqPM_Dc8QCMV3JSVJdslfAglezFImRotz6F5We0bZz9SN9HXTRdbjCsdCynX7R7ayKdm3NAlbxKnVx8-Jc/s1600/6.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="240" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi7TZ9N0alffe3Fo9B3U5cMS7ZwEYlt2yvtWzp2xNn3WzNddEgZUQ0wjE6TRSqPM_Dc8QCMV3JSVJdslfAglezFImRotz6F5We0bZz9SN9HXTRdbjCsdCynX7R7ayKdm3NAlbxKnVx8-Jc/s320/6.JPG" width="320" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">U večeře...</td></tr>
</tbody></table>
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhUAmkUe5n5Y0zqzEP4dQvsvjGaWBqDk5kpJ5IkEDHUeo9redR3MVwpfXoffezslPOkiLWuxT6Br6vi_VI2m-tO_PdgYTQz8j9RhCaPQx8Jg5tKvG7vsELrn1FWaTnDWwavXe62HG42fvc/s1600/7.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="240" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhUAmkUe5n5Y0zqzEP4dQvsvjGaWBqDk5kpJ5IkEDHUeo9redR3MVwpfXoffezslPOkiLWuxT6Br6vi_VI2m-tO_PdgYTQz8j9RhCaPQx8Jg5tKvG7vsELrn1FWaTnDWwavXe62HG42fvc/s320/7.JPG" width="320" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Tomášek trénuje...leze nebezpečně rychle:-)</td></tr>
</tbody></table>
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhv1cBfNB9Yx83SklDEWhVkF_t5UZ_hwKxYhCO-nc9WAlHbluTFGQwprl0PlO5GmsE3IZiW1luqakaMy0CWcEC30deSs8MjMuPLi6yBYaj-uaJ_zcW1N7_NAWyrIMimUTeJjJA_6k0acXc/s1600/8.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="240" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhv1cBfNB9Yx83SklDEWhVkF_t5UZ_hwKxYhCO-nc9WAlHbluTFGQwprl0PlO5GmsE3IZiW1luqakaMy0CWcEC30deSs8MjMuPLi6yBYaj-uaJ_zcW1N7_NAWyrIMimUTeJjJA_6k0acXc/s320/8.JPG" width="320" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Jedna večerní, Tomášek bohužel už spinká v kočárku</td></tr>
</tbody></table>
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgBUAa9d8lOmib1APgPiIQjHLasVJ0Xb8CsGBQMc3GZ-vlHZsMLqR5MmQy23nciDBig4hrkuuv5boOfTKzK-H10G_-DCBDi28KmxWmQAXjQsy2KNGVjGzui0svZ_Hi2mxAn5Fwzn_Q19_s/s1600/9.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="240" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgBUAa9d8lOmib1APgPiIQjHLasVJ0Xb8CsGBQMc3GZ-vlHZsMLqR5MmQy23nciDBig4hrkuuv5boOfTKzK-H10G_-DCBDi28KmxWmQAXjQsy2KNGVjGzui0svZ_Hi2mxAn5Fwzn_Q19_s/s320/9.JPG" width="320" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Jde se na večeři:-)</td></tr>
</tbody></table>
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhwzJm4dqUOmm856O9eFAmsQMCgGL5jZAASAGXHaoYZHTbywIIF78FiComDyPdjYa3za2W99j51jowDjgbG9QHWs7rxDs-8xK-8OPev3siwolYmv0CtqBeEwFfSo3WLj3IFUMI8SxEw8Z4/s1600/10.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="240" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhwzJm4dqUOmm856O9eFAmsQMCgGL5jZAASAGXHaoYZHTbywIIF78FiComDyPdjYa3za2W99j51jowDjgbG9QHWs7rxDs-8xK-8OPev3siwolYmv0CtqBeEwFfSo3WLj3IFUMI8SxEw8Z4/s320/10.JPG" width="320" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">U moře...chybí jen babi, jinak jsme tam všechny:-)</td></tr>
</tbody></table>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
</div>
Anonymoushttp://www.blogger.com/profile/17860338600183625166noreply@blogger.com1tag:blogger.com,1999:blog-4593421872738106783.post-8067462654826044842015-08-17T12:39:00.002-07:002017-04-20T13:35:53.821-07:00Syndrom vyhoření na mateřské? I to se může stát...<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjl16TlAYCZCu13F3OtajHPHy60Bvj6EJXHGPX2cZzVKTAAANZ3cFmTYHD2nUbUAKDT6wP6Qs2oRuO8EKkVLf6AME50ZuNAM6MZBaeyuU22PQOv8MKITPCZ6PqkXG0aiQlDKP3Hf5KVdCI/s1600/j%25C3%25A1+v+baz%25C3%25A9nu+s+d%25C4%259Btmi.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="213" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjl16TlAYCZCu13F3OtajHPHy60Bvj6EJXHGPX2cZzVKTAAANZ3cFmTYHD2nUbUAKDT6wP6Qs2oRuO8EKkVLf6AME50ZuNAM6MZBaeyuU22PQOv8MKITPCZ6PqkXG0aiQlDKP3Hf5KVdCI/s320/j%25C3%25A1+v+baz%25C3%25A9nu+s+d%25C4%259Btmi.jpg" width="320" /></a></div>
<div style="text-align: justify;">
Četla jsem o syndromu vyhoření na vysoké a věděla jsem, že se to stává především v tzv. pomáhajících profesích, nejčastěji jsou ohrožené zdravotní sestry, lékaři, učitelé, lidé pracující a pomáhající druhým lidem. Pracují na tisíc procent, dávají do svého povolání maximum, nic za to nechtějí, až jednou zjistí, že se naprosto vyčerpali a že už není kde brát. Zhroutí se a nejsou schopni najít sílu, aby pomohli sami sobě, natož někomu dalšímu. </div>
<div style="text-align: justify;">
Ačkoli se to nezdá, je mateřská dovolená jedním z nejčastějších příčin syndromu vyhoření. Matka pečuje o své jedno či více dětí s maximálním nasazením, přebaluje, krmí, převléká, vždy ochotně pomazlí, utěší, uspí, mezitím pečuje se stejným nasazením o domácnost, pere, vaří, žehlí...snaží se všem členům rodiny vyhovět, uspokojit jejich přání, pečovat o ně...ale kdo pečuje o ni? </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Když se mi narodil Tomášek, slyšela jsem často slova chvály na to, jak to dobře zvládám. Moc jsem nechápala co tím myslí, protože jsem měla pocit, že nedělám nic až tak moc záslužného. Tomášek hodně spinkal, já ho nosila v nosítku, do toho chodila ven s Emičkou jako vždycky a mezitím tak nějak bojovala s péčí o domácnost. Jasně, že toho bylo najednou víc. Už jen to kojení zabralo docela dost času, v noci jsem méně spala a přibylo pár kousků oblečení na vyprání. Ale pořád jsem neztrácela optimismus. Díky Emičce jsem se snažila žít stejně jako dosud. </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Ani nevím kdy se to začalo měnit. Nebylo to ze dne na den. Začala jsem pracovat z domova, potřebovala jsem dvě hodiny dopoledne denně k práci. Přestala jsem chodit na pravidelné dopolední vycházky, místo toho si Emi hrála na zahradě a Tomášek spinkal v kočárku. Já pracovala, pak trochu poklidila, uvařila, byl oběd, po obědě polední spánek - opět obě děti v kočárku na zahradě. Odpoledne přicházel taťka, zůstávaly jsme tedy doma s ním. Pro úsporu času jsem občas zavolala nějaké kamarádce ať se staví ona s dětmi u nás. Emi si pohrála s dětmi, já si poklábosila a u toho jsem mohla být doma a něco tu udělat. Pořád jsem však byla sama se sebou vnitřně spokojená. Měla jsem dobrý pocit z toho, že vše tak nějak zvládám. S příchodem prázdnin jsem přerušila práci a těšila se na dny volna, které budu maximálně věnovat svým dětem....</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
A najednou jsem zjistila, že moje vnitřní spokojenost se vytratila. Místo, abych si užívala bazénu, sluníčka, letní pohody, svých malých dětí...tak vidím ve všem problém, jsem čím dál podrážděnější, nespokojenější...přešlapovala jsem po naší velké zahradě jako lev v kleci, brečela jsem vzteky při každém večerním uspávání, byla jsem unavená a přitom jsem v noci nemohla spát. Všechno bylo špatně. Pořád jsem mluvila o tom, že potřebuji vypadnout, utéct od toho všeho aspoň na okamžik. A současně jsem předem zazdívala každou aktivitu, neustále jsem se vymlouvala, že kvůli dětem nemůžu to či ono, že nestíhám...měla jsem pocit, že mi nikdo nerozumí, že mě manžel nechápe...Občas jsem se nepoznávala. Sedím tady a bulím při kojení, utrhuji se na Emču kvůli kravině. Stála jsem venku, Tomášek plakal, Emi plakala a já je nechtěla jít utěšit. Nejraději bych odsud utekla. Bylo to sotva několik vteřin, ale přesto jsem to zvažovala. Samozřejmě jsem se vrátila, pohladila, utěšila...přeci ty děti nenechám plakat jen proto, že jsem naštvaná, že mě to nebaví. Miluji je přece! Ano miluji, dokonce čím dál tím víc...tak proč jsem stále naštvanější? Dříve mi nevadilo kojit každou půl hodinu a k tomu pořád dokola opakovat Emičce ty samé písničky, číst ty samé knížky. Najednou hraji kolo kolo mlýnské s absolutní nechutí. Nebaví mě to a jen se přetvařuji. Tolik let jsem cvičila s malými dětmi pořád dokola ty samé písničky a těšila se, až je budu jednou učit své vlastní děti a najednou jsem otrávená? A opět další záchvat pláče, jsem matka k ničemu, nezvládám to, děti mě nebudou mít rády...</div>
<div style="text-align: justify;">
Nechci nikam chodit, nejlépe mi je doma. Nemám co na sebe, vypadám hrozně, s dětmi se stejně nebudu bavit, nemá to cenu, než se vypravíme a vykopeme z domu, budeme muset už zase jít zpět a já stejně celou dobu budu houpat kočárkem, nebo kojit. Je jednodušší zůstat doma. </div>
<div style="text-align: justify;">
A kruh se pomaloučku uzavíral. Záchvaty pláče a beznaděje se vkrádaly do mých dnů čím dál častěji, těch světlých okamžiků čisté radosti bylo čím dál méně. </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Pak najednou zavolala má letitá přítelkyně, matka také dvou dětí. Plakala do telefonu. A já slyšela sama sebe. Potýkala se v podstatě s totožnými pocity. Možná to přijde někomu divné, ale mě velmi pomohlo zjištění, že v tom nejsem sama. Hezky od plic jsme si postěžovaly, podrbaly a já po dlouhé době usínala s dobrým pocitem. Nejsem ta nejhorší matka na světě. </div>
<div style="text-align: justify;">
Druhým impulsem byl článek v časopisu, který můj problém pojmenoval. Syndrom vyhoření. Ano, díky bohu nejsem ještě ve stádiu totálního vyhoření, možná ani žádný takový problém ve skutečnosti nemám. Ale příliš nápadně se popisy shodovaly s mým momentálním prožíváním. </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Rozhodla jsem se tedy bojovat se svým vnitřním já a udělat vše pro to, abych opět nalezla svou ztracenou rovnováhu a své ztracené štěstí. Musím ven, abych si dokázala vážit toho, co mám doma. Navzdory všem komplikacím, které vypravení z domu s dvěma malými dětmi skýtá, vyrazit na procházku mezi lidi, nalíčit se, učesat se, obléknout se...jít třeba jen do krámu pro rohlíky, ale pravidelně! Navštěvovat se s ostatními matkami, jít na čerstvý vzduch, kochat se horizontem, unavit tělo, aby si mysl mohla odpočinout. Prostě neuzavírat se doma, ale jít mezi lidi, plánovat si svůj den stejně, jako bych chodila do práce. A najít si spřízněnou duši. Vědět, že v tom nejste sama! </div>
<div>
<br /></div>
<div>
<br /></div>
Anonymoushttp://www.blogger.com/profile/17860338600183625166noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-4593421872738106783.post-21375855925369410472015-08-02T11:51:00.000-07:002017-04-20T13:36:14.868-07:00A je to tady - první puberta!! <div style="text-align: justify;">
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEibJJaNh-cijlV45t6PKgkOzl_BoK5ppY-_ll4ZNm9QN_Bvu9udpi_RRdE7Mr13mOQ8iIzw7nqyOlrntMyMGB2PAOhN36uKnQNOeOE1ZFUOO5MVUNv3t3lCW6pSpDneK0eT_Z1x4GeqwV8/s1600/Emi+MG_5314a.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEibJJaNh-cijlV45t6PKgkOzl_BoK5ppY-_ll4ZNm9QN_Bvu9udpi_RRdE7Mr13mOQ8iIzw7nqyOlrntMyMGB2PAOhN36uKnQNOeOE1ZFUOO5MVUNv3t3lCW6pSpDneK0eT_Z1x4GeqwV8/s320/Emi+MG_5314a.jpg" width="247" /></a></div>
Myslím, že období vzdoru je právem nazýváno trochu s nadsázkou první pubertou. Já totiž doma takového mrňavého puberťáka mám a přiznám se, že už teď se děsím té opravdové puberty, která nás čeká kolem patnácti (nebo možná i dřív). S Emičkou cloumají emoce jako na horské dráze. Z celkem pohodového dítka, které se vesele vrhalo do všech mých navrhovaných činností po hlavě, dokázalo si samo pohrát a každý ho chtěl hlídat, se stala malá protivná uřvandíra, která si neustále něco vynucuje hlasitým jekotem.</div>
<div style="text-align: justify;">
Když má člověk miminko, tak se po probdělých nocích často uklidňuje, že to za chvíli skončí, z miminka bude batole, naučí se chodit, bude umět mluvit, jíst samo a celkově se ta péče trochu eliminuje. Chvíli, tak někdy mezi rokem a půl až dvěma roky, se to i tak jeví. Je to naprostá pohodička. Máte doma malé, hodné batolátko, které hezky žvatlá, učí se písničky, chce vám se vším pomáhat, zásadně chce všechno zvládnout samo a tak si mnete ruce a říkáte si, že s tímhle přístupem bude za půl roku zcela samostatné. </div>
<div style="text-align: justify;">
Emička sama jedla, sama se oblékala, chodila včas spát, skoro nechtěla mlíčko a dudlíka také jen sporadicky, spíše jen na noc. Dneska mám pocit, že se v mnoha věcech vrátila o rok zpět. Je závislá na dudlíku více, než kdy předtím (už zdaleka není jen na usínání, nosí ho i přes den a vynucuje si ho v situacích, kdy dříve na dudlík ani nevzdechla). Pije hektolitry mlíka, ne jen na spaní a ráno, ale i přes den a občas mám pocit, že skoro nic jiného nejí a nepije. Musíme ji krmit, protože to neumí. Stejně tak se najednou neumí sama obléknout, za to si umí velmi direktivně určit co jí mám obléknout já. Takže uprostřed léta nosíme zimní čepici, pod tričkem podprsenku od plavek, přes tepláky taftovou baletní sukni a jediné boty, které akceptuje, jsou crocsi. Několikrát za den se kompletně převlékne (zajímavé, že se najednou obléknout umí) a zmaluje si obličej šminkami, před odchodem z domu si musí namalovat řasy a nedej bože, když se zapomene navonět. V obuvi si vymýšlí, které boty si chce vyzkoušet, odmítá ty, které navrhuji (mám pocit, že prostě z principu). Dnes si dokonce ostříhala vlasy dětskými nůžkami na papír (půlka ofiny je pryč). Ale to všechno ještě jde. Je to holka a to k tomu patří. Snažím si zvyknout, protože mi je jasné, že už to lepší nebude. Ale nejhorší ze všeho je to neustálé kňourání, plakání a fňukání.<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjWIzKpV5Kn45YR_z9gUoButonGWZ1Na_xRFbcTLOmhyphenhyphenU8c9E6_-OS1p83KrvAl7BmkkCXf2E1Czw1zQevm8P5YAzehOjbuBcSaJyRJtpQOplVu5_Qq-Diqejt1y8OgUL4QSu8TrZBBJZs/s1600/Emi+20150226_081120.jpg" imageanchor="1" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em;"><img border="0" height="180" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjWIzKpV5Kn45YR_z9gUoButonGWZ1Na_xRFbcTLOmhyphenhyphenU8c9E6_-OS1p83KrvAl7BmkkCXf2E1Czw1zQevm8P5YAzehOjbuBcSaJyRJtpQOplVu5_Qq-Diqejt1y8OgUL4QSu8TrZBBJZs/s320/Emi+20150226_081120.jpg" width="320" /></a></div>
</div>
<div style="text-align: justify;">
Někdy mě to stojí hodně sebeovládání, abych nevybuchla...a přiznám se, že občas vybuchnu i tak. Docházejí mi logické argumenty, kterými bych obhajovala své požadavky, jako je úklid hraček, zdravení, mytí rukou, čištění zubů. Ona prostě řekne ne a já nemám páky, jak s ní hnout. Snažím se jí dle chytrých knížek domluvit a vysvětlit svůj požadavek, ale přiznám se, že mi docházejí nápady. V praxi se ukazují chytré knihy jaksi nepoužitelné. Někdy bych ji nejraději přehnula přes koleno a ještě dodala pověstné "ať máš proč brečet" :-)...</div>
<div style="text-align: justify;">
Vždy jsem si říkala, že moje děti takové nebudou, že nepřipustím, aby se chovaly tak, či onak...při pohledu na kamarádky se staršími dětmi jsem jen nevěřícně kroutila hlavou, že si to nechají líbit a že bych s takhle rozmazleným dítětem udělala krátký proces...a najednou jsem v té situaci já a zjišťuji, že jsem v koncích. Přistihla jsem se, že občas úmyslně dělám, jako že nic, jen abych to nemusela hlasitě na veřejnosti řešit a vytvářet další a další konfliktní situace. </div>
<div style="text-align: justify;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjcY3YjzQIcekhO_96RpMVZ-nWVt56rbM7-EiYcfJhOKekBXqf91hhaibxg4Rb1etna3UbS2MPwtbu-YPGmR4ksVEdGsvJs1V7zQWnd8WaYIR5tTp3kLLNiYd9NA8jIxmPTczy6_F56wGM/s1600/Emi+IMG_5042.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="213" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjcY3YjzQIcekhO_96RpMVZ-nWVt56rbM7-EiYcfJhOKekBXqf91hhaibxg4Rb1etna3UbS2MPwtbu-YPGmR4ksVEdGsvJs1V7zQWnd8WaYIR5tTp3kLLNiYd9NA8jIxmPTczy6_F56wGM/s320/Emi+IMG_5042.jpg" width="320" /></a>Při příchodu do obchodu raději neupozorňuji na to, že Emi nezdraví a ona mě zrovna mile překvapí krásným a zvučným dobrý den. Pokaždé, když jsme spolu samy doma, odmění mě hlasitým a roztomilým děkuji a ve chvíli, kdy má stejně poděkovat na návštěvě u příbuzných, mlčí jako ryba a vypadá u toho, jako když slovo děkuji v životě neslyšela. A tak je to se vším. Jednou ochotně půjčí hračku, hraje si s dětmi, hezky povídá, nechá se učesat, chce jíst sama, plní bez odmlouvání mé požadavky a někdy ječí jako tygr, odmítá se podělit o hračky, dělá naschvály a neposlouchá. </div>
<div style="text-align: justify;">
Uklidňuji se, že je to normální vývoj, kterým si každé dítě a potažmo rodič musí projít. Snažím se dál o přátelský a respektující přístup. Snažím se chápat, že emoce, které s ní cloumají jsou velmi silné a že se teprve učí je zvládat. Zvláště pak v případě, že je v rodině ještě malý bráška, který už není zdaleka jen ležící nehybné miminko. Najednou se musí dělit o pozornost, být ta starší, ta rozumná. Tomášek má moji náruč kdykoli k dispozici, ona musí počkat, až nakojím, až pohoupu bráchu v kočárku, až ho uspím...Není to pro ni jednoduché a já si to uvědomuji. Je také ještě malá a také potřebuji moji péči. A tak se snažím tu být pro ni. Čím více je uplakaná a ufňukaná, tím více ji objímat, mazlit se s ní, všímat si ji...mít čas, který patří jen jí, nezanedbávat ji. Přesně jak to píšou v "chytrých knihách"...a víte co?...občas mám pocit, že to nefunguje a že ze sebe akorát dělám blbce...a tak doufám, že to brzy přejde, protože se obávám, že dlouho mi ten respektující přístup v těchto podmínkách nevydrží:-). </div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
<br />
<br />
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
Anonymoushttp://www.blogger.com/profile/17860338600183625166noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-4593421872738106783.post-70054255638811020992015-07-20T13:11:00.000-07:002017-04-20T13:36:44.442-07:00Příkrmy klasicky, nebo zkusit BLW? <div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgm-N5KH6beljSNd0TYQfnmNyoJjrZguDLOLxo3oRRjRLpAEMs8PzcKGxWdvWDOeRBV0vaG-joa1qecuPggpi9kQ-FPKlkvKFIKp8H6urt2ZEIg1nqfO2fxi1n2-gPTxq8sewLIuFY5s5M/s1600/Tom%25C3%25A1%25C5%25A1ek+j%25C3%25AD+meloun.bmp" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgm-N5KH6beljSNd0TYQfnmNyoJjrZguDLOLxo3oRRjRLpAEMs8PzcKGxWdvWDOeRBV0vaG-joa1qecuPggpi9kQ-FPKlkvKFIKp8H6urt2ZEIg1nqfO2fxi1n2-gPTxq8sewLIuFY5s5M/s320/Tom%25C3%25A1%25C5%25A1ek+j%25C3%25AD+meloun.bmp" width="239" /></a></div>
<div style="text-align: justify;">
Tomáškovi je akorát půl roku a tudíž už prý MUSÍME začít přikrmovat. Od čtvrtého měsíce slyším každou kontrolu, že máme začít zkoušet mrkvičku, ale já statečně odolávala. Rozhodla jsem se pro dlouhodobé kojení a tudíž i s příkrmy nikam nepospíchat. Moje vize byla, že budu plně kojit do té doby, dokud se Tomášek nezačne o jídlo aktivně zajímat.</div>
<div style="text-align: justify;">
S Emičkou jsem na radu lékařky dbala tzv. imunologického okna a začala přikrmovat ve čtyřech měsících. Nahrál tomu i fakt, že jsem kojila s kloboučky, kojení tudíž bylo zdlouhavé, Emičce evidentně nestačilo a já se těšila, až si od toho věčného kojení odpočinu a nahradím jej nějakým "normálním" jídlem. Emi byla velký jedlík a tak jsme během dvou měsíců zvládly zavést v podstatě všechna denní jídla a za další měsíc dát kojení s bohem...</div>
<div style="text-align: justify;">
U Tomáška nic takového nemám v plánu (zatím)...představuji si, že budu zavádět příkrmy velmi pozvolna a tak, aby se v žádném případě nenarušilo kojení. Nechám zcela na něm, aby si sám řídil příkrmy a kojil se tak dlouho a často, jak sám bude chtít. Jednou z možností, jak toho dosáhnout, je tzv. metoda BLW (baby led weaning). Jedná se o tak trochu jiné, netradiční, zavádění příkrmů. Dítěti se od začátku podává strava tzv. do ruky, v co nejvěrnější podobě a nejlépe v syrovém, nebo jen lehce povařeném stavu. Pravidla jsou jednoduchá - dítě by mělo jíst ve vzpřímené poloze (v sedě na klíně, nebo v leže na bříšku) a mělo by zvládat uchopit jídlo samo do ruky a strčit si ho do úst. Logicky tedy na tuto metodu dozrávají děti až někdy kolem půl roku. Strava by měla být co nejpestřejší, naservírovaná na dobře uchopitelné kousky a maminka by se předem měla obrnit trpělivostí a nechat dítě jídlo zkoumat, mačkat, rozpatlávat a ochutnávat. Dítě si samo dokáže instinktivně zvolit ty potraviny, které jeho tělo potřebuje. Tím, že je jí v syrové, nebo co nejméně upravené podobě, vysílá jeho tělo správné signály pro trávení.</div>
<div style="text-align: justify;">
Byla jsem touto metodou nadšená, prostudovala jsem si všechny dostupné materiály a rozhodla se, že to zkusím. Je léto, Tomášek může jíst venku nahatý a tím odpadají i další potíže. Důvěřovala jsem mu, že se nezakucká, že jeho malé tělíčko zvládne vyhodnotit situaci...</div>
<div style="text-align: justify;">
Věřím, že nejlepší jsou takové potraviny, které mají zrovna sezónu. A tak náš Tomášek, trochu netradičně, začal zkoušet nejprve ovoce a to v takovém pořadí, jak nám dozrávalo na zahrádce. Dala jsem mu do ručičky jahodu, pár malin, kousek třešně, angrešt...vždy jen na ochutnání a olíznutí. Někdy mu chutnalo více, někdy méně - spíš jak měl náladu a chuť...rozhodně to nebylo každý den a nějak pravidelně. Dále jsem mu dala do ruky kus melounu, pak domácí salátovou okurku, jablíčko. Většinou vysál vodu, požužlal a po chvíli zahodil. Ale tak to přesně má být. V jeho slinách se dostane malé množství do žaludku a jeho tělo má čas se připravit a učit. I když se stalo, že si ukousl větší kus, úplně spolehlivě ho jazykem vyšoupl ven. Občas se zadávil, ale to mu rozhodně nebralo chuť v jídle pokračovat. Dokonce i případné větší kousky zeleniny, které spolkl, nedělaly problém a později jsem je v podstatě ve stejném složení našla v jeho plínce. Jídlo v tomhle případě byla spíš jen taková hra, místo hračky a jen pro zpestření.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Poslední dny jsem však začala pozorovat změnu. Tomášek se začínal jídla domáhat vehementněji. Už nechtěl jen občas něco olíznout. Při společném stolování se na nás urputně díval a evidentně chtěl taky. Zkusila jsem mu tedy na páře uvařit mladou mrkvičku a snítky brokolice. Problém však byl, že se u toho nějak vztekal, skoro nic nesnědl, vše vyplival a přesto bylo evidentní, že by jíst chtěl. Už to nebylo stejné, jako když jsme šli jen tak po zahradě a já mu strčila do pusy malinu, kterou jsem právě utrhla, nebo na rodinné oslavě mu podstrčila kus melounu pro zábavu. Najednou jsem se s tím chystala, oškrábala, nakrájela, vařila v páře a on to celé rozmačkal v ručičkách, vše popadalo na zem a i za mé asistence si neuměl nic vzít. Jedinou výhodou bylo, že Emičce mrkvička také chutnala a tak jsem měla aspoň dobrý pocit, že ta práce nebyla tak úplně zbytečná.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
A tak jsem včera zkusila klasicky umixovat první příkrm. Rozhodla jsem se pro kombinaci dýně hokaido a máslové dýně. Část jsem uvařila v páře pro Tomáška a zbytek dala na pekáč do trouby pro nás na zobání. Pyré z dýně bylo skvělé konzistence, nebylo nutné ani přidávat vodu. Tomáškovi to velmi chutnalo, vzhledem ke svým dřívějším zkušenostem s malými kousky se vůbec nedávil a hned na poprvé snědl takové tři polévkové lžíce. A řeknu vám, že jsem z toho měla velmi dobrý pocit. Tomášek se hezky napapal, pak se dosyta nakojil a usnul na tři hodiny. Nikdy se nic nepovalovalo, Tomášek nebyl naštvaný a frustrovaný z toho, že mu nic nepadá do pusinky a já byla v klidu zrovna tak...a tak to asi má být.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Na metodu BLW jsem samozřejmě nezanevřela, ale rozhodla jsem se, že mu ty první příkrmy k obědu budu mixovat stejně, jako jsem je mixovala Emičce. No a svačinky mezitím budu zkoušet podávat do ručičky. A uvidím časem jak nám to půjde a která varianta nakonec bude převažovat. Kousky zeleniny, ovoce přes den si můžeme dát celá rodina a tak se i náš jídelníček obohatí o nějaký ten vitamín a já nebudu mít pocit, že moje práce přichází tak trochu nazmar, když to jen Tomášek rozpatlá.</div>
Anonymoushttp://www.blogger.com/profile/17860338600183625166noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-4593421872738106783.post-80344962972573956902015-07-06T11:33:00.000-07:002017-04-20T13:37:17.324-07:00Vychováváme děti a rosteme s nimi...aneb můj osobní převrat v myšlení<div style="text-align: justify;">
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
Klasická scénka: Emi chce před obědem zmrzlinu, dostane záchvat vzteku, hlasitě pláče, vzbudí Tomáška, kterého jsem před chvíli velmi pracně uspala. Do toho vařím oběd, potřebuji slít těstoviny, uklidnit rychle Tomáška, než se definitivně vzbudí, výchovně působit na Emi, že zmrzlina se před obědem nejí a už vůbec se nevynucuje tímto způsobem. Nervy mám na pochodu...jsem vzteklá, podrážděná, nadávám a jen tak tak se držím, abych Emi nešoupla jednu přes zadek, nespláchla oběd od záchodu a Tomáška zavřela do postýlky...<br />
<br />
Později, když se vše uklidní, děti spinkají a já si v klidu sednu do uklizené kuchyně, zpytuji svědomí. Proč mě napadají občas tak strašné věci? Proč se nedokážu ovládnout? A proč se vůbec tyto situace stávají?<br />
<br />
Každý z nás si nese určité vzorce chování, které nám vštípili rodiče svou výchovou. Často jednáme podle těchto vzorců zcela automaticky a ani nás nenapadne přemýšlet, zda je to správně, či nikoli. K tomu všemu se ještě přidává veřejné mínění, zažité klišé, že tak se to prostě má dělat a vše ostatní je špatně...a tak si z generace na generaci předáváme výchovné praktiky a věříme, že děláme pro své dítě to nejlepší. Obáváme se, že dítě rozmazlíme, vychováme z něj nevychovance a zaděláme si do budoucna na další nepříjemnosti tím, že nám dítě bude tzv. skákat po hlavě a bude o to horší ho všechny neřesti odnaučit. </div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
A čím víc nás rodiče v podobném duchu vychovávali, tím urputněji se snažíme o totéž...matně si pamatujeme na své dětské pocity, ale ignorujeme je v zájmu dobré věci. Věříme, že dítě potřebuje řád, vedení a že jedině tak z něj vyroste správný dospělý. </div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
</div>
<div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgi0TxLDiPQdla_i_qT7jHk3ucm30tBTRnHNFg1dyw_E3S-uHmaR14qqun4ozaAeJLG8R-s7Nuuj0D-l_eMFXUUi1JcHPtu2vc6zbaGymfANW8BJLKqBonGUlCyR0vWkiiJICx1ryIvs14/s1600/j%25C3%25A1+s+d%25C4%259Btmi.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="213" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgi0TxLDiPQdla_i_qT7jHk3ucm30tBTRnHNFg1dyw_E3S-uHmaR14qqun4ozaAeJLG8R-s7Nuuj0D-l_eMFXUUi1JcHPtu2vc6zbaGymfANW8BJLKqBonGUlCyR0vWkiiJICx1ryIvs14/s320/j%25C3%25A1+s+d%25C4%259Btmi.jpg" width="320" /></a></div>
<div style="text-align: justify;">
Četla jsem knihu Vychováváme děti a rosteme s nimi...četba knihy na mě v mnoha ohledech působila velmi depresivně. Poukazovala zcela přesně na mé komunikační chyby. Uvědomila jsem si, že s Emi neumím vůbec komunikovat, bezhlavě prosazuji svou, nejsem schopna oddělit své osobní pocity od konkrétní situace a vše svým jednáním spíše zhoršuji, než řeším. A ne jen vůči Emi, ale i při jednání se svými blízkými dělám neodpustitelné chyby. Přiznám se, že mi čtení natolik otevřelo oči a doslova se mnou otřáslo, že jsem ze dne na den otočila o 180 stupňů v jakékoli komunikaci. </div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
Změnila jsem k Emičce svůj přístup. Snažím se vše řešit v naprostém klidu, snažím se chápat její dětské pocity, uznat, že je pro ni něco důležité, i když se z mého pohledu dospěláka může jednat o naprostou banalitu. Místo, abych ji "vychovávala a mentorovala", tak ji více objímám, více si ji všímám, věnuji ji maximum času svou maximální pozornost. Více ji projevuji svou lásku, snažím se být ji tím, čím bych pro ni měla být - milující matkou. </div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
Chovám s k Emi stejně, jako bych se chovala ke své dospělé přítelkyni, které si velmi vážím a kterou mám ráda. Stejně, jako bych nevynadala své přítelkyni za rozbitý talíř, vylitý džus, za umazanou podlahu, za to, že si půjčila můj parfém, stejně tak nevynadám i Emičce. Tak, jako bych věnovala svou pozornost přítelkyni sedící u mě na návštěvě, při pití kávy bych nepsala sms, netelefonovala a pokud ano, omluvila bych se jí a hovor co nejvíce zkrátila, tak úplně stejně se snažím chovat v přítomnosti Emi. Pamatuji si z dětství, že mě několikrát napadlo, že mi máma vynadá pokud něco rozleji, ušpiním, pocintám, ale pokud stejný prohřešek učiní dítě u nás na návštěvě, je mu okamžitě odpuštěno a je ujištěné o tom, že se nic nestalo. Nešlo mi to do hlavy, proč se na mě maminka zlobí a na ty cizí děti ne. Měla je snad raději? A i já se chovala stejně nelogicky a nepochopitelně. A nejspíš měla Emi stejné pocity jako já. </div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
</div>
<div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj88r5wlco_Z0g_NJuZ8m_x4hQ1-VTJCLRDuKU3orJzCrQ_d1CtesMNzJ_7toTswvLNAJ21V3CyOem1QY9qP9KFv-88lPRNeLx-hkVRDdXFz-ZkpZ2zuXVQuYUNoWYhbj8xij39F_TGs3I/s1600/mil%25C3%25A1%25C4%258Dci.JPG" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj88r5wlco_Z0g_NJuZ8m_x4hQ1-VTJCLRDuKU3orJzCrQ_d1CtesMNzJ_7toTswvLNAJ21V3CyOem1QY9qP9KFv-88lPRNeLx-hkVRDdXFz-ZkpZ2zuXVQuYUNoWYhbj8xij39F_TGs3I/s320/mil%25C3%25A1%25C4%258Dci.JPG" width="240" /></a></div>
<div style="text-align: justify;">
Někdo zvládá své emoce udržet na uzdě lépe, někdo s tím více bojuje a musí se naučit ovládat. Já sama jsem hodně impulzivní, často se nechám vyprovokovat a v případě silných emocí neumím jenom dýchat. Většinou vybuchnu, mluvím rychleji, než přemýšlím a i když neúmyslně a nerada, tak zraňuji ty, které mám na světě nejvíc ráda. Díky této knize jsem mnohem klidnější, vyrovnanější...snažím se být laskavá a milá. Často mi zní v uších myšlenka, že vylitý džus na podlaze v kuchyni budu uklízet stejně dlouho rozčílená, jako klidná a pokud dokážu uznat, že to Emi neudělala úmyslně a zůstanu nad věcí, nenaruším tak naši vzájemnou důvěru a pohodový vztah. </div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
Od té doby, co se snažím věnovat se Emi opravdově (tedy opravdu si ji všímat, hrát si s ní, dávat ji najevo svou lásku), co udržuji své negativní emoce na uzdě a nevyprovokovávám hádky, nerozčiluji se kvůli banalitám všedního dne, tak jsem mnohem klidnější a spokojenější. Nestresuje mě péče o děti, vše vnímám mnohem pozitivněji a více si užívám samotných okamžiků. A i Emi mi přijde mnohem vyrovnanější. Postupně se vytrácejí nezvladatelné záchvaty, o kterých jsem si myslela, že je třeba rázně potlačit. </div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
Lituji některých věcí, které jsem udělala, řekla a jak jsem se zachovala. Dnes už vím, že to byla chyba a že jsem měla reagovat jinak. Snažím se k sobě být laskavá, protože pak můžu být laskavá i k ostatním. Třeba jednou u oběda. Emička se rozhodla, že bude obědvat u stolu na mém místě. Na svém místě má prostírání a mě naštvalo, že chce dělat nepořádek na další části stolu. Nutila jsem ji, aby si přesedla na své místo. Emi hlasitě plakala, já byla čím dál víc rozčílená. Proč brečí? Proč si vymýšlí, že chce sedět tady a nesedí jako obvykle na svém místě. Byla jsem podrážděná, Emi ubrečená, žaludek mi lítal a já pěnila na Emi, ať mi dá aspoň při jídle pokoj, že se ani v klidu nenajím...přesadila jsem ji na své místo a byla jsem čím dál vzteklejší, Emi čím dál uplakanější. A přitom mém křiku, že už toho mám vážně dost, ať kouká jíst a nebrečí se na mě podívala a se slzami v očích se zeptala, zda budu při jídle počítat. Myslela tím, zda se budu při jídle koukat do počítače. A já si uvědomila, že chtěla sedět na mém místě, aby mi zabránila koukat při jídle do počítače a místo toho, abych se ji věnovala. Vnímala jsem oběd jako oddychový čas, chtěla jsem na chvíli vypnout, přečíst si novinky, zabavit se nějak jinak, než s dětmi. A nemyslela jsem na Emi, která seděla vedle mě u stolu, jedla a koukala na mě, jak si ji nevšímám. </div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
Nejde o to, že nemůžu mít čas sama pro sebe a zapnout si počítač. I Emi si občas hraje sama a nepotřebuje mě. Ale jde o to, že bych nějaký čas měla věnovat jen jí. Ne ji jen říkat počkej, teď musím pracovat, počkej, teď telefonuji, počkej, teď musím pověsit prádlo, uvařit oběd, vypít si kafe s kamarádkou...pokud ji dám čas, který bude jen pro ni, dá mi zase čas, který bude jen můj.</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
</div>
<div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjVlZJhRNKodzo5FuphxDwurr4280ePih4sRMpmBhRedvODkaR-icyg5FiOPp4P3txYqqcXnL29d7CaKW-eGwSGKxUboZbSY7b4kJ4-ozurN1CSeYI6cQlCzRmOyzD4cP5mHsghUszdzHM/s1600/j%25C3%25A1+s++Emi%25C4%258Dkou.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="213" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjVlZJhRNKodzo5FuphxDwurr4280ePih4sRMpmBhRedvODkaR-icyg5FiOPp4P3txYqqcXnL29d7CaKW-eGwSGKxUboZbSY7b4kJ4-ozurN1CSeYI6cQlCzRmOyzD4cP5mHsghUszdzHM/s320/j%25C3%25A1+s++Emi%25C4%258Dkou.jpg" width="320" /></a></div>
<div style="text-align: justify;">
A tak se chovám k Emi laskavě, snažím se ji vyhovět jejím dětským přáním. Pokud si přeje, abych ji krmila, udělám to s úsměvem. Uvědomuji si nyní, že prosba, abych ji krmila, není její lenost (vždyť do teď jedla sama a najednou ji musím krmit), ale volání o pozornost. A tak ji krmím, stejně jako krmím jejího malého brášku, dělám s ní u toho lumpárny a neříkám ji, že už je velká, že by měla jíst sama...dělám to tak druhý týden a říká si o krmení stále méně.</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
Funguje to, doma je klid a mír, Emi je spokojená a já šťastná. Konečně mám pocit, že jdu správným směrem a že se něco děje. Cítím úlevu. Díky svým dětem jsem konečně mohla opustit své dětství, zbavit se starých zranění a vyrůst. </div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
</div>
<div>
<br /></div>
<div>
<br /></div>
<div>
<div>
<br /></div>
<div>
<br /></div>
</div>
Anonymoushttp://www.blogger.com/profile/17860338600183625166noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-4593421872738106783.post-91949180121600825242015-06-29T12:47:00.001-07:002017-04-20T13:37:52.754-07:00Jen tak o všem a vlastně o ničem...<div style="text-align: justify;">
Vždy, když mám chvíli klidu, tak přemýšlím nad nejrůznějšími tématy, které bych chtěla sdělit a rozebrat více do hloubky...mám v hlavě tolik nápadů na zajímavé čtení...a pak buď usnu, nebo jdu zase něco dělat, mluvím s Emi a zapomenu...pak si sednu k počítači a přemýšlím o čem, že jsem to vlastně chtěla psát a najednou mám hlavu dutou jako vyschlý pomeranč a jdu od stolu...</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
A tak i teď tady sedím a přemýšlím, co že to bylo to naposledy nejdůležitější téma, o které jsem se s vámi chtěla podělit?</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Tak třeba o tom, že Emi už třetí týden existuje bez plen. To, co se zdálo jako naprostá utopie, tedy Emička bez plenky, se stala skutečností ne jen přes den, ale dokonce i na noc. A až na dvě, tři mírné nehody to je zatím úplně bez problému. Omezila jsem jí večerní dávku sunaru, v noci ji dávám jednou na nočník (ani se přitom nevzbudí) a poslední týden si dvakrát došla na nočník sama, dokonce ho i vylila do záchodu a zase si spokojeně lehla a spinkala dál:-).</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Další top důležité téma bylo mé věčné nestíhání...Zdálo by se, že na mateřské dovolené má člověk času dost a že tedy může běžně zvládat domácnost, péči o děti a být při tom úplně v klidu. Možná se to někomu daří, ale já osobně se neustále zmítám ve spěchu, shonu a i když si celý den v podstatě nesednu, pořád tady leží kupa prádla na vyprání, další na vyžehlení, myčka je plná, všude se povalují nějaké hadříky, hračky a podlaha už zase potřebuje vyluxovat...rozhodla jsem definitivně skoncovat s věčnými horami nevyžehleného prádla, prázdnou lednicí a dalšími neduhy běžnými pro domácnost s dvěma malými dětmi. Inspirovala jsem se svými schopnějšími kamarádkami a vypracovala si takový plán.Jsou to pro někoho možná maličkosti, ale pro mě jsou dost zásadní změnou a pořád si musím svůj plán připomínat, abych nesklouzla do starého, naučeného režimu. Tak například dávat prát prádlo pravidelně a nečekat, až se mi nakupí celý koš. Už při věšení si srovnat k sobě ponožky do páru, při skládání rovnou složit do skříně to, co se nežehlí a ideálně ještě ten den i tu malou hromádku vyžehlit. Lepší je stát u žehlícího prkna pár minut, než celé dopoledne a přesvědčovat protivnou Emi, že už to za chvíli bude hotové. Díky tomu mám po dlouhé době občas i prázdný koš na prádlo, současně vyžehleno a uklizeno ve skříni - hned se mi lépe dýchá. Další, o co se snažím a občas i dodržím, je uklidit vždy večer vše, co se za den nastřádá - dát nádobí do myčky, poskládat oblečení, srovnat židle, ručníky, hřeben na své místo, uklidit hračky...hned se mi lépe vstává, když nemusím ještě v pyžamu mýt zaschlé nádobí z večeře...</div>
<div style="text-align: justify;">
No a jako další vychytávku a úsporu času jsem začala využívat online nakupování v Tescu. Vzhledem k tomu, že jsem na mateřské a tudíž doma, mohu si vybrat i méně lukrativní časy dovozu, tudíž i cenově výhodnější. Nákup mi dovezou až do domu, mohu si v klidu rozmyslet co chci nakoupit, poměrně snadno si i vybrat cenově nejvýhodnější zboží a přitom být v klidu. S dvěma dětmi v nákupním košíku se totiž nenakupuje zrovna nejlépe a pokud pověřím nákupem manžela, můžu si být jistá, že vždy něco zapomene. Takhle jsme spokojeni všichni. Já mám vše, co potřebuji, manžel se nemusí po práci plahočit v obchodech a děti nemusí trpět nervozní matku.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
No a když jsem u té nervozní matky, tak mám ještě další téma k probrání. Vlivem skvělé knihy, kterou jsem si přečetla (Vychováváme děti a rosteme s nimi) jsem přehodnotila kompletní postoj k výchově svých dětí...ale to je už vážně na celý článek - takže jdu na něj:-))</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Zatím mi můžete napsat jak zvládáte domácnost vy a jaké vychytávky jste zavedly k úspoře času? Pamatuji si, že jsem jako mladá, bezdětná holka byla na návštěvě v jedné rodině s třemi malými dětmi. Na lednici visel kompletní jídelníček. Přesně rozepsané svačiny, obědy, večeře, nechyběly ryby, pomazánka, mléčné výrobky a dokonce i nějaká ta sladkost. Přišlo mi to přinejmenším zvláštní. Jako někde na táboře. Dnes se občas přistihnu, že koketuji s podobnou myšlenkou. Myslím, že by Emičce, potažmo ani mě, nevadilo, že se jí jídelníček v podstatě opakuje, že každé úterý má ke svačině pribiňáka, ve čtvrtek k snídani kakao s buchtou a v sobotu k večeři rybičkovou pomazánku. Pořád by totiž byl pestřejší, než je teď...ono každý den snídat rohlík se šunkou a svačit jogurt s lentilkami není o nic víc kreativní. A já bych prostě měla jasno, že je potřeba koupit to a to, připravit, uvařit a nemusela bych přemýšlet jak obměnit to, co jíme pořád, když v lednici nic jiného není. A měla bych aspoň dobrý pocit z toho, že dávám Emičce dostatek ryb, luštěnin zeleniny, ovoce a nevynechávám ji svačiny, které pak nahradíme nějakou nezdravou sladkostí - teď v létě například zmrzlinou. Tak to jen k zamyšlení:-)...</div>
<br />
<br />
<br />Anonymoushttp://www.blogger.com/profile/17860338600183625166noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-4593421872738106783.post-40667663515110987352015-06-10T12:17:00.001-07:002017-04-20T13:39:34.505-07:00Koncept kontinua <div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi2PPMqpChN28Ttf6GjmvJPRCYYzBJlgBzT5tEoyYJRA80wV1TJ4IVN1wEmzJzqjjXv-cHT9egZnKMNtiI0Iq96rrRgMovCrscgxGRoF8LcjlpXv7rkJYDOSczE9e-3OFYXlDh9vLXXYWc/s1600/no%25C5%25A1en%25C3%25AD-d%25C4%259Bt%25C3%25AD-v-%25C5%25A1%25C3%25A1tku-1.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="223" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi2PPMqpChN28Ttf6GjmvJPRCYYzBJlgBzT5tEoyYJRA80wV1TJ4IVN1wEmzJzqjjXv-cHT9egZnKMNtiI0Iq96rrRgMovCrscgxGRoF8LcjlpXv7rkJYDOSczE9e-3OFYXlDh9vLXXYWc/s320/no%25C5%25A1en%25C3%25AD-d%25C4%259Bt%25C3%25AD-v-%25C5%25A1%25C3%25A1tku-1.jpg" width="320" /></a></div>
<div style="text-align: justify;">
Dva týdny jsem nic nenapsala na blog, neměla jsem čas, musela jsem číst. A bylo to tak zajímavé a obohacující, že jsem to vzala raději ještě jednou od začátku. Přiznám se, že se mi často nestává, abych četla knihu rovnou dvakrát po sobě. Jedná se o koncept kontinua od Jean Liedloffové. Vlastně jsem ji dohromady četla třikrát, poprvé jako těhule s Emi. Už tenkrát na mě myšlenka knihy udělala silný dojem a aniž bych si to uvědomovala, ovlivnila můj přístup k Emičce a její výchově. Ale přesto to bylo trochu jiné. Považovala jsem knihu za zajímavou, pravdivou, to jistě, ale neměla jsem ještě děti tak vryté pod kůží, jako dnes. Myšlenky v knize zmiňované mi sice přišly logické, ale stále jsem si neuměla představit jaké to doopravdy bude...</div>
<div style="text-align: justify;">
Jsem hluboce přesvědčená, že by si knihu měl přečíst každý kdo má co do činění s malými dětmi, děti plánuje, očekává, vychovává...ale vím, že každý na čtení není a tak se pokusím ve zkratce vysvětlit o co jde.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Autorka se ocitne ve společnosti indiánského kmene v džungli, žijícího takřka na úrovni doby kamenné. A při sledování jejich života si uvědomí jisté skutečnosti. Jejich děti, přístup k životu, vzájemné vztahy jsou mnohem klidnější, vyrovnanější a harmoničtější, než jak je zná v "moderní vyspělé" společnosti. Srovnává indiánský způsob výchovy malých dětí (od prvních dnů po narození) s přístupem běžným u nás. (Zde je důležité podotknout, že kniha byla napsaná v 80.letech a přístup k dětem, např. v porodnicích, se od té doby naštěstí změnil, stále však máme jisté rezervy - bohužel...). V době mého narození bylo celosvětově běžné, že dítě hned po narození bylo odebráno matce, do péče sester na novorozenecké oddělení, s pravidelnými intervaly na kojení, přebalení. Matky byly důrazně upozorňovány, že dítě patří do postýlky, nebo do kočárku, přehnané mazlení, chování, časté kojení apod. bylo považováno za špatný vliv způsobující rozmazlení. Termíny jako rooming-in a kontaktní rodičovství se začaly používat až mnohem později, jako něco nově objeveného, tak trochu módního a zdravotnickým personálem velmi negativně přijímáno. </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
A najednou je tady jistá Liedloffová, která si uvědomí, že stejně jako ostatní tvorové z živočišné říše, tak i člověk se vyvíjí pomocí evolučních zákonů. Evoluce, tisíce let zkušeností předávaných z generace na generaci, vzorce chování umožňující přežití a další pokračování druhu ruku v ruce s instinkty nám po milióny let ukazovala cestu, jak zacházet se svými mláďaty. A pak náhle, pár desetiletí zpět, se člověk pokusil vše změnit, tuto zkušenost umlčet a nahradit ji vykonstruovanými teoriemi o výchově dětí. A tak vznikly kočárky, ohrádky, postýlky, umělé mléko, flašky a jiné, dnes už běžné, vymoženosti, bez kterých si péči o dítě ani nedokážeme představit. A tak jsou naše miminka odložená v postýlkách, v kočárcích, bez kontaktů těla na tělo, bez potřebných vzruchů a podnětů z okolí, které zažívalo po milióny let na matčině těle, v náručí a které tolik potřebují ke svému správnému vývoji. Dítě má prožívat svůj život po boku (v náručí) aktivní matky, která s ním vytváří rozličné činnosti, na různých místech, s dalšími lidmi. Má sledovat ruch kolem sebe, vybíjet svou přebytečnou energii prostřednictvím pohybů matčina těla a hlavně se má cítit neustále v bezpečí, milováno, ve středu dění. Místo toho jsou miminka odkládána do tichých, klidných místností s výhledem na příčky postýlky, kdy jediný vzruch a pohyb představuje závěsný kolotoč. Jeho pláč, často velmi srdceryvný, je matkou interpretován jako rozmar, který je nutné umlčet v zárodku. Hlavně aby si nezvykalo! O tom a o mnohém dalším je koncept kontinua...</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
A jak to vidím já osobně?</div>
<div style="text-align: justify;">
Přístup k dětem je dnes mnohem lepší. V porodnicích vám, pokud máte štěstí jako já, dají miminko hned na prsa a pokud vše probíhá bez komplikací, máte dítě neustále u sebe. Hodně se mluví o kontaktním rodičovství, existují skupiny, které nosí své děti v šátcích (i když z vlastní zkušenosti vím, že na ně okolí často kouká jako na exota), společné spaní dětí s rodiči už také není považováno za vrchol rozmazlování...Přesto mám pocit, že se za tu jednu generaci zase tak moc nezměnilo. </div>
<div style="text-align: justify;">
Jsem ráda, že jsem knihu četla před porodem svého prvního dítěte a že mi otevřela oči aspoň natolik, abych se dnes, při druhém a třetím čtení, nemusela hluboce stydět za svůj přístup k dětem. Možná mám určité rezervy, možná jsem si tu knihu měla podruhé přečíst dřív...ale nikdy není pozdě, protože to, co nyní vím, v co věřím mi nikdo nevezme a bude se to odrážet ne jen ve výchově mých dětí, ale i ve výchově jejich dětí...a pak možná, za pár generací, opět najdeme své kontinuum. </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Knihu lze stáhnout na uložto... </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<h3 style="-webkit-backface-visibility: hidden; background-color: white; border: 0px; color: #333333; font-family: Oswald, sans-serif; font-size: 20px; font-stretch: normal; line-height: 24px; margin: 10px 0px; padding: 0px; text-align: start; vertical-align: baseline; width: 620px;">
Úryvky z knihy Koncept Kontinua</h3>
<div style="background-color: white; border: 0px; color: #444444; font-family: helvetica, arial, sans-serif; font-size: 14px; line-height: 23px; margin-bottom: 15px; padding: 0px; text-align: start; vertical-align: baseline;">
Miminko berou rodiče od narození všude s sebou…Většinu času prospí, ale i ve spánku se seznamuje s hlasy svých blízkých, se zvuky jejich aktivit. Zažívá nárazy, mačkání a prudké nečekané pohyby, náhlé zastavování, zvedání, tlak na nejrůznější místa těla, podle toho, jak si ho osoba, u které je, posunuje, aby mohla vykonávat svou práci, nebo tak, jak je jí to pohodlné. Zvyká si na rytmus dne a noci, na změny povrchu a teploty na kůži a na bezpečný, správný pocit, že ho někdo drží na živém těle. Své silné potřeby po tělesném kontaktu by si ale všimlo až tehdy, když by se mu ho nedostávalo. Fakt, že toto zacházení očekává a že se mu ho dostává, přenáší kontinuum jeho druhu dál. Cítí se „správně", proto skoro nemá potřebu signalizovat něco pláčem nebo dělat něco jiného než jen pít — podle potřeby a chuti — a užívat si uspokojení tohoto stimulu. Stejně tak se těší z vylučování a z uspokojení tohoto stimulu. Náplní zbylého časuje učit se, jaké to je být.</div>
<div style="background-color: white; border: 0px; color: #444444; font-family: helvetica, arial, sans-serif; font-size: 14px; line-height: 23px; margin-bottom: 15px; padding: 0px; text-align: start; vertical-align: baseline;">
</div>
<div class="slingpic left" data-img-hash="34201" style="border: 0px; bottom: auto; display: inline-block; float: none; font-family: arial !important; font-size: 14px; height: 502px; left: auto; margin: 0px; max-width: 100%; padding: 0px; position: relative; right: auto; text-shadow: none !important; top: auto; vertical-align: baseline; width: 620px;">
<a data-slimstat-callback="true" data-slimstat-tracking="false" href="http://cool-magazine.cz/wp-content/uploads/2014/12/no%C5%A1en%C3%AD-d%C4%9Bt%C3%AD-v-%C5%A1%C3%A1tku-1.jpg" style="border: 0px; color: #fa4b2a; margin: 0px; padding: 0px; text-decoration: none; vertical-align: baseline;"><img alt="nošení dětí v šátku" class="alignnone size-full wp-image-5788 slingpic_reset" longdesc="http://cool-magazine.cz/deti-vychovane-indiany-netrpi-nizkou-sebeduverou-a-neduhy-zapadu/D%C4%9Bti,%20vychovan%C3%A9%20indi%C3%A1ny,%20netrp%C3%AD%20n%C3%ADzkou%20sebed%C5%AFv%C4%9Brou%20a%20neduhy%20z%C3%A1padu." src="https://cool-magazine.cz/wp-content/uploads/2014/12/no%C5%A1en%C3%AD-d%C4%9Bt%C3%AD-v-%C5%A1%C3%A1tku-1.jpg" style="border: 0px; bottom: auto !important; display: inline-block !important; float: none !important; font-size: medium !important; height: 502px; left: auto !important; margin: 0px !important; max-width: 100%; padding: 0px; position: relative !important; right: auto !important; top: auto !important; vertical-align: baseline; width: 720px;" title="Koncept Kontinua" /></a></div>
<br />
Fáze v náručí trvá od porodu do doby, kdy miminko začne dobrovolně lézt. Během ní získává zkušenosti, které naplňují jeho vrozená očekávání. Ta po naplnění přerůstají do nových očekávání a tužeb, které jsou opět naplňovány.<br />
<div style="background-color: white; border: 0px; color: #444444; font-family: helvetica, arial, sans-serif; font-size: 14px; line-height: 23px; margin-bottom: 15px; padding: 0px; text-align: start; vertical-align: baseline;">
►</div>
<div style="background-color: white; border: 0px; color: #444444; font-family: helvetica, arial, sans-serif; font-size: 14px; line-height: 23px; margin-bottom: 15px; padding: 0px; text-align: start; vertical-align: baseline;">
Miminko, které si dosyta užilo ochranné náruče, je sebejisté a zvyklé na to, že blaho je základním stavem, který se bude vždy obnovovat. Teď je připravené vydat se dál, ven, do světa mimo matku. Očekává další řadu vhodných zážitků. Začíná se plazit. Často se však vrací, aby zkontrolovalo, zda je mu maminka stále k dispozici. Vždycky ji nalézá, proto si troufá dál a dál a nevrací se tak často. Z plazení přechází k lezení. Je stále pohyblivější a úměrně tomu i zvídavější, tak jak to umožňuje jeho kontinuum.</div>
<div style="background-color: white; border: 0px; color: #444444; font-family: helvetica, arial, sans-serif; font-size: 14px; line-height: 23px; margin-bottom: 15px; padding: 0px; text-align: start; vertical-align: baseline;">
Takovéto miminko má ukojenou potřebou po zážitcích a velice rychle přestává vyžadovat neustálý tělesný kontakt. Konejšení bude potřebovat jen ve stresových situacích, na které jeho současné síly nestačí. K takovým situacím však dochází stále vzácněji. Malé dítě se učí spoléhat samo na sebe s takovou rychlostí a intenzitou, že by se nám mohla zdát abnormální. Známe totiž jen děti civilizace, o fázi v náručí naprosto ochuzené. Ty mají problém: jedna jejich vývojová linie se vyvíjí, zatímco jiná zaostává a čeká na naplnění.</div>
<div style="background-color: white; border: 0px; color: #444444; font-family: helvetica, arial, sans-serif; font-size: 14px; line-height: 23px; margin-bottom: 15px; padding: 0px; text-align: start; vertical-align: baseline;">
►</div>
<div style="background-color: white; border: 0px; color: #444444; font-family: helvetica, arial, sans-serif; font-size: 14px; line-height: 23px; margin-bottom: 15px; padding: 0px; text-align: start; vertical-align: baseline;">
Miminko na všech čtyřech se umí pohybovat pěkně rychle. U Yequánů jsem s hrůzou pozorovala, jak jedno takové miminko vystartovalo a zastavilo se na okraji pět stop hluboké jámy, kterou muži vykopali kvůli hlíně na chýše. Během svých výprav kolem jámy to dělalo několikrát denně. S nevšímavostí zvířete, které se pase na útesu, se překulilo dosedu, jednou obličejem směrem k jámě, jednou zády. Bylo zaměstnáno klacíčkem, kamínkem, svými prstíčky na rukou či na nohou, hrálo si a koulelo se na všechny strany, vypadalo to, že si jámy nevšímá. Ale pak jsem si uvědomila, že padá všude možně, jen ne do nebezpečné zóny. Mechanismus sebezáchovy, neřízený intelektem, fungoval naprosto bezchybně. Jelikož byl naprosto precizní ve svých výpočtech, fungoval srovnatelně dobře na jakoukoli vzdálenost od jámy, počínaje hranou.</div>
<div style="background-color: white; border: 0px; color: #444444; font-family: helvetica, arial, sans-serif; font-size: 14px; line-height: 23px; margin-bottom: 15px; padding: 0px; text-align: start; vertical-align: baseline;">
</div>
<div class="slingpic left" data-img-hash="34201" style="border: 0px; bottom: auto; display: inline-block; float: none; font-family: arial !important; font-size: 14px; height: 413px; left: auto; margin: 0px; max-width: 100%; padding: 0px; position: relative; right: auto; text-shadow: none !important; top: auto; vertical-align: baseline; width: 620px;">
<a data-slimstat-callback="true" data-slimstat-tracking="false" href="http://cool-magazine.cz/wp-content/uploads/2014/12/no%C5%A1en%C3%AD-d%C4%9Bt%C3%AD-v-%C5%A1%C3%A1tku-2.jpg" style="border: 0px; color: #fa4b2a; margin: 0px; padding: 0px; text-decoration: none; vertical-align: baseline;"><img alt="nošení dětí v šátku" class="alignnone size-full wp-image-5789 slingpic_reset" longdesc="http://cool-magazine.cz/deti-vychovane-indiany-netrpi-nizkou-sebeduverou-a-neduhy-zapadu/D%C4%9Bti,%20vychovan%C3%A9%20indi%C3%A1ny,%20netrp%C3%AD%20n%C3%ADzkou%20sebed%C5%AFv%C4%9Brou%20a%20neduhy%20z%C3%A1padu." src="https://cool-magazine.cz/wp-content/uploads/2014/12/no%C5%A1en%C3%AD-d%C4%9Bt%C3%AD-v-%C5%A1%C3%A1tku-2.jpg" style="border: 0px; bottom: auto !important; display: inline-block !important; float: none !important; font-size: medium !important; height: auto; left: auto !important; margin: 0px !important; max-width: 100%; padding: 0px; position: relative !important; right: auto !important; top: auto !important; vertical-align: baseline; width: 720px;" title="Koncept Kontinua" /></a></div>
<br />
<div style="background-color: white; border: 0px; color: #444444; font-family: helvetica, arial, sans-serif; font-size: 14px; line-height: 23px; margin-bottom: 15px; padding: 0px; text-align: start; vertical-align: baseline;">
Miminko si hrálo u skupinky dětí, které si ho často všímaly jen okrajově či vůbec, a vůči jámě taky neprojevovaly pražádný respekt. Staralo samo o své vztahy ke všemu, co mu okolí nabízelo. Jediné, co mu členové jeho rodiny a společnosti zprostředkovávali, bylo očekávání, že bude schopno dávat na sebe pozor samo. Neumělo sice ještě chodit, ale už vědělo, kde najde v případě potřeby útěchu — to ale dělalo zřídka. Když šla jeho matka k řece nebo do vzdálené zahrady, často ho vzala s sebou. A to tak, že ho vzala za ruku a počítala, že jí pomůže udržovat rovnováhu, když ho drží na boku, nebo že se bude přidržovat šátku, pokud ho měla uvázaný v jednoduché smyčce přes jedno rameno na odlehčení váhy. Když někam šla a odložila dítě na bezpečné místo, očekávala od něj, že se mu i bez dohledu nic nestane.</div>
</div>
Anonymoushttp://www.blogger.com/profile/17860338600183625166noreply@blogger.com0