Mateřská dovolená naruby

Nedávno jsem oslavila tzv. kristova léta a dolehla na mě dočasně krize středního věku...píšu dočasně, protože se dvěma malými dětmi člověk na úvahy tohoto typu zpravidla nemá příliš mnoho času. Většinou tak akorát mezi dvěma kojeními, když se náhodou zadaří a obě děti usnou současně a matka má tak chvíli klidu a může si nerušeně přemýšlet.  Nerušeně přemýšlet pak ještě může v noci, naopak při kojení...to se mi vždycky honí v hlavě tolik zajímavých nápadů, že bych nejraději vyskočila a šla je hned  realizovat (nejčastěji spřádám dokonalé hubnoucí plány, které zaručují super štíhlou postavu nejpozději do léta)...do rána to jako vždy zaspím a tak se stále žádné zázraky v mém případě nedějí.  Dnes na mě však ta krize dolehla opět. Navzdory takřka aprílovému počasí jsem se vydala do našeho krámku. Emička si klasicky vzala u vstupu košík a řídila směr nákupu (naštěstí je to obchod s jednou uličkou a sladkostmi až na konci a tak v celku vhodné prostředí i pro ty nejmenší). Jako vždy, nej

Žijeme na vesnici a já si to nemůžu vynachválit. Obzvlášť naší velkou zahradu, kde si může od rána Emi hrát na čerstvém vzduchu a já přitom pěkně v klidu doma udělat vše potřebné. S příchodem jara jsme opět začaly trávit všechen čas venku, hezky na sluníčku. A já opět rezignuji na úklid, protože s otevřenými dveřmi a neustálým chozením sem a tam se prostě sterilní čistota udržet nedá. Nám to ale nevadí. Nezouváme se a užíváme si pobyt na čerstvém vzduchu. I Tomáškovi se začalo líbit v kočárku a kojení na sluníčku mu nikterak nevadí. Cítím, že už mám pěkně opálený obličej a po celém dni uléhám do postele totálně vyčerpaná. Děti, také jak se patří "vyluftovaní", spí jako dudci okamžitě po ulehnutí do postele. Sama tomu nemohu uvěřit, že uspávání Emi může být najednou tak jednoduché. Stačí ji prostě přes den pořádně umordovat a ona pak dobrovolně uléhá hezky v osm večer a to dokonce bez odmlouvání!  Ráno, kolem deváté vyráží Emi na zahradu, vybavená ještě nepromokavým obleč

Momentálně mám dva palčivé problémy, které je nutno okamžitě vyřešit. První je naučit Emičku na nočník a konečně se zbavit plen aspoň přes den (kýžené jaro je v dohledu a tak se už není třeba vymlouvat na příliš vrstev teplého oblečení) a druhým mým trápením jsou opět kila navíc. Musím zhubnout! A tak se již týden každé ráno probouzím s přesvědčením, že dnes je ten den D., kdy konečně obléknu Emičce kalhotky a prostě absolvuji tu peripetii s neustálým přemlouváním na nočník, praním a sušením a hlavně, že ode dneška už fakt nebudu tak šíleně žrát. Bohužel se mé rozhodné jednání nějak postupem dne přelévá do ztracena a stejně jako s poledním spánkem, kdy navlékám Emičce plenku a nějak už ji celé odpoledne nesundám (skóre tří tepláků a jedněch zateplených kalhot na topení za dopoledne bohatě stačí), tak i já si nějak neodpustím k odpolední kávičce kus čokolády nebo sušenky (po tom dopoledním maratonu je to zasloužená odměna).  Ale někdy v průběhu víkendu nastal překvapivý zlom. Ne, neb

Jak už to tak v prvních týdnech po porodu bývá, člověk se pohybuje v jakési bublině, do které se vejde jen pár věcí. Momentálně mojí hlavní starostí je kojení. Kojení je prostě základ všeho a když je miminko dobře nakojené, tudíž není hladové a netrápí ho zrovna bolavé bříško, je spokojená celá rodina. Zdálo se, že kojím dobře a že není nutné nic měnit. Ale! Kojila jsem s kloboučky a čím dál více mě to obtěžovalo. Najednou mi vadilo, že v noci nemůžu klobouček najít, že na ně musím neustále myslet, že mi padá a správně nedrží, že teče mléko všude kolem a hlavně, že se díky používání kloboučku blokuje výměna informací mezi matkou a dítětem a tudíž se nefunguje správně dokonalá funkce mateřského mléka a to jest vytvoření přesného složení přímo na míru miminka. Někdy ve třech týdnech Tomáška jsem zkusila klobouček odložit. Světe div se, on se krásně přisál i tak. To bylo pro mě velké překvapení, protože jsem měla za to, že můj tvar bradavek není pro kojení příliš vhodný. Nadšeně jsem t