Mateřská dovolená naruby

Není to tak dávno, kdy jsem si stěžovala na naše špatné usínání. Každý večer se opakoval ve stejném, zoufalém, rytmu. Strávila jsem přibližně hodinu až dvě ukládáním uplakané Emi do postýlky, držením za ruku, podáváním dudlíku, mezitím jsem střídavě odcházela, přicházela, usínala a zase se probouzela a neustále ji pokládala. Nepomáhalo nic, došli jsme dokonce tak daleko, že už nechtěla spát ani se mnou v posteli. Jako by se bála usnout. A když jsem přitlačila, tak se se mnou prala, násilím jsem jí držela v leže a velmi plakala. Atmosféra byla napjatá, hádali jsme s Tomem, kdo jí půjde uspat a stávali jsme se oba čím dál víc otroky svého vlastního dítěte. Vrcholem všeho byl pátek před Vánoci. Pomyslná kapka přetekla na návštěvě u známých, kde byly i jiné, stejně staré děti. Všechny děti se kolem osmé hodiny odložily do postýlky či kočárku a rodiče nerušeně pokračovali v zábavě. Jen já jsem uložení Emi do kočárku odkládala co nejvíce to šlo s vidinou konce zábavy. Bylo mi jasné, že ačko

Moji milý čtenáři, ráda bych Vám popřála krásné Vánoce. Velice Vám děkuji za přízeň a doufám, že i v příštím roce budete číst mé články na tomto blogu. Těší mě, že čtete mé příběhy. Posílám Vám tedy k Vánocům jeden vánoční příběh s dobrým koncem, o tom, jak to všechno začalo. Vaše Verča Můj porodní příběh Vánoce jsou tady a já kdykoli nasaji tu vánoční atmosféru, neubráním se vzpomínkám na ty loňské Vánoce, které mi změnily život. Už nikdy nebudou Vánoce stejné, už nikdy při zvuku koled nepocítím ty stejné pocity, přišla na svět Emi, porodila jsem své první dítě a to změnilo mé prožívání Vánoc do konce života. Ačkoli vzpomínky blednou, stále je mám v živé paměti a kdy jindy, než právě teď, rok poté, napsat svůj porodní příběh?  Mého manžela jsem potkala 26. prosince 2011. Bylo to osudové setkání, které mi zachránilo duši a já se během té jedné kouzelné noci zamilovala jako nikdy v životě. Potkala jsem toho pravého! Kdyby mi tenkrát někdo pošeptal do ucha, že přesně za

S příchodem zimy a chřipkového období jsem se rozhodla zvýšit dávku vitamínů. K tomuto účelu jsem si pořídila dlouho vysněný odšťavňovač. Přeji si ho od dob prvních dílů Jste to, co jíte, kdy doktorka Cajthamlová tento vynález vřele doporučovala a hojně používala. A tak se navzdory všem radám, že to bude jen další kuchyňský pomocník zabírající místo na lince, odšťavňovač pořídila a vesele zahájila přípravu nejrůznějších ovocných šťáv. Zatím je to týden a řekla bych nezahálí.  Emičce šťávy chutnají a pije jako o závod všechny moje super zdravé mixy. Ale bohužel přebytek vitamínů, zvláště pak toho kyselého Céčka nám nadělal opět neplechu v plínce. Máme krvavé opruzeniny! A tak jsem opět zahájila opruzeninový režim - jen musím říct, že proti létu se to teď v zimě trochu hůře uskutečňuje. Při každém přebalení omývám vodou (hlavně nepoužívat vlhčené ubrousky, které narušenou pokožku ještě více  dráždí), snažíme se větrat a běhat bez plínky (to lze jen u babičky v paneláku a tak jsme

Vánoce jsem mým nejoblíbenějším svátkem v roce. Je to čas, se kterým mám spojeno mnoho rodinných tradic a vzpomínek na dětství. A také se každý rok na Vánoce velmi těším, nadšeně peču cukroví, vymýšlím dárky a zdobím stromeček. Také ráda zpívám koledy, ale už jen raději přibrukuji do těch reprodukovaných. Celý prosinec nadšeně zapaluji vonné tyčinky a kominíčky, nasávám tu vánoční atmosféru a těším se na pohádky a vůbec na celý ten Štědrý den, který je jedinečný a má své kouzlo ať je člověku třicet nebo pět. Zkrátka nepatřím mezi vánoční škarohlídy. Ale mám pocit, že se to dárkování nějak zvrhlo. Je krásné udělat ostatním radost, dát si tu práci a vymyslet nějaký krásný dárek, který potěší, zabalit ho do vánočního papíru a položit ho pod rozsvícený stromeček. Je však nutné utrácet tisíce, kupovat jen proto, aby se koupilo? Opravdu mají dnešní děti z té tuny drahých dárků pod stromečkem stejnou radost jako jsem měla já? Dnes si děti píší seznamy, rodiče a prarodiče se předhání v nakupo

Celý rok jsem si schovávala dárkové kupóny do jednoho nejmenovaného nákupního centra. Těšila jsem se, že je utratím za Ježíška a že si to nakupování pořádně užiji! Přeci jen při té mateřské nemám toho pražského vyžití tolik a tak jsem se do nakupovacího víru vrhla takřka střemhlav. Při cestě tam, vybavená pečlivě připraveným seznamem dárků, jsem oplývala nadšením a iluzemi, že přeci jen ve středu dopoledne bude nákupní centrum poloprázdné a že nabídka předčí mé očekávání. Nejspíš jsem na té mateřské už opravdu dlouho a zapomněla jsem, že pohádky neexistují. Začalo to už na parkovišti, které bylo plné až po strop a náš odvoz / tatínek ztratil poslední zbytky své odvahy nás doprovodit, velmi rychle zastavil na místě pro invalidy, vyložil kočár, políbil nás, popřál šťastné a veselé nakupování a pelášil pryč. Tak fajn, ať si jede, my si to beztak více užijeme jen ve dvou a aspoň nebudeme muset celý den koukat na jeho otrávené výrazy. Ještě by nedej bože mohl dopadnout jako ten Japonec, kt

Musím říct, že jedna ze skvělých věcí na mateřské dovolené je, že má člověk čas na rodinné akce a může si je v klidu vychutnat. Vlastně právě tyto rodinné akce jsou jediným společenským vyžitím a tak se na ně těším o to intenzivněji. Advent je takových akcí plný a tak se konečně něco děje a mám se na co těšit. Jednou z takových rodinných akcí je rozsvěcení stromečku na náměstí v Čelákovicích. Vyrážíme společně hned po obědě, ochutnáváme medovinu a svařáček a končíme tradičně v některé z místních restaurací na večeři.  Další vánoční akcí je u nás doma je pečení cukroví. Každoročně se všechny ženy z příbuzenstva scházíme v domě mých rodičů a pečeme společně. Musím říct, že za ty roky pečení jsme získaly cvik a systém, který nám umožní během víkendu upéct více jak 25 druhů různého cukroví v nejméně trojitých dávkách. Samozřejmě nechybí ani povzbuzovač v podobě šumivého moku, dobrého jídla a vánoční hudby. A nezapomněla jsem ani na Bepanthen krém , který se perfektně hodí na lehk